13 C 308/2023 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně dne [datum] zahájila formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu řízení, jehož předmětem učinila pohledávky své právní předchůdkyně, společnosti [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) ze smlouvy [číslo] uzavřené se žalovaným dne [datum] s tím, že je nabyla od této společnosti postoupením. Uvedla, že žalovanému byl poskytnut úvěr 50 000 Kč, který se zavázal s příslušenstvím vrátit do [datum] Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, o uzavření žádal žalovaný na webových stránkách [webová adresa], kde vyplnil registrační údaje do formuláře, totožnost prokázal verifikační platbou a kopií občanského průkazu. 2. Předmětem řízení tak žalobkyně učinila samotnou úvěrovou jistinu 50 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil, úrok z úvěru ve výši 11 248,53 Kč a dále zákonný úrok z prodlení plynoucí ve výši 15 % ročně ze žalované částky ode dne [datum] do zaplacení. Již v žalobě i sama žalobkyně uvedla, že pokud by jí neměla být částka přiznána z titulu úvěrové smlouvy, pak jí náleží vydání bezdůvodného obohacení v rozsahu žalované jistiny, o kterou se žalovaný obohatil. Ke zkoumání úvěruschopnosti nejen nic nedokládala, ale ani netvrdila. 3. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, nařízeného jednání se stejně jako žalující strana nezúčastnil, po celou dobu řízení zůstal pasivní. Na zákonné doručovací adrese si nepřebíral listovní zásilky. 4. Soud tak provedl jen důkazy, které navrhla a předložila žalobkyně. Konkrétně smlouvou ze dne [datum], ze které zjistil, že ji mělo uzavřít [anonymizováno] se žalovaným, a jejímž předmětem byl spotřebitelský neúčelový úvěr na 50 000 Kč se splatností 35 měsíců a úrokem 57,69 % ročně. Ve splátkách měl žalovaný uhradit celkem 104 292,65 Kč za sjednanou dobu. Z výpisu z účtu [právnická osoba] vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že [datum] byla připsána pod [variabilní symbol] od žalovaného okamžitá platba 0,01 Kč z účtu č. [bankovní účet]. Na tento účet byla dle výpisu [právnická osoba] vedeného u [právnická osoba] dne [datum] vyplacena částka 50 000 Kč s údajem„ půjčka od [anonymizováno] [číslo]“. Společnost [anonymizováno] pak s datem [datum] sama žalovanému sepsala oznámení o postoupení pohledávky z této smlouvy na žalobkyni s tím, že spolu uzavřely smlouvu o postoupení. Ta byla rovněž předložena a druhý z podpisů byl připojen [datum]. 5. Právně měla být uzavřena mezi žalovaným a [právnická osoba] smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu měl žalovaný uzavřít jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto ze smlouvy nevyplývá). Podle § 86 z. s. ú. je povinností poskytovatele úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného, čehož si byla žalobkyně zjevně vědoma, neboť namísto tvrzení k tomu rovnou sdělovala, že nárokuje vrácení úvěrové jistiny případně z titulu bezdůvodného obohacení, a k jednání, kde by mohla být vyzvána k doplnění tvrzení a poučena o následcích, se nedostavila. Tomu tak skutečně je, neboť pokud žalobkyně neunese jak břemeno tvrzení, tak důkazní v tom směru, že byla řádně splněna tato povinnost, a že smlouva o úvěru byla uzavřena až poté, co bylo zjištěno, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je smlouva podle § 87 odst. 1 z. s. ú. neplatná. Současně je stanoveno, že spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou úvěrovou jistinu, ovšem jen ji, a navíc v době přiměřené jeho možnostem. 6. Podle § 87 odst. 2 z. s. ú. je-li spor o to, jaká doba je odpovídající možnostem spotřebitele, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Z tohoto ustanovení plyne, že pokud se strany nedohodnou na tom, jak bude jistina z neplatné smlouvy vrácena, míněno (nově) do času, do kdy konkrétně či v jakých splátkách, pak by se měly obrátit na soud. Jestliže se tak dosud nestalo, a bylo žalováno rovnou na plnění, není jiná možnost než lhůtu stanovit ve sporu o zaplacení, ovšem podle stejných pravidel, a rovněž vycházet z toho, že je žalována pohledávka, která není dosud splatná. 