20 C 114/2024-21 — Okresní soud v Liberci

Navrhovatelka (dále také jen „navrhovatel“) se domáhala uznání o rozvodu manželství (rozvodového listu) notářství ze dne , datum, , číslo listiny , Anonymizováno, , registrovaného v občanské matrice v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , evidenční číslo , hodnota, , (dále také jen „Rozhodnutí“), jímž bylo rozvedeno její manželství a , Anonymizováno, . Dle navrhovatele k rozvodu došlo poté, co návrh na rozvod podal rozvedený muž. Manželé spolu nežili od ledna 2022, nesdíleli společnou domácnost. Z manželství se nenarodily žádné děti. Manželství bylo zrušeno rozhodnutím notáře ke dni , datum, . Opravný prostředek proti rozhodnutí podán nebyl. V řízení před soudem byla v době průběhu řízení občankou ČR navrhovatelka. , Anonymizováno, měl ke dni podání návrhu na rozvod bydliště v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, .Dle čl. 2 Haagské úmluvy ze dne , datum, , o uznávání rozvodů a zrušení manželského soužití, publikované jako vyhláška Ministerstva zahraničních věcí ČR č. 131/1976 Sb. (dále také jen „Haagská úmluva“), jíž jsou Česká republika a Egyptská arabská republika vázány, budou rozvody a zrušení manželského soužití uznávány ve všech smluvních státech, jestliže ve státě, ve kterém byl podán návrh na rozvod nebo zrušení manželského soužití ke dni podání žádosti:1. měl odpůrce své bydliště, nebo2. navrhovatel tam měl své bydliště a mimo to byla splněna jedna z těchto podmínek:a) toto bydliště nebylo kratší než 1 rok před podáním návrhu;b) manželé tam měli poslední společné bydliště, nebo3. oba manželé byli příslušníky tohoto státu, nebo4. navrhovatel byl příslušníkem tohoto státu a mimo to byla splněna jedna z těchto podmínek:a) navrhovatel tam měl své bydliště, nebob) tam měl své bydliště nepřetržitě po dobu jednoho roku alespoň částečně obsaženou ve dvouletém období předcházejícím podání návrhu, nebo5. navrhovatel ve věci rozvodu byl příslušníkem tohoto státu a mimo to byly splněny obě tyto další podmínky:a) navrhovatel byl přítomen v tomto státě ke dni podání návrhu ab) manželé měli poslední společné bydliště ve státě, jehož právo v době podání návrhu neuznávalo rozvod.V projednávané věci je splněna podmínka věcné působnosti Haagské úmluvy (čl. 1 Haagské úmluvy), jakož i působnosti časové a místní (Haagská úmluva je pro Egyptskou arabskou republiku účinná ode dne , datum, , pro Českou republiku ode dne , datum, ; viz čl. 30 Haagské úmluvy).Dle čl. 21 odst. 1 Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003, o příslušnosti a uznávání výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000 (dále také jen „Nařízení Brusel II ter“) rozhodnutí vydaná v některém členském státě jsou v jiných členských státech uznávána, aniž by bylo vyžadováno zvláštní řízení.Vzhledem k tomu, že přezkoumávané rozhodnutí nebylo vydáno v některém z členských státu, je třeba užít jiných právních norem. Jelikož smlouva mezi Českou republikou a Egyptskou arabskou republikou, která by danou problematiku řešila, nebyla uzavřena, je třeba v daném případě aplikovat ustanovení zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZMPS“).Dle § 15 ZMPS nelze pravomocná cizí rozhodnutí uznat, jestliže (a) věc náleží do výlučné pravomoci českých soudů, nebo jestliže by řízení nemohlo být provedeno u žádného orgánu cizího státu, kdyby se ustanovení o příslušnosti českých soudů použilo na posouzení pravomoci cizího orgánu, ledaže se účastník řízení, proti němuž cizí rozhodnutí směřuje, pravomoci cizího orgánu dobrovolně podrobil, (b) o témže právním poměru se vede řízení u českého soudu a toto řízení bylo zahájeno dříve, než bylo zahájeno řízení v cizině, v němž bylo vydáno rozhodnutí, jehož uznání se navrhuje, (c) o témže právním poměru bylo českým soudem vydáno pravomocné rozhodnutí