13 C 334/2024-61 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala vrácení úvěru poskytnutého její právní předchůdkyní žalované v konečné výši 81 702,30 Kč dle smlouvy o revolvingovém úvěru z , datum, , a který žalovaná v termínu do 21. 4. 2024 nevrátila. K uzavření smlouvy mělo dojít přes www., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , kdy po prověření schopnosti žalované úvěr splácet jí byl zaslán konkrétní návrh úvěrové smlouvy. Při zkoumání úvěruschopnosti bylo vycházeno z deklarovaných výdajů a doložený příjmů, konkrétně však kromě částky životního minima netvrdila žalobkyně žádný další konkrétní ani výdaj ani příjem, a rovnou pro případ, že by nárok nebyl posouzen z titulu smlouvy jako důvodný, nárokovala vydání bezdůvodného obohacení. Od 22. 4. 2024 žalovala i zákonný úrok z prodlení až do zaplacení s tím, že pohledávku nabyla smlouvou o postoupení z 27. 1. 2020.2. Žalovaná byla v řízení zastupována opatrovníkem, který učinil spornými všechny rozhodné skutečnosti, zpochybnil aktivní věcnou legitimaci žalobkyně, i vůbec možnost, že by mohlo dojít k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Na žalobkyni tedy zůstalo, aby všechna pro věc rozhodná skutková tvrzení nejen tvrdila, ale i prokázala.3. Žalobkyně v žalobě uvedla tvrzení k uzavření smlouvy, čerpání úvěru a postoupení pohledávky, pokud však jde o důkazy, v podstatě nenavrhla žádné, s výjimkou dotazu na banku ohledně vlastnictví účtu. V textu pak alespoň u některých skutečností uvedla, z čeho toto plyne. Tam, kde tedy alespoň zmiňovala konkrétní listinu, soud těmito listinami, pokud byly připojeny, provedl důkaz.4. Ze zmíněné smlouvy o úvěru soud zjistil, že jde skutečně jen o návrh, nejsou připojeny podpisy ani žádné informace o podepsání srovnatelným způsobem, kódem atp. Sama žalobkyně ostatně tvrdila, že žalované byl jen zaslán konkrétní návrh smlouvy.5. K samotnému zkoumání úvěruschopnosti nebyla k dispozici žádná konkrétní tvrzení, nebylo tedy co prokazovat, žalobkyně ani neuvedla, jaký měl být onen doložený příjem žalované ani deklarované údaje. Neučinila tak, resp. nemohla doplnit tvrzení, ani při jednání, neboť se k němu nedostavila, a výhody poučení a výzvy soudu se tak vzdala.6. Úvěr měl být dle žalobkyně poskytnut z bankovního účtu předchůdkyně žalobkyně, nicméně k tomu žalobkyně výpis z účtu jako důkaz nenavrhla ani nepřipojila. Jediný doklad o tom, že mělo být poskytnuto, měla být faktura. Faktura byla vystavena poskytovatelem úvěru, nicméně z ní plyne pouze to, že ji , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . vystavila, nikoli, že naúčtovaný výběr a další položky skutečně žalované byly vyplaceny.7. Proto se soud ani nezabýval prokazováním, že žalovaná měla být vlastníkem konkrétního účtu u , Anonymizováno, , Anonymizováno, . , Anonymizováno, ., jehož číslo žalobkyně sdělila a navrhla takové vyžádání zprávy. Jestliže není prokázáno, že prostředky byly na tento účet, a skutečně poskytovatelem úvěru poukázány, zjištění, že daný účet žalované patří, by nic nepřineslo.8. Kromě toho žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla smlouvou z 27. 1. 2020 od poskytovatele úvěru. Samotná smlouva ovšem postoupení nedokládá, konkrétně v ní žádné pohledávky uvedené nejsou, a předpokládá se podle ní datový soubor, ve kterém by měly být uvedeny, uzavření pak doručením na danou adresu. O tom se však žalobkyně nijak ani nezmínila, a s ohledem na její nepřítomnost při jednání nebylo také možné ani nic dalšího zjistit.9. Právně měla být uzavřena mezi žalovanou a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., která dále podléhá zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z. s. ú.). Za situace, kdy nebyly k dispozici nejen důkazy, ale ani tvrzení o konkrétních příjmech a výdajích, a nebylo (nemohlo) tak být prokázáno, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, skutečně by bylo možné uvažovat dle §§ 86 a 87 z. s. ú. toliko o vrácení toho, co bylo poskytnuto a dosud nebylo platbami vráceno jako speciálního bezdůvodného obohacení v režimu tohoto zvláštního předpisu.10. Žalobkyně ale jednak neprokázala, že by vůbec její předchůdkyně nějaké prostředky poskytla, když předložila toliko její fakturu, ale nikoliv bankovní výpis, či jiný (skutečný) doklad o poskytnutí prostředků žalované na účet, které tvrdila (jediné, co tak prokázala, že předchůdkyně fakturovala). Dále pak neprokázala ve smyslu § 1879 a násl. o. z. ani nabytí pohledávky od původní věřitelky postoupením, a tedy svou aktivní věcnou legitimaci k vedení tohoto řízení, a proto by jí nebylo možné přiznat plnění žádné, i kdyby bylo prokázáno, že její předchůdkyně sama nějaký nárok z titulu bezdůvodného obohacení měla.11. Soud tak žalobu zamítl, když se žalobkyně nedostavila k jednání a nebylo ji tak možné vyzvat k potřebným doplněním jak tvrzení, tak označení důkazů. Svou neúčastí se této výhody vzdala, a odročovat jednání z tohoto důvodu nelze. Mj. by to nemělo ani smysl, neboť s koncem prvního jednání nastala tzv. zákonná koncentrace řízení dle § 118b zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a nic dalšího by poté již žalobkyně uvádět ani nemohla, resp. soud by k tomu nemohl přihlížet.12. V řízení byla z hlediska výsledku úspěšná žalovaná, která tak má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení. Tvořeny jsou náklady na její právní zastoupení, a protože žalovanou zastupoval v řízení advokát, který jí byl ustanoven soudem, jehož hotové výdaje a odměnu za zastupování platí stát dle § 140 odst. 2 o. s. ř., byly v souladu s ustanovením § 149 odst. 2 o. s. ř. uloženy žalobkyni k zaplacení ve prospěch státu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. 21 Cdo 1997/2008, uveřejněného pod číslem 109/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).13. Jedná se konkrétně o dva úkony právní služby ve výši po 8 760 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dne 16. 9. 2025 a za účast při jednání dne 11. 12. 2025 dle § 7 bodu 5 a § 11 odst. 1 písm. a), g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále jen „a. t.“), v současném znění, a o režijní paušál k těmto úkonům po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. Celková výše nákladů žalované v řízení činí 9 660 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako základní zákonná pro peněžité plnění.