90 C 101/2023-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 116 Kč s příslušenstvím. První žalovaný nárok na 6 786 Kč s příslušenstvím odůvodnila tak, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], přičemž žalovaný neměl ode dne 19. 6. 2019 do dne 31. 1. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 6 486 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 47 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 138 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu dne 26. 8. 2020 s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Druhý žalovaný nárok na 6 330 Kč s příslušenstvím odůvodnila tak, že žalovaný je veden jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], přičemž žalovaný neměl ode dne 13. 10. 2019 2020 do dne 30. 4. 2020 k vozidlu sjednáno tzv. povinné ručení. Dlužná částka se skládá ze základu příspěvku ve výši 6 030 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 30 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu s citovaným zákonem, tedy 201 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k úhradě příspěvku do garančního fondu dne 3. 9. 2020 s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaný do dnešního dne ničeho nezaplatil. 2. Žalovaný zůstal v řízení nečinný, proti žalobě ničeho nenamítal. 3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s pobytem a bydlištěm v České republice, jde o tzv. věc s cizím (mezinárodním) prvkem, v níž je soud povinen především zkoumat svou mezinárodní příslušnost. Pro posouzení této otázky je třeba postupovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ Nařízení Brusel I bis“). Poslední známé bydliště žalovaného je na území České republiky (příslušnost podle 14 a násl. nařízení Brusel I bis), je tedy dána příslušnost zdejšího soudu věc řešit. 4. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaný se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřil, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalovanému byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou mu odeslanou dne 26. 8. 2020 k zaplacení částky 6 486 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka] a vozidlo nemá ode dne 16. 9. 2019 do dne 31. 1. 2020 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila v tomto případě 47 Kč. Dále žalobkyně vyzvala žalovaného výzvou mu odeslanou dne 3. 9. 2020 k zaplacení částky 6 030 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaný je evidován jako provozovatel vozidla [registrační značka] a vozidlo nemá ode dne 13. 10. 2019 do dne 30. 4. 2020 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila v tomto případě 30 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činil v obou případech částku 300 Kč. 6. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalovaného dopadá ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen zákon. Žalovaný, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinen zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost a výše denní sazby podle druhu vozidla. První případ porušení povinnosti trval 138 dní při denní sazbě 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Druhý případ porušení povinnosti trval 201 dní při denní sazbě 30 Kč (§ 2 odst. 1 písm. i) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. Žalovaný v průběhu řízení nepředložil ani neoznačil žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalovaného zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 116 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.