13 C 228/2024-27 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne , datum, zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, ve kterém se domáhala nároků ze smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným dne 25. 11. 2020 uzavřela pod č. , tel. číslo, její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „Provident“), a od které je následně žalobkyně nabyla postoupením včetně příslušenství dle smlouvy uzavřené 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023 (nárok č. , hodnota, v řízení).2. Konkrétně nárokovala dosud dlužnou jistinu ve výši 7 044,37 Kč s tím, že žalovaný obdržel v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 20 000 Kč, což podpisem smlouvy potvrdil. Dále se zavázal uhradit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy při úrokové sazbě 23,28 % ročně kapitalizovaný úrok ve výši 16 118 Kč (což sazbě ale zjevně neodpovídalo). Na odměně za komfortní a flexibilní splácení měl žalovaný uhradit dalších 5 524 Kč a na poplatku za zpracování zápůjčky pak dalších 1 500 Kč, vše je nazýváno i jako „poplatek 25 482 Kč“.3. Splácení celkové částky 45 482 Kč bylo dle žalobkyně ujednáno v 78 sedmidenních splátkách po 584 Kč, kdy splatnost poslední, a tedy celkové doplacení dluhu bylo sjednáno na 25. 5. 2022. Žalovaný však řádně nehradil, celkově zaplatil od uzavření smlouvy do postoupení 35 195 Kč, když poslední splátku uhradil 17. 3. 2022.4. Za období od 26. 5. 2022 do 27. 9. 2023 nárokovala žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši dalších 2 232,13 Kč a od následujícího dne pak v sazbě 23,28 % ročně plynoucí z jistiny 7 044,37 Kč do zaplacení. Rovněž nárokovala zákonný úrok, a to v sazbě 11,75 % ročně, rovněž z dlužné jistiny 7 044,37 Kč, počítaný od 2. 6. 2022, kdy uplynula sedmidenní lhůta pro úhradu poslední splátky, do 27. 9. 2023 ve výši dalších 1 110,52 Kč, a ode dne 28. 9. 2023 pak rovněž do zaplacení.5. Na dlužných poplatcích učinila dále žalobkyně předmětem řízení 3 242,63 Kč s tím, že co do částky 1 530,95 Kč jde o neuhrazenou část z částky za komfortní a flexibilní splácení, a co do částky 510 Kč se jedná o poplatek za pojištění, zbývajících 1 201,68 Kč je neuhrazená část sjednaného úroku.6. V řízení se dále domáhala nároků ze smlouvy o zápůjčce, kterou se žalovaným dne 5. 10. 2021 uzavřela pod č. , tel. číslo, rovněž její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen Provident), a od které je následně žalobkyně nabyla postoupením včetně příslušenství také dle smlouvy uzavřené 21. 9. 2023 s účinností k 27. 9. 2023 (nárok č. , hodnota, v řízení).7. Konkrétně nárokovala dosud dlužnou jistinu ve výši 53 000 Kč s tím, že žalovaný obdržel v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 55 000 Kč, což podpisem smlouvy potvrdil. Dále se zavázal uhradit za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy při úrokové sazbě 21,39 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši 53 026 Kč (což rovněž viditelně neodpovídalo). Na odměně za komfortní a flexibilní splácení měl žalovaný uhradit dalších 11 452 Kč a na poplatku za zpracování zápůjčky pak dalších 1 500 Kč, vše nazýváno jako „poplatek 68 687 Kč“.8. Splácení bylo sjednáno v 21měsíčních splátkách po 5 890 Kč, kdy splatnost poslední, a tedy celkové doplacení dluhu bylo sjednáno na 5. 7. 2023. Žalovaný však řádně nehradil, celkově zaplatil od uzavření smlouvy do postoupení 6 000 Kč, když poslední splátku zaplatil 20. 1. 2022.9. Za období od 6. 7. 2023 do 27. 9. 2023 nárokovala žalobkyně kapitalizovaný úrok ve výši dalších 2 645,23 Kč a od následujícího dne pak v sazbě 21,39 % ročně plynoucí z jistiny 53 000 Kč do zaplacení. Rovněž nárokovala zákonný úrok z prodlení, a to v sazbě 11,75 % ročně, rovněž z dlužné jistiny 53 000 Kč, počítaný od 20. 2. 2022, kdy uplynula lhůta pro úhradu poslední splátky, do 27. 9. 2023 ve výši dalších 10 119,69 Kč, a ode dne 28. 9. 2023 pak rovněž do zaplacení.10. Na dlužných poplatcích učinila dále žalobkyně předmětem řízení 60 574,05 Kč s tím, že co do částky 7 969,05 Kč jde o neuhrazenou část z částky za komfortní a flexibilní splácení, a co do částky 2 079 Kč se jedná o poplatek za pojištění, zbývajících 49 026 Kč je neuhrazená část sjednaného úroku.11. K výzvě soudu žalobkyně písemně doplnila, že právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, kdy hodnotila odpovědi žalovaného na dotazy a ověřovala je z dokladů, které si vyžádala. Toto bylo zaneseno 25. 11. 2020 a 5. 10. 