13 C 74/2024-21 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila 25. 8. 2023 řízení o nároky ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „Provident“) dne 20. 2. 2020, kdy i předala v hotovosti úvěrovou jistinu 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal kromě ní uhradit ještě poplatek 10 477 Kč jako příslušenství pohledávky, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách počínaje 7. dnem po uzavření smlouvy. Celkovou částku 20 477 Kč, ve které byl zahrnut i smluvní úrok 88 % ročně, tak měl splatit k 18. 2. 2021.2. Protože však žalovaný uhradil za celou dobu pouze 3 919,28 Kč, ze kterých žalobkyně započetla na poplatek 2 129,55 Kč a na jistinu 1 789,83 Kč, nárokovala v řízení jistinu 8 210,27 Kč a poplatek ve výši 8 347,45 Kč, jakož i oboje úroky, neboť s celou částkou se od 19. 2. 2021 dostal žalovaný do prodlení.3. Konkrétně žalovala kapitalizovaný úrok 1 781,52 Kč z dlužné jistiny 8 210,27 Kč smluvní sazbou 88 % za 90 dnů, poté od 21. 5. 2021 až do zaplacení nárokovala sazbu 8,25 % ročně. Úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně nárokovala z této jistiny ode dne 19. 2. 2021 rovněž až do zaplacení. Dále nárokovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 626 Kč, které vysvětlila jako 1x 48 Kč za odchozí obyčejný dopis z 15. 2. 2023, 2x 72 Kč za telefonický hovor a 1x 217 Kč za osobní návštěvu pověřeného pracovníka s tím, že konkrétní náklady jsou stanovené jejím ceníkem.4. Podle čl. 6 smluvních podmínek uplatnila ještě nárok na smluvní pokutu 0,1 % z dlužné částky 8 210,27 Kč za období od 19. 2. 2021 do 20. 10. 2022 a to jen co do částky 5 000 Kč, kdy reflektuje zákonné omezení. Splatnost pokuty nastala podle žalobkyně ke dni podání žaloby, a od 22. 10. 2022 i z této pokuty nárokovala zákonný úrok z prodlení.5. Uplatněné nároky žalobkyně nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou 19. 12. 2022 s účinností k 20. 12. 2022 podle čl. 2 odst. 2.1. s tím, že přikládá potvrzení o úhradě kupovaných pohledávek. Žalovaného informoval o změně věřitele právní předchůdce.6. K výzvě soudu, aby žalobkyně doplnila tvrzení, jaké konkrétní příjmy a výdaje, a z jakých zdrojů byly zjištěny, a jakou konkrétní úvahu tedy poskytovatel úvěru učinil ohledně úvěruschopnosti žalovaného, aby mohla být soudem přezkoumána, sdělila žalobkyně, že podle zákaznické karty byl žalovaný zaměstnán a uvedl jako čistý měsíční příjem 17 455 Kč. I výdaje uvedl jen sám žalovaný, a to ve výši 7 000 Kč měsíčně, kdy mu tak mělo zbývat dost, aby měsíčně uhradil 4x 394 Kč měsíční splátky, a tedy celkem 1 576 Kč. Záznam v insolvenčním rejstříku nebyl zjištěn.7. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, nevyzvedával si zásilky na zákonné doručovací adrese, a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Žalobkyně se pak z nařízeného jednání omluvila, tedy soud jednal v nepřítomnosti obou stran. Provedl ty důkazy, které navrhovala a předložila žalobkyně.8. Ze zákaznické karty, která je současně žádostí o úvěr, bylo zjištěno, že žalovaný, který na sebe uvedl adresu v , Anonymizováno, , požádal o spotřebitelský úvěr 10 000 Kč splatný v 52 týdenních splátkách, tj. za rok. Za zdroj příjmů označil plný úvazek v zaměstnání, kdy podle ověřovaných dokumentů předložil pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky a vyplnil čistý příjem měsíčně 17 455 Kč, tedy co do příjmů nešlo jen o jeho tvrzení. Odhadované měsíční výdaje byly vyplněny na 7 000 Kč, kdy ale není zřejmé, zda se jedná jen o běžnou spotřebu či i bydlení, a jaké výdaje spojené s bydlením konkrétně žalovaný má, ani nebyly podle karty nijak ověřovány. Byť bylo zaškrtnuto, že na jméno žadatele je veden bankovní účet, tak ten poskytovatel zjevně nežádal, a ani jinak doložit výši výdajů. Žádost žalovaný podepsal 20. 2. 2020.9. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, bylo zjištěno, že Provident podepsal se žalovaným 20. 2. 