13 C 104/2025-19 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vrácení úvěru poskytnutého její právní předchůdkyní žalovanému v konečné výši 15 500,68 Kč dle smlouvy o revolvingovém úvěru z 11. 10. 2024, a který žalovaný v termínu do 11. 2. 2025 nevrátil. K uzavření smlouvy mělo dojít přes www., Anonymizováno, .cz, kdy po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno z deklarovaných výdajů a doložený příjmů, konkrétně však kromě částky životního minima netvrdila žalobkyně žádný další konkrétní ani výdaj ani příjem, a rovnou pro případ, že by nárok nebyl posouzen z titulu smlouvy jako důvodný, nárokovala bezdůvodné obohacení. Od 12. 2. 2025 nárokovala i zákonný úrok z prodlení až do zaplacení s tím, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení z 27. 1. 2020.2. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, v průběhu řízení zůstal zcela pasivní, na zákonné doručovací adrese si nepřebíral zásilky. Nemohl tak nejen dluh uznat, ale ani učinit žádná tvrzení nespornými. Na žalobkyni tedy zůstalo, aby pro věc rozhodná skutková tvrzení prokázala.3. Žalobkyně v žalobě uvedla tvrzení k uzavření smlouvy, čerpání úvěru a postoupení pohledávky, pokud však jde o důkazy, v podstatě nenavrhla žádné, s výjimkou dotazu na banku ohledně účtu. V textu pak alespoň u některých skutečností zmínila, z čeho toto plyne. Tam, kde tedy zmiňovala konkrétní listinu, soud těmito listinami, pokud byly připojeny, provedl důkaz.4. Ze zmíněné smlouvy o úvěru soud zjistil, že jde skutečně jen o návrh, nejsou připojeny podpisy ani žádné informace o podepsání srovnatelným způsobem, kódem atp. Sama žalobkyně ostatně tvrdila, že žalovanému byl jen zaslán konkrétní návrh smlouvy. Nelze tak dovodit, že by došlo k uzavření smlouvy, jistě ne v písemné podobě.5. K samotnému zkoumání úvěruschopnosti nebyla k dispozici žádná konkrétní tvrzení, nebylo tedy co prokazovat, žalobkyně ani neuvedla, jaký měl být onen doložený příjem ani deklarované údaje. Neučinila tak, resp. nemohla doplnit tvrzení ani při jednání, neboť se k němu nedostavila, a výhody poučení se tak vzdala.6. Úvěr měl být dle žalobkyně poskytnut z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně, nicméně k tomu žalobkyně výpis z účtu jako důkaz nenavrhla ani nepřipojila. Jediný doklad o tom, že mělo být poskytnuto, měla být faktura. Faktura byla vystavena poskytovatelem úvěru, nicméně z ní plyne pouze to, že ji , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . vystavila, nikoli, že naúčtovaný výběr a další položky skutečně žalovanému byly vyplaceny.7. Proto se soud ani nezabýval prokazováním, že žalovaný měl být vlastníkem konkrétního účtu u , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, s., jehož číslo žalobkyně sdělila a navrhla takové vyžádání zprávy. Jestliže není prokázáno, že prostředky byly na tento účet, a skutečně poskytovatelem úvěru poukázány, zjištění, že daný účet žalovanému patří, by nic nepřineslo.8. Kromě toho žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla smlouvou z 27. 1. 2020 od poskytovatelky úvěru. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, a předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny. O něm se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání nebylo také možné ani nic dalšího zjistit.9. Lze tak skutkově uzavřít, že žalobkyně neprokázala ani poskytnutí tvrzených prostředků žalovanému, ani to, že by nabyla pohledávku za ním, pokud by skutečně existovala.10. Právně měla být uzavřena mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto a dosud nebylo platbami vráceno, jako speciální bezdůvodné obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu.Žalobkyně ale jednak neprokázala, že by vůbec její předchůdkyně nějaké prostředky poskytla, když předložila její fakturu, ale nikoliv bankovní výpis, či jiný doklad o poskytnutí prostředků žalovanému na účet, které tvrdila. Dále pak neprokázala ve smyslu § 1879 a násl. o. z. ani nabytí pohledávky od původní věřitelky postoupením, a tedy svou aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto řízení, a proto by jí nebylo možné přiznat plnění žádné, i kdyby bylo prokázáno, že její předchůdkyně nějaký nárok z titulu bezdůvodného obohacení měla. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.11. V řízení byl z hlediska výsledku úspěšný žalovaný, který by měl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, ale žádné mu nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.