13 C 248/2024-18 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne , datum, formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zahájila řízení o vydání částky 20 000 Kč, která byla společností , právnická osoba, poskytnuta žalovanému na základě jednání o uzavření smlouvy o úvěru, kterou však již nelze doložit. Protože částka byla ale převedena na účet žalovaného, je povinen ji vrátit z titulu bezdůvodného obohacení, které musí vydat. Pohledávku žalobkyně nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . V návaznosti na předžalobní upomínku, kterou žalobkyně odeslala , datum, , se pak domáhala po uplynutí tam stanovené lhůty 10 dnů, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit i zákonný úrok z prodlení ze žalované částky ode dne , datum, do zaplacení.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v řízení zůstal pasivní. Ve věci tak soud jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť k nařízenému jednání se nedostavil ani jeden z účastníků, právní zástupce žalobkyně se z jednání omluvil.3. Soud provedl nejprve důkaz předloženou smlouvou o postoupení pohledávek, kterou měla sama žalobkyně nárokovanou pohledávku nabýt. Z té zjistil, že není uzavřena , datum, , jak bylo tvrzeno v žalobě, ale , datum, a v připojené příloze, kde je seznam pohledávek, je sice uvedeno jméno žalovaného, ale dlužná částka 56 483,68 Kč, ze které se tak nedá zjistit, zda jde skutečně o pohledávku uplatněnou v tomto řízení, neboť ani smlouva sama není ze žalobkyní tvrzeného data. Dále pak soud zjistil, že jejím předmětem je postoupení pohledávek vzniklých ze smluv o zápůjčce, které uzavřela právní předchůdkyně postupitelky, společnost , právnická osoba, Postupitelka podle čl. I. bod 2 postupuje tyto pohledávky za podmínek ve smlouvě stanovených, kdy v článku II. bodu 1 je uvedeno, že se pohledávky postupují jednorázově, a to s účinností ke dni uzavření smlouvy. V bodu 3 je však i výslovné ujednání, že pokud postupník nezaplatí úplatu za postupované pohledávky v termínu sjednaném smlouvou, postoupení není účinné, a k postoupení pohledávek nedojde. Strany by si mohly ujednat dle smlouvy jinak jedině písemnou formou, a pokud se tak při opožděné platbě nestane, postupitelka bez zbytečného odkladu vrátí, co jí bylo uhrazeno.4. Z provedeného důkazu touto listinou tak vyplývá, že sama o sobě k prokázání aktivní legitimace žalobkyně stačit nemůže, když až včasným zaplacením úplaty, a jen jím, k postoupení dojde. Případně ujednáním písemnou formou ohledně opožděné platby. Ohledně toho, že samotné uzavření smlouvy nestačilo, pak žalobkyně ani netvrdila žádné další rozhodné skutečnosti, tj. že provedla úhradu za postoupení, a kdy se tak konkrétně stalo, a nenavrhla ani žádné důkazy, že uhradila skutečně celou sjednanou částku a kdy, toto také ani netvrdila.5. Žalobkyně tak ohledně postoupení nesplnila ani svou povinnost tvrzení, kdy rozhodné skutečnosti k tomu, jak mělo k postoupení dojít, neuvedla, a k nařízenému jednání se nedostavila. Nemohla být tedy ani vyzvána, aby doplnila tvrzení, kdy konkrétně úhradu zaplatila, a označila k tomu důkaz, což by soud učinil, pokud by byla přítomna při jednání, kde se takové poučení a výzva dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) udělují. Nepřítomností se pak účastník takové výhody vzdává. Žalobkyně, která smlouvu uzavírala, si přitom jejího obsahu musela být vědoma, a tedy i toho, že nejen samotné uzavření smlouvy, ale úhrada, včasná úhrada v dané lhůtě, k postoupení vede. Přesto nic takového ani netvrdila.6. Protože žalobkyně v řízení tvrdila, že dle smlouvy samotné nabyla pohledávku za žalovaným, což bez dalšího není pravda, a smlouva je jen jednou z rozhodných skutečností, aby k tomu došlo, neprokázala, že pohledávku za žalovaným opravdu nabyla. K uzavření smlouvy muselo dle jejího obsahu přistoupit několik dalších skutečností, jako úhrada za postoupení, ohledně které nebylo nic tvrzeno, a to včasná úhrada, maximálně do konce sjednané lhůty, kdy žalobkyně netvrdila ani úhradu samotnou, natož kdy se tak stalo. Ani opožděné plnění by totiž dle textu smlouvy samo o sobě nestačilo, podle toho, co si strany sjednaly.7. K postoupení pohledávky dochází na základě smlouvy, a věřitel může podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) své pohledávky, které skutečně existují, postoupit jako celek nebo i částečně i bez souhlasu dlužníka jiné osobě. Současně však jde o smlouvu jako kteroukoliv jinou, kde mají strany širokou smluvní volnost, a mohou ujednat konkrétní podmínky, včetně toho, kdy a na základě čeho k převodu pohledávky dojde. Vznik, změnu nebo zánik práva pak lze vázat podle § 548 odst. 1 o. z. na splnění podmínky, jako se v tomto případě i stalo. Pak ale musí být jak tvrzeno, tak prokázáno, že k naplnění podmínky došlo, aby nastaly účinky smlouvy.8. Za situace, kdy na toto žalobkyně zcela rezignovala, a v důsledku absence u nařízeného jednání, ani během něho nedoplnila pro věc potřebná tvrzení, a tato neprokázala, neprokázala, že je subjektem, který na tvrzené pohledávky má skutečně nárok. Proto jí nemohlo být ze smlouvy uzavřené žalovaným s jiným subjektem nic přiznáno, když neustála v řízení ani svou aktivní věcnou legitimaci. Nemělo tak smysl zabývat se tím, zda a jaké pohledávky, v jaké výši by byly dále v řízení za žalovaným prokázány, pokud žalobkyně neprokázala, že jde o její pohledávky.9. Vzhledem k zamítnutí žaloby byl v řízení plně úspěšný žalovaný, a měl by tedy nárok na náhradu nákladů podle § 142 odst. o. s. ř. Jelikož mu v řízení žádné nevznikly, nebyly soudem ani přiznány.