2021 do zákaznické karty žalovaného, kde jsou i uvedeny ověřené dokumenty, teprve následně byla uzavřena smlouva. Žalovaný uvedl v prvním případě, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník s měsíčním příjmem 31 452 Kč, v druhém případě, že jeho příjem činí 32 034 Kč, nemá jiné úvěry ani vyživovací povinnost, proto předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že je schopen zápůjčku splácet. Ohledně jeho výdajů i přes výzvu soudu žádné konkrétní tvrzení nedoplnila.12. Současně namítala, že kdyby údaje uváděné žalovaným nebyly správné, dopouštěl by se úvěrového podvodu, který není povinností poskytovatele přezkoumávat. U nižších půjček na kratší dobu nelze pak po věřiteli požadovat až detektivní prověřování sdělovaných informací. Nesplnění povinnosti ověřit úvěruschopnost také podle žalobkyně k datu uzavření smlouvy nezpůsobovalo absolutní neplatnost smlouvy. Podpisem zákaznické karty žalovaný potvrdil úplnost, přesnost a správnost údajů. Žalobkyně dále odkazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého postačuje, že doklady k rozhodným údajům ohledně úvěruschopnosti měl poskytovatel v době sepsání smlouvy, kdy není důvod pochybovat, že mu byly předloženy.13. U jednání k opětovné výzvě žalobkyně doplnila, že oba úvěry byly u stejného poskytovatele, proto ohledně výdajů v případě nároku č. , hodnota, bylo vycházeno z toho, že má stejné výdaje na živobytí, a přibyla mu splátka na úvěr nárokovaný pod č. , hodnota, . U toho byly vzaty v potaz dosavadní úvěrové splátky ve výši 6 182 Kč a na osobní spotřebu žalovaného jím uvedených 3 500 Kč měsíčně s tím, že náklady na bydlení patrně rodiče nepožadovali, neboť žalovaný bydlel v jejich domácnosti. Nebylo proto co přezkoumávat, a poskytovatel vycházel z údajů, které mu žalovaný sdělil.14. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud jednal v jeho nepřítomnosti, a provedl jen důkazy navržené žalobkyní.15. Z dokumentu nazvaného „Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaný podepsal 25. 11. 2020 vyplněný formulář , Anonymizováno, , kde je uvedena požadovaná výše zápůjčky 23 000 Kč s měsíční splatností. Totožnost žalovaného byla ověřena z OP, kdy dále uvedl, že má základní vzdělání, je svobodný, žije u rodičů a půjčku potřebuje na neočekávané výdaje. Jako zdroj příjmu byl vyplněn plný pracovní úvazek s tím, že žalovaný je dělníkem a od tohoto zaměstnavatele měl podle textu předložit pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky, ze kterých však byl zjištěn čistý příjem pouze 14 327 Kč, nikoliv žalobkyní tvrzených 31 452 Kč. Přestože byl uveden jen jeden zdroj jeho příjmu, byly připsány „další“ čisté příjmy domácnosti 17 125 Kč, aniž by však bylo zřejmé, o jaký příjem a čí se tedy jedná, když žalovaný žije sám a nemá partnera. Tento příjem pak nebyl nejen nijak konkretizován, ale narozdíl od mzdy ani nijak ověřován, a nelze ani zjistit, o co se vůbec jedná. Žalobkyně u jednání dovozovala, že Provident započetl asi příjmy rodičů, když u nich žalovaný bydlel, což ovšem z ničeho neplyne, a postrádá to i racionální základ, když jsou to příjmy jiných dospělých osob.16. Bankovní výpisy, ze kterých by bylo možné zjistit o žalovaném a jeho situaci, včetně jeho pravidelných výdajů podstatně více, nebyly soudu předloženy. Podle předtisku měly být vyžadovány dva, zapsán byl ale jen jediný měsíc, přestože žalobkyně sama v žalobě tvrdila, že se ověřují měsíce tři. Dále byly toliko odhadnuty měsíční výdaje žadatele jím samotným na 4 180 Kč, aniž by bylo jasné, zda to mají být všechny jeho výdaje, když pravidlem je mj. přispívat na bydlení, což by z této částky bylo jen těžko možné. I v případě bydlení u rodičů, pokud jde o již dospělého člověka s vlastním příjmem, je zcela běžné, že přispívá (alespoň na spotřebu, kterou v domácnosti samozřejmě má). Že s příjmem žalovaný nevystačí, naznačovalo již to, že i v této době již žalovaný splácel žalobkyni měsíčně nemalou sumu, 3 612 Kč, tj. na patrně podstatně vyšší úvěr než znovu žádaný, a přesto žádal o další, tj. i když mu podle zjištění mělo údajně zbývat každý měsíc více jak 6 tis Kč podle žalobkyně, nebyl z toho žádnou rezervu schopen vytvořit a musel si i 20 tis. Kč půjčovat. Vše to vede k závěru, že s nízkými příjmy a podstatně zadlužený želovaný prostě nevycházel a řešil toto dalším zadlužováním. Ostatně ani žádanou částku (23 tis Kč) mu nebyla poskytovatelka ochotná zapůjčit, a v každém případě za popsaných okolností měla žádat ne o jeden bankovní výpis méně, ale o několik více, aby mohla mít představu, jak skutečně si žalovaný vede. Jaké jsou tedy skutečné výdaje žalovaného měsíčně, z tohoto dokumentu nelze zjistit, a nemohl tak zjistit ani Provide