2020 smlouvu o úvěru na úvěr ve výši 10 000 Kč, který podle textu smlouvy mohl v hotovosti žalovaný čerpat jen, pokud si připlatil další služby jako komfortní a flexibilní splácení, a zavázal se v souvislosti s tím k dalším zásadním položkám. Vedle splacení jistiny se zavázal smlouvou žalovaný uhradit ještě poplatek 8 917 Kč, nikoliv 10 477 Kč, jak tvrdila žalobkyně, nicméně i tak ve výši více jak 89 % z úvěrové jistiny. Kromě úroku se sazbou tvrzených 88 % ročně, vyčíslených na 5 101 Kč, za zpracování úvěru 1 500 Kč, a za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení 2 316 Kč. Přímo uvnitř smlouvy na 1. straně žalovaný zaškrtl rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení, aby se nepoužil bezhotovostní režim poskytnutí úvěru. Na straně č. , hodnota, je zvoleno týdenní splátkové období s volitelným pojištěním 1 560 Kč, o kterém žalobkyně nic netvrdila, ani se ho nedomáhala, a uhrazeno mělo být při úrokové sazbě 88 % 52 splátek po 394 Kč, poslední ve výši 383 Kč, RPSN činí 197,92 %. Následně za prohlášením jsou podepsány na konci strany č. 2 obě strany. Žalobkyní předložená strana č. 3 a č. 4 podepsána žalovaným (ani žalobkyní) není.10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi Providentem a žalobkyní, soud zjistil, že byla podepsána 19. 12. 2022 a 3. 1. 2023, účinnost postoupení byla vázána na úhradu ceny. V její příloze č. 1, resp. její straně č. 8, je zachycena pohledávka za žalovaným. Z potvrzení o zaplacení ceny za postoupení z 20. 2. 2023 vyplývá, že došlo k úhradě. Z oznámení Providentu sepsaného již 20. 12. 2022 soud zjistil, že žalovanému adresoval Provident, byť na jinou adresu než dle smlouvy, oznámení o postoupení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce č. , tel. číslo, na žalobkyni dle smlouvy o postoupení z 19. 12. 2022.11. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání vyplývá, že jde toliko o interní záznamy, které si žalobkyně sepsala o tom, co mělo být činěno, resp. neznámo kdo vytvořil jejich seznam. Nejedná se o doklady k úkonům samotným, kterými by bylo doloženo, že byly skutečně učiněny (podací lístek pošty atp.).12. Skutkově tak soud dospěl k závěru, že byla podepsána úvěrová smlouva poté, co se Provident zeptal na příjmy a zcela na formálně na výdaje žalovaného, kterými se nijak blíže nezabýval, spokojil se s odhadem neznámo zda všech výdajů nebo jen běžné spotřeby a pouhou informací samotného žalovaného. Výpisy z bankovního účtu, na rozdíl od výplatních pásek nežádal, přestože v ověřených dokumentech se 2 výpisy jako doklady k ověřování výdajů přímo předpokládají. Což je i logické, protože na běžné výdaje je to jediný optimální doklad, dává i přehled o tom, jak celkově žadatel hospodaří, zda není v záporných stavech na účtu, a spolu s doklady k nájmu by umožnily prověření výdajové stránky žadatele. Toto se však nestalo, a to přesto, že žalovaný žádal o 10 000 Kč, a podle toho, co vyplnil, by takovou částkou měl disponovat po své další výplatě, resp. měla mu každý měsíc zbývat. Přesto žalovaný požádal o takovou částku, a byl ochoten za ni platit úrok 88 % ročně. I vzhledem k tomu se na jeho výdaje měl poskytovatel nepochybně o to více zaměřit. Již jen tyto skutečnosti vedou nutně k závěru, že buď žalovaný vůbec nebyl schopen relevantně vyhodnotit náklady takového úvěru, nemá představu o hodnotě peněz a obvyklých sazbách, anebo musel být v zásadní tísni, která ho k podpisu smlouvy o takovém obsahu přiměla, a patrně splácet schopen nebyl.13. Pouze na základě toho, co bylo k poměrům žalovaného předloženo, nelze učinit odpovídající a doklady skutečně podloženou úvahu o tom, kolik reálně měsíčně žalovanému pravidelně zbývá, a zda je schopen bez pochybností úvěr splácet. To, že není v insolvenci, je zcela základní kritérium, spíše první podmínka úvěru vůbec. Byť zde byl patrně i doložen pravidelný příjem ze zaměstnání, samo o sobě ani 17 tis Kč měsíčně bez dalšího neznamená, že tu nejsou takové výdaje anebo takový způsob hospodaření a vydávání prostředků, že toto bude na splátku ve sjednávané výši, resp. měsíční platbu odpovídající 4 splátkám, stačit, a lze tedy učinit relevantní závěr, kdy zásadní pochybnosti vzbuzuje skutečnost, že si za závratný úrok žalovaný půjčoval částku, ke které se měl každý měsíc dostat z pravidelného příjmu.14. Právně byla uzavřena mezi žalovaným a , Anonymizováno, smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.), když úvěrovou smlouvu žalovaný podepsal jako běžná fyzická osoba, a nikoliv podnikatel (toto z ničeho nevyplývá). Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splá