nebo bylo-li v České republice již uznáno pravomocné rozhodnutí orgánu třetího státu, (d) účastníku řízení, vůči němuž má být rozhodnutí uznáno, byla odňata postupem cizího orgánu možnost řádně se účastnit řízení, zejména nebylo- li mu doručeno předvolání nebo návrh na zahájení řízení, (e) uznání by se zjevně příčilo veřejnému pořádku, nebo (f) není zaručena vzájemnost; vzájemnost se nevyžaduje, nesměřuje-li cizí rozhodnutí proti státnímu občanu České republiky nebo české právnické osobě. K překážce uvedené v odstavci 1 písm. d) se přihlédne, jen jestliže se jí dovolá účastník řízení, vůči němuž má být cizí rozhodnutí uznáno. To platí i o překážkách uvedených v odstavci 1 písm. b) a c), ledaže je jejich existence orgánu rozhodujícímu o uznání jinak známa (odst. 2).Dle § 16 ZMPS uznání cizího rozhodnutí v majetkových věcech se nevyslovuje zvláštním výrokem. Cizí rozhodnutí je uznáno tím, že český orgán veřejné moci k němu přihlédne, jako by šlo o rozhodnutí českého orgánu veřejné moci. Je-li proti tomu namítána výhrada veřejného pořádku nebo i jiný důvod pro odepření uznání, ke kterým nemohlo být bez dalšího přihlédnuto, přeruší se řízení a je určena lhůta k zahájení zvláštního řízení podle odstavce 4. Po jeho pravomocném ukončení nebo po marném uplynutí uvedené lhůty se v přerušeném řízení pokračuje (odst. 1). Cizí rozhodnutí v ostatních věcech se uznávají ve zvláštním řízení podle odstavce 4, jestliže tento zákon nestanoví, že se cizí rozhodnutí uznávají bez dalšího řízení (odst. 2). Cizí rozhodnutí lze na návrh uznat ve zvláštním řízení podle odstavce 4 i v případě, kdy se toto rozhodnutí uznává bez dalšího řízení (odst. 3). Ve zvláštním řízení o uznání rozhoduje soud o uznání rozsudkem; jednání nemusí nařizovat. Vyslovit uznání je místně příslušný okresní soud, který je obecným soudem toho, kdo uznání navrhuje, jinak okresní soud, v jehož obvodu nastala nebo může nastat skutečnost, pro kterou má uznání význam, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného (odst. 4). Na základě cizího rozhodnutí o majetkových věcech, které splňuje podmínky pro uznání podle tohoto zákona, lze nařídit výkon tohoto rozhodnutí rozhodnutím českého soudu, které je třeba odůvodnit (odst. 5).Dle § 51 ZMPS pravomocná cizí rozhodnutí ve věcech rozvodu manželství, zákonného odloučení, prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je či není, byl-li alespoň jedním z účastníků řízení státní občan České republiky, se v České republice uznávají, nebrání-li tomu ustanovení § 15 odst. 1 písm. a) až e), jen na základě zvláštního rozhodnutí (odst. 1). Vyslovit, že se uznává rozhodnutí ve věci uvedené v odstavci 1, přísluší Nejvyššímu soudu. Návrh může podat vedle účastníků řízení každý, kdo prokáže právní zájem. Nejvyšší státní zastupitelství může vstoupit do zahájeného řízení. Nejvyšší soud rozhoduje rozsudkem, jednání nemusí nařizovat (odst. 2). Rozhodnutí uvedené v odstavci 1 lze uznat jen tehdy, jestliže byl skutkový základ zjištěn způsobem vyhovujícím v podstatě příslušným ustanovením českého právního řádu (odst. 3).Z předloženého dokladu o státním občanství České republiky navrhovatele, oddacího listu rozhodnutí o rozvodu, vč. jeho úředně ověřené kopie, sdělení navrhovatelky, dospěl soud k závěru, že rozhodnutí cizího orgánu je uznatelné, a skutkový základ byl cizím soudem zjištěn způsobem vyhovujícím ustanovením právního řádu České republiky analogicky dle požadavků ust. § 51 odst. 3 ZMPS (§ 755 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů). Uznání cizího rozhodnutí nebrání žádná z překážek uvedených v ust. § 15 ZMPS. Zároveň byla splněna podmínka, že jeden z účastníků řízení, v tomto případě navrhovatel, je státním občanem České republiky. Soud proto tímto rozhodnutím na návrh navrhovatele shora uvedené Rozhodnutí cizího soudu uznal.