14 C 12/2023-15 — Okresní soud v Liberci

Dne. [datum] podala žalobkyně návrh na určení výživného žalovaným. Uvedla, že žalovaní jsou její rodiče. Po základní škole studovala [anonymizováno] školu [anonymizováno] v [obec] a ve třetím ročníku studium ukončila. Od rodičů se odstěhovala. [spisová značka] studuje [anonymizováno] školu [anonymizováno] a [anonymizováno] ve [obec], obor prodavačka. Žije je v garsoniéře, měsíčně nájemné stojí [částka]. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že žalobkyně ukončila dvakrát studium, od rodičů se odstěhovala v roce 2019. V roce 2020 jí rodiče vyplatili ze spoření [částka]. Žalovaný uvedl, že se snažili žalobkyni přesvědčit, aby dokončila [anonymizováno] zdravotní školu, ale neúspěšně. Matka žalovaného (babička žalobkyně) umožnila žalobkyni žít v bytě bez nákladů nájemného, ale žalobkyně špatně hospodařila, proto jí matka žalovaného musela nechat vystěhovat. Žalobkyně u žalovaných rodičů měla všechno, přesto se kvůli ní dostali nyní k soudu. Z výslechu žalobkyně bylo zjištěno, že Základní školu ukončila v [číslo] [spisová značka] nastoupila na [anonymizováno] školu [anonymizováno] v [obec] [spisová značka] školu přerušila na šest měsíců, ve studiu pokračovala od [anonymizováno] [rok], ale v [anonymizováno] [rok] byla vyloučena, protože do školy nechodila. Od té doby si vydělávala brigádami. Na jaře [rok] se evidovala na Úřadu práce jako uchazečka o zaměstnání, od [anonymizováno] [rok] studuje ve škole ve [obec] v denním studiu obor prodavačka. Měsíčně utratí za dojíždění do školy [částka], za jídlo [částka]. V pronajaté garsonce žije s přítelem, nájemné činí [částka]. Přítel rovněž nemá stabilní příjem. Žalobkyně má příjem z brigády, měsíčně maximálně [částka], z praxe ve škole měsíčně maximálně [částka] a od každého z rodičů [částka]. Od rodičů v roce [rok] dostala [částka], ale už je utratila. Z výslechu žalované soud zjistil, že žije s manželem od roku [rok]. Má vyživovací povinnost k [celé jméno žalované], narozené [datum], která chodí do 3.třídy ZŠ. Ze zprávy zaměstnavatele matky bylo zjištěno, že její průměrný čistý měsíční příjem činí [částka]. Z výslechu žalovaného soud zjistil, že žije s přítelkyní. Má vyživovací povinnost [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené dne [datum], která chodí do 4.třídy ZŠ. Vydělává cca [částka] měsíčně čistého, ale v řízení výši mzdy žádným důkazem neprokázal. Podle § 910 odst. 1 č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Podle § 911 obč. zák. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Jedním z účelu poskytování výživného ze strany rodiče je umožnit dítěti dosáhnout vzdělání a tím mu dát možnost získat v budoucnu vhodné začlenění do pracovního procesu. Vyživovací povinnost rodiče nelze vnímat jako nekonečnou povinnost k studujícímu dítěti. Pro dítě je potřebná cílevědomá a soustavná příprava na budoucí povolání, která ve své podstatě představuje společensky akceptovanou alternativu k výkonu pracovní činnosti. Za situace, kdy studium dítěte nenese znaky soustavnosti a cílevědomosti nelze na rodiči spravedlivě požadovat, aby vynakládal peněžní prostředky. Jde-li o studium zletilého dítěte, je nutno pečlivě zkoumat návaznost studia. Vyživovací povinnost rodičů k dítěti netrvá tehdy, jestliže dítě skončilo přípravu pro budoucí povolání a rozhodne se pro přípravu v jiném oboru, který nenavazuje na dosavadní přípravu a není tím zvyšována, již dosažena kvalifikace. Soud po provedeném dokazování výpověďmi účastníků shledal, že žalobkyně ukončila přípravu pro budoucí povolání v [anonymizováno] [rok] a k tomuto měsíci skončila rodičům vyživovací povinnost. I když od [datum] žalobkyně studuje obor prodavačka, žalovaným rodičům se vyživovací povinnost k ní neobnovila. Nezbylo než návrh žalobkyně na výživné od každého žalovaného rodiče ve výši [částka] měsíčně zamítnout. Podle § 142 odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb. o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému bránění práva proti účastníků, který ve věci úspěch neměl. Žalovaní měli úspěch ve věci, náhradu nákladů řízení nežádali, bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.