13 C 256/2024-43 — Okresní soud v Liberci

1. Předmětem řízení zahájeného , datum, formou návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu učinila žalobkyně pohledávky své právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „Provident“) ze dvou samostatných smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených se žalovaným, které nabyla smlouvou o postoupení ze dne 21. 9. 2023.2. Jako nárok č. 2 uplatnila žalobkyně vrácení dlužné jistiny ve výši 30 000 Kč z první smlouvy o spotřebitelském úvěru v pořadí, č. , hodnota, , kterou se žalovaným Provident uzavřel dne 18. 7. 2021. Tvrdila, že žalovanému na základě této smlouvy poskytla uvedenou jistinu a žalovaný se rovněž zavázal uhradit dalších 23 888 Kč na poplatku za tento úvěr, které se skládají z kapitalizovaných úroků ve výši 20 453 Kč za sjednanou dobu řádného půjčení při sazbě 21,69 % ročně a z odměny za zpracování a doručení ve výši 1 500 Kč. Celková úhrada 53 888 Kč měla probíhat v 15ti měsíčních splátkách po 3 593 Kč a k doplacení úvěru tak mělo dojít 23. 10. 2022.3. Konkrétně nárokovala dlužnou jistinu ve výši 22 689,06 Kč, z dlužného poplatku dalších 16 024,94 Kč s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 14 400 Kč. Za období ode dne 24. 10. 2022 nárokovala dále kapitalizovaný úrok z úvěru 21,69 % ročně z jistiny 22 689,06 Kč do účinnosti postoupení 27. 9. 2023 ve výši 4 634,18 Kč a od následujícího dne až do zaplacení jako plynoucí. Úrok z prodlení uplatnila kapitalizovaný sazbou 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2021, kdy uplynula měsíční lhůta po úhradě poslední splátky, rovněž do 27. 9. 2023 ve výši 3 492,85 Kč a ode dne následujícího jako nadále plynoucí také do zaplacení.4. K výzvě soudu doplnila, že nárokovaný poplatek 16 024,94 Kč se skládá z nezaplaceného smluvního úroku 14 050,94 Kč, neuhrazené části poplatku za zpracování úvěru 426 Kč a z částky za poplatku pojištění ve výši 1 548 Kč.5. Pod nárokem č. 1 se domáhala dlužné úvěrové jistiny ve výši 33 000 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným uzavřel Provident dne 30. 9. 2021. Tvrdila, že žalovaný v hotovosti převzal shora uvedenou jistinu v den uzavření zmíněné smlouvy a zavázal se uhradit dalších 31 746 Kč, které se skládají z kapitalizovaných úroků ve výši 21 922 Kč za sjednanou dobu řádného půjčení při sazbě 21,39 % ročně, z odměny za zpracování a doručení ve výši 1 500 Kč a z částky za administrativní činnost – komfortní splácení v hotovosti ve výši 6 389 Kč. Celková úhrada 64 746 Kč měla probíhat v 15ti měsíčních splátkách po 4 317 Kč a k doplacení úvěru tak mělo dojít 30. 12. 2022.6. Konkrétně nárokovala dlužnou jistinu ve výši 31 715,31 Kč, z dlužného poplatku dalších 26 043,21 Kč s tím, že žalovaný uhradil celkem částku 4 350 Kč. Za období ode dne 31. 12. 2022 nárokovala dále kapitalizovaný úrok z úvěru 21,39 % ročně z jistiny 31 715,31 Kč do účinnosti postoupení 27. 9. 2023 ve výši 5 106,77 Kč a od následujícího dne až do zaplacení jako plynoucí. Úrok z prodlení uplatnila kapitalizovaný sazbou 8,50 % ročně z dlužné jistiny od 17. 12. 2021, kdy uplynula měsíční lhůta po úhradě poslední splátky, rovněž do 27. 9. 2023 ve výši 4 867,42 Kč a ode dne následujícího jako nadále plynoucí také do zaplacení.7. K výzvě soudu doplnila, že poplatek 26 043,21 Kč se skládá z nezaplaceného smluvního úroku 19 511,64 Kč, neuhrazené části poplatku za zpracování úvěru 1 375,47 Kč, z částky poplatku za pojištění ve výši 1 806 Kč, a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3350,10 Kč.8. Ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že Provident měl informace z pracovní smlouvy a výplatních pásek žalovaného na dělnické pozici. Byl zjištěn jeho příjem měsíčně cca 41 tis. Kč, resp. 50 tis. Kč. Dále uvedl, že žije v nájmu, a nemá úvěr jinde, proto bylo dovozeno, že je schopen splácet úvěr. Až při jednání doplnila, že sám žalovaný uváděl neadekvátně nízké výdaje, ale mělo být snad nějak dále zjištěno, že za bydlení hradí 11 400 Kč, na spotřebu prohlásil, že potřebuje dalších 8 500 Kč, dokumenty k tomu ale žádné nejsou, patrně se žádost konzultovala telefonicky s centrálou a žalovaného se obchodní zástupce asi doptával, nicméně záleží na jeho šikovnosti, jak pak zákaznická karta vypadá, a jak konkrétně ji doplní. Mj. dva příjmy žalovaného mohly i znamenat, že má příjem a kromě toho nárok ještě na diety, může to být důvod, proč jsou uvedeny dva.9. Dále žalobkyně argumentovala, že kdyby údaje uváděné žalovaným nebyly správné, dopouštěl by se úvěrového podvodu, který není povinností poskytovatele přezkoumávat. U nižších půjček na kratší dobu nelze pak po věřiteli požadovat až detektivní prověřování sdělovaných informací. Nesplnění povinnosti ověřit úvěruschopnost také podle žalobkyně k datu uzavření smlouvy nezpůsobovalo absolutní neplatnost smlouvy. Podpisem zákaznické karty žalovaný potvrdil úplnost, přesnost a správnost údajů. Žalobkyně dále odkazovala na rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, podle kterého postačuje, že doklady k rozhodným údajům ohledně úvěruschopnosti měl poskytovatel v době sepsání smlouvy, kdy není důvod pochybovat, že mu byly předloženy.10. