13 C 210/2024-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne , datum, zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, jehož předmětem učinila pohledávky její právní předchůdkyně, společnosti , právnická osoba, (dále jen Zaplo), ze smlouvy č. , hodnota, uzavřené se žalovanou dne 16. 12. 2022, ve znění ze dne 6. 4. 2023 s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením.2. Uvedla, že žalované byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, který se zavázala s příslušenstvím vrátit 6. 5. 2023. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě a žalovaná provedla tzv. verifikační platbu dle VOP ze svého účtu ve výši do 1 Kč, kterou potvrdila vůli smlouvu uzavřít. O uzavření žádala žalovaná na webových stránkách www., Anonymizováno, .cz, kde vyplnila registrační údaje do formuláře, totožnost prokázala verifikační platbou a kopií občanského průkazu. Předchůdkyně žalobkyně pak ověřila úvěruschopnost žalované, kdy nahlížela do různých registrů a následně na účet žalované odeslala smluvenou částku.3. Původně tak žalobkyně nárokovala kromě samotné úvěrové jistiny 15 000 Kč, kterou žalovaná nevrátila, smluvní pokutu 2 250 Kč, jakož i kapitalizovaný úrok ve výši 4 199 Kč, paušální náklady , částka, a náklady spojené s uplatněním pohledávky 434 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení, kapitalizovaný ve výši 924,66 Kč a plynoucí ve výši 15 % ročně z jistiny ode dne 10. 10. 2023 do zaplacení.4. Dříve, než bylo ve věci jednáno, vzala žalobkyně žalobu zpět co do částek 4 000 Kč na jistině s tím, že žalovaná uhradila 11. 8. 2024 částku 2 000 Kč a dne 30. 8. 2024 dalších 2 000 Kč, proto vzala zpět i žalovaný zákonný úrok vždy z částky 2 000 Kč ode dne 12. 8. 2024 do zaplacení, a ode dne 31. 8. 2024 do zaplacení. Vzhledem k tomu, že k výzvě soudu nebyla schopna doplnit tvrzení a důkazy ohledně posuzování úvěruschopnosti, vzala dále zpět zcela i smluvní pokutu 2 250 Kč, 4 299 Kč, 434 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok 924,66 Kč.5. Setrvala tak nadále pouze na jistině ve výši 11 000 Kč, úroku z prodlení z ní, a to jak z nedoplacené částky od 31. 8. 2024 do zaplacení, tak co do úroku z původní výše 15 000 Kč ode dne 10. 10. 2023 v návaznosti na dvě učiněné tvrzené platby, které ale nijak nedoložila.6. Celkem tvrdila žalobkyně, že kromě částky 4 000 Kč celkem uhrazených na jistinu úvěru po podání žaloby, bylo ještě žalovanou uhrazeno v souvislosti s tímto úvěrem 5 000 Kč původnímu věřiteli, které použil na částečnou úhradu jistiny, a dále částka 9 200 Kč, kterou použil na poplatek za prodloužení splatnosti úvěru. Celkem tak měla uhradit v souvislosti s tvrzenou smlouvou žalovaná oběma subjektům částku 18 200 Kč.7. V rozsahu zpětvzetí soud řízení výrokem II zastavil podle § 96 odst. 1, 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), když do doby zahájení jednání ve věci je žalobkyně oprávněna disponovat žalobou bez ohledu na stanovisko druhé strany.8. Žalovaná se k věci samé nijak nevyjádřila, nařízeného jednání se stejně jako žalující strana nezúčastnila, po celou dobu řízení zůstala pasivní. Na zákonné doručovací adrese si nepřebírala listovní zásilky.9. Soud proto provedl jen důkazy, které navrhla a předložila žalobkyně. Konkrétně smlouvou s datem 6. 4. 2023, ze které zjistil, že není podepsaná, a pod č. , tel. číslo, se mělo Zaplo se žalovanou domluvit na spotřebitelském úvěru 20 000 Kč. Druhá smlouva mezi nimi pod stejným číslem č. , tel. číslo, zní na 18 000 Kč spotřebitelského úvěru s datem 16. 12. 2022, tato měla být podepsána potvrzovacím kódem tentýž den.10. Z výpisu z účtu společnosti Zaplo bylo zjištěno, že z něho odešla platba 18 000 Kč pod VS , var. symbol, dne 16. 12. 2022 na účet č. , č. účtu, , a dne 18. 12. 2022 platba 2 000 Kč pod VS , var. symbol, , rovněž na účet č. , č. účtu, . Z potvrzení o připsané platbě 0,01 Kč od žalované dne 7. 7. 2020 plyne, že ji zasílala právě z účtu , tel. číslo, , Anonymizováno, .11. Společnost , Anonymizováno, pak s datem 12. 10. 2023 sama žalované sepsala oznámení o postoupení pohledávky z této smlouvy, tj. č. , tel. číslo, na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely smlouvu o postoupení.12. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaná podepsala jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto ze smlouvy nevyplývá).13. Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně zjevně vědoma, neboť po výzvě soudu, aby v tomto směru doplnila tvrzení a označila důkazy, sdělila, že nárokuje vrácení úvěrové jistiny s příslušenstvím. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, a navíc v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel.15. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo, žalobkyně měla zprvu smlouvu za platnou, a podle v ní ujednaných splátek a termínů žalovala, i dovozovala existenci prodlení žalované. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení.16. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy.17. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase.18. Ve zde souzeném případě žalovaná neplatila, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalované, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť ho žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaná dostav