7. Zde nebylo ani tvrzeno, že by snad dříve bylo ohledně splatnosti žalováno, a z toho, co žalobkyně i v řízení tvrdí, je zřejmé, že se tak nestalo. Žalobkyně primárně vycházela i v žalobě z existence smlouvy, a podle v ní ujednaného obsahu a lhůty pro vrácení i uplatnila nároky. Nejvyšší soud v rozsudku ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 uvedl, že již dle textu samotného zákona a tedy čistě gramatickým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. lze zjistit, že toto ustanovení upravuje speciálně dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první, aniž by se tak uplatnila obecná pravidla pro vydání bezdůvodného obohacení. 8. Nejvyšší soud v rozhodnutí připomněl, že samotný zákon č. 257/2016 Sb. byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 je vedle ochrany samotného spotřebitele i postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který dostatečně neposoudil úvěruschopnost žadatele a upřednostnil svůj ekonomický zájem poskytnout úvěr, čímž zapříčinil i neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. A projevem ochrany spotřebitele je pak dále právě i zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. 9. Poukazuje dále i na důvodovou zprávu k ustanovení § 87 z. s. ú., která zohledňuje, že z neplatnosti smlouvy vyplývá obecně povinnost stran vzájemně si, a to bez zbytečného odkladu, vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož by ovšem pro spotřebitele (který nemusel být ani schopen úvěr vracet podle pravidel v neplatné smlouvě, když toto nebylo řádně zjišťováno) mohly vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru (a povinnost vracet jistinu ještě dříve než tomu mělo dle neplatné smlouvy dojít). Proto se stanoví na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem (které nebyly řádně posouzeny a zjištěny poskytovatelem, proto je zjistí soud a podle nich rozhodne). Spotřebitel je tedy povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, ale v takových splátkách, v jakých je skutečně schopen splácet. Text zákona„ v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. 10. Ve zde souzeném případě žalovaný neplatil, a nebyl veden dříve spor o to, kolik a kdy má žalovaný hradit. Rozhodnuto o tom tedy dosud nebylo, a nebyly ani dříve zjišťovány možnosti žalovaného, podle kterých by případně byla splatnost nastavena. K dohodě stran evidentně v návaznosti na možnosti dlužníka nedošlo, dlužník nesplácí, tj. se žalobkyní jsou ve sporu ohledně toho, kdy by mělo být plněno, neboť ho žalobkyně o plnění žaluje. Za situace, kdy by se žalovaný dlužník dostavil k jednání a objasnil zde své možnosti, mohlo by být ještě rozhodnuto o splátkách, ve kterých dluh vyrovná, pokud není objektivně schopen jej uhradit najednou. Na to mu totiž v důsledku neplatnosti smlouvy pro porušení povinností poskytovatele úvěru vzniklo právo. V citovaném rozhodnutí pak výslovně Nejvyšší soud shrnul, že dokonce může nastat i situace, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh dobu změnit. Jinak, než v návaznosti na takto stanovenou splatnost pak nemůže ani nastat na straně žalovaného prodlení, kdy pokud strany nedojdou k dohodě mimo smlouvu co do splatnosti, lze jedině soudně a tedy do budoucna posoudit schopnost dlužníka splácet, a podle toho tedy stanovit, kdy a kolik má zaplatit. 11. Splatnost dříve řešena nebyla nijak, tj. nemohl ani vzniknout vedle jistiny dříve nárok ani na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z., než bude porušena povinnost uhradit dle tohoto rozhodnutí, které je ohledně nové splatnosti první. Jak totiž Nejvyšší soud závěrem citovaného rozhodnutí shrnul, je ustanovení § 87 z. s. ú. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti - buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem u