90 C 105/2023-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 11 014 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná je vedena jako provozovatel osobního automobilu, [registrační značka], přičemž žalovaná neměla v obdobích ode dne 13. 10. 2019 do dne 22. 4. 2020 a ode dne 28. 6. 2019 do dne 12. 10. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (tzv. povinné ručení). Dlužná částka za první nepojištěné období se skládá ze základu příspěvku ve výši 9 071 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 47 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 193 dní. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužného příspěvku za první nepojištěné období dne 3. 9. 2020 s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. Žalovaná do dnešního dne na dluh za první nepojištěné období ničeho nezaplatila. Dlužná částka za druhé nepojištěné období se skládá ze základu příspěvku ve výši 5 029 Kč, který je tvořen zákonnou sazbou 47 Kč/den vynásobenou počtem dní, kdy bylo vozidlo provozováno v rozporu se zákonem č. 168/1999 Sb., zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, tedy 107 dní, ponížená o částečnou úhradu před podáním žaloby ve výši 3 686 Kč, tedy celkem ve výši 1 343 Kč. Dále žalobkyně nárokuje částku 300 Kč představující poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek v souladu s ustanovením § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. Žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě dlužného příspěvku za druhé nepojištěné období dne 27. 11. 2019 s tím, že splatnost příspěvku nastává nejméně po uplynutí 30 dnů od doručení této výzvy. 2. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, proti žalobě ničeho nenamítala. 3. Žalobkyně s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasila. Žalovaná se k výzvě soudu rozhodnout ve věci bez nařízení jednání nevyjádřila, a proto soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen o.s.ř., a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu spisu a předložených listinných důkazů. Žalované byla tato výzva spolu se žalobou doručena náhradním způsobem (§ 49 odst. 4 o.s.ř.). 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 9 371 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaná je evidována jako provozovatel vozidla [registrační značka] a vozidlo nemá v období ode dne 13. 10. 2019 do dne 22. 4. 2020 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč. Žalované byla výzva odeslána dne 3. 9. 2020 a doručena 4. 9. 2020. Dále pak žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky 5 329 Kč jako zákonného příspěvku nepojištěného vozidla, neboť žalovaná je evidována jako provozovatel vozidla [registrační značka] a vozidlo nemá v období ode dne 28. 6. 2019 do dne 12. 10. 2019 uzavřeno tzv. povinné ručení. Denní sazba podle typu vozidla činila 47 Kč. Poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva pak činí částku 300 Kč. Žalované byla výzva odeslána dne 28. 11. 2019 a doručena 16. 12. 2019. 5. Soud posoudil věc po právní stránce tak, že na vztah žalobkyně a žalované dopadá ustanovení § 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, dále jen zákon. Žalovaná, co by osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 zákona), je v souladu s ustanovením § 4 odst. 1 zákona povinna zaplatit žalobkyni příspěvek za každý den porušení povinnosti, kdy nebylo sjednáno tzv. povinné ručení. Podle § 4 odst. 3 se výše příspěvku vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost, tedy za první nepojištěné období 193 dní a za druhé nepojištěné období 107 dní, a výše denní sazby podle druhu vozidla, tedy 47 Kč (§ 2 odst. 1 písm. g) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.). Podle § 4 odst. 4 zákona je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni také náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek, které činí 300 Kč (§ 2a vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb.) za každou výzvu k úhradě. Konečně lhůta ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek činí dle § 4 odst. 7 zákona nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy. Žalobkyně uvedla, že žalovaná na svůj dluh uhradila do podání žaloby celkem částku 3 686 Kč, kterou započetla na dlužný příspěvek do garančního fondu za nepojištěné období ode dne 28. 6. 2019 do dne 12. 10. 2019. Žalovaná v průběhu řízení nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, který by prokazoval úhradu dlužné částky, případně jinou skutečnost, na základě které by povinnost žalované zanikla. Vzhledem k výše uvedenému proto soud shledal žalobu důvodnou a v plném rozsahu jí vyhověl. Soud žalobkyni přiznal i úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 6. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonné pro peněžité plnění. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 014 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.