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, a soud tak jednal v jeho nepřítomnosti.11. Soud provedl v prvé řadě důkaz smlouvami o úvěru a žádostmi o spotřebitelský úvěr, které jim předcházely, jakož i smlouvou o postoupení pohledávek z 21. 9. 2023 a oznámením původního věřitele o postoupení z 29. 9. 2023 k aktivní věcné legitimaci a dokladem o bezhotovostním vyplacení prvního úvěru v pořadí.12. Z dokumentu nazvaného „Zákaznická karta - žádost o spotřebitelský úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaný podepsal 17. 7. 2021 vyplněný formulář Providentu, kde je uvedena požadovaná výše úvěru 8 000 Kč se splatností 21 měsíců. Totožnost žalovaného byla ověřena z povolení k pobytu, kdy dále uvedl, že je vyučen, žije v nájmu, je svobodný, nemá partnera (že by tomu tak bylo, nebylo zaškrtnuto) a úvěr potřebuje na běžné výdaje domácnosti. Jako čistý příjem byla vyplněna částka 26 873 Kč, kdy byly předloženy dvě výplatní pásky, a jedná se o jediný zdroj příjmu. Nájemní smlouva předložena nebyla. Přestože byl uveden jen jeden zdroj příjmu, byly připsány „další“ čisté příjmy domácnosti 14 200 Kč, aniž by však bylo zřejmé, o jaký příjem a čí se tedy jedná, když žalovaný žije sám. Tento příjem pak nebyl nejen nijak konkretizován, ale ani nijak ověřován, a nelze zjistit, o co se vůbec mělo jednat. Výše výdajů byla odhadnuta na 2 000 Kč celkem měsíčních výdajů.13. V případě druhého úvěru bylo ze Zákaznické karty z 30. 9. 2021 zjištěno, že jde o typově stejný formulář, kdy tentokrát činila výše požadovaného úvěru 10 000 Kč se stejnou splatností. Osobní údaje žalovaného byly totožné. Jediný příjem v dělnické profesi byl tentokrát uveden ve výši 28 982 Kč a připsány byly v tomto případě „další“ čisté příjmy domácnosti 21 200 Kč, čímž byl navýšen údajný příjem žalovaného na tvrzených 50 tis. Kč. Interní splátky v tuto dobu činily 3 593 Kč a odhadovaná spotřeba opět měsíčně na 2 000 Kč, konkrétně nebyly řešeny nijak ani dokládány jakékoliv výdaje žalovaného. Úvěr měl opět žádat na běžné výdaje v domácnosti.14. Z výše uvedeného je zřejmé, že příjem žalovaného, ověřitelný a ověřovaný nedosahoval v žádném případě tvrzených částek žalobkyní. Vždy ze dvou výplatních pásek mělo být zjištěno, že si vydělá cca 27 – 29 tis Kč měsíčně, o jeho výdajích ovšem neměl Provident informace žádné, o žádné se podle obsahu zákaznických karet ani nezajímal. Jediné, co bylo řešeno, byla odhadovaná spotřeba měsíčních výdajů, kde jak sama žalobkyně připustila, uváděl žalovaný nesmyslných 2 000 Kč měsíčně, za které nemohl reálně fungovat ani co se stravy týká. Při takto relativně vysokém příjmu si pak v krátké době půjčoval opakovaně a půjčoval si na běžné výdaje domácnosti. Jednak již toto samo o sobě svědčí o tom, že žalovaný nevycházel ani bez splátek žádaných úvěrů s penězi ani na samotnou běžnou spotřebu, ale i o tom, že uvedené údaje nebo nejméně celková situace žalovaného nemohla být taková, jak ji prezentoval. Pokud by měl takto vysoké příjmy, a přitom (jen) běžné (standardní) výdaje, rozhodně by si nepotřeboval půjčovat na běžný provoz domácnosti. Žádal přitom nikoliv o vysoké částky, ale o sumy, které by měl být schopen rychle z tvrzených příjmů našetřit. Vede to k závěru, že jeho výdaje musely být zásadně vyšší, a to nejen než tvrzené, ale i ty, které a jen dovozovala žalobkyně (11 400 a 8 500) ve výši cca 20 tis Kč, kdy by tedy žalovanému mělo zbývat dalších 7-10 tis Kč, pokud by to byla pravda. Přesto si měl na běžný provoz domácnosti být nucen půjčovat a žádat o 8 či 10 tis Kč, a přesto se Provident nijak nezajímal o to, jaké jsou tedy skutečné výdaje žalovaného, neprověřil výpisy z jeho účtu, aby mohl učinit objektivní závěr o situaci žalovaného, a to závěr relevantní.15. Argumentace rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97 je v podstatě nepřípadná, neboť problém není v tom, že by žalobkyně, resp. jej