13 C 358/2024-48 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájily řízení, ve kterém se po odkázání z dědického řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, domáhaly, aby soud určil, že jsou dědičkami ze závěti po , jméno FO, , zemřelém , datum, . Uvedly, že vlastnoručně sepsanou závětí ze dne , datum, povolal obě žalobkyně rovným dílem k dědění. Jinak by ve třetí dědické skupině ze zákona dědila i žalovaná a další neteře a synovci. Kromě žalované všichni další uznali závěť za pravou i platnou a jejich účast v dědickém řízení byla ukončena. Žalobkyně závěť rovněž uznaly za pravou i platnou, žalovaná ale její platnost odmítla s tím, že rozumové schopnosti zůstavitele mu neumožňovaly takto pořídit pro případ smrti. V důsledku podvýživy byl zmatený a unavený. Toto žalobkyně odmítají, slabost zůstavitele byla toliko fyzická, rozumově byl zcela v pořádku až do května , Anonymizováno, , kdy měl úraz. Vzhledem k tomu, že se tak střetlo zákonné dědické právo žalované s právem závětních dědiček, a toto pochází z listiny soukromé, byly žalobkyně odkázány k podání žaloby ve lhůtě dvou měsíců.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, ohradila se proti tvrzením, že se se zemřelým strýcem nestýkala, neboť s ním byla v kontaktu, navštěvovala ho, i se o něho starala, resp. nabízela mu pomoc. Ví proto, že chátral, sám se zmiňoval už v roce , Anonymizováno, , že to nezvládá, nechtěl ale pomoc přijmout, a to ani zajištění obědů, nebo s prádlem či úklidem. Kdyby byl v dobrém zdravotním stavu, dovozovala, že by sepsal řádnou závěť, nebo zašel za notářem, samotný papírek svědčí o jeho špatných kognitivních schopnostech.3. Soud provedl důkazy navržené žalobkyněmi, které primárně nesly v řízení nejen břemeno tvrzení, ale i důkazní. Z dědického usnesení č. j. , spisová značka, vyplývá, že žalobkyně tak, jak tvrdí, byly odkázány na podání žaloby, aby prokázaly své dědické právo ze závěti. Usnesení nabylo právní moci , datum, , a z jeho obsahu se podává, že ostatním zákonným dědicům, kteří závěť nenapadli, byla samostatným usnesením již účast v pozůstalostním řízení ukončena.4. Tomuto postupu předcházela jednak písemně vznesená námitka žalované, kterou doručila notáři , datum, , a kterou soud také přečetl k důkazu, a kde uplatnila shodnou argumentaci jako v soudním řízení, jakož i jednání v dědické věci, kde soud provedl důkaz protokolem z , datum, . Z něho se podává, že zatímco žalobkyně uznaly závěť jako pravou i platnou, žalovaná nenapadla její pravost, ale platnost ano. Z protokolu notáře z , datum, bylo dále zjištěno, že do úschovy byl přijat originál závěti, jejíž kopie byla předložena v tomto řízení. Závěť byla předložena žalobkyní a) s tím, že byla nalezena v osobních věcech zůstavitele. Ze samotné závěti soud pak zjistil, že byla sepsána vlastní rukou s datem , datum, a povolává k dědictví rovným dílem obě žalobkyně. Je sepsána úhledným rukopisem, nadepsána jako závěť, kdy samotné vyhotovení nebudí žádné pochybnosti ani o slabosti fyzické, nejistém písmu, třesu atp., ani o duševní nezpůsobilosti, jako např. zmatený či nenavazující text.5. V prvé řadě tak soud z výše uvedeného dovodil, že jde o situaci, kdy vznikl v pozůstalostním řízení spor o dědické právo, na dědictví uplatňuje právo více osob, konkrétně po ukončení účasti všech ostatních dědiců ze zákona všechny účastnice tohoto řízení, a jejich práva si odporují. Proto odkázal dědický soud ty z dědiček, jejichž právní důvod je slabší, aby své právo uplatnily žalobou podle § 1672 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“)6. Závěť je podle § 1494 o. z. odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Podle odst. 2 je ji třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl. Jedná se vedle dědické smlouvy či dovětku podle § 1491 o. z. o jedno z možných pořízení pro případ smrti, kterým nelze krátit jen tzv. nepominutelné dědice, tj. podle § 1643 odst. 1 o. z. toliko děti zůstavitele, případně jejich potomci. Závěť lze pořídit i beze svědků, podle § 1533 o. z. v písemné formě, pokud je vlastnoručně celá sepsána a podepsána.7. Žalobkyně podaly žalobu ve lhůtě jim notářem stanovené, jedná se spor o dědické právo, který ze zákona není podmíněn splněním podmínky naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Ten tak nebylo třeba v řízení řešit. Současně z procesního hlediska byla splněna i ta podmínka, že se řízení účastní všichni v úvahu připadající dědici, resp. že kromě žalované zde nejsou již žádní jiní zákonní dědicové, na které by měl rozsudek vliv, když jde o tzv. nerozlučné společenství dle § 91 odst. 2 o. s. ř. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), kde pokud žalobce některého opomene, nemůže být jeho žalobě již jen z tohoto důvodu vyhověno.8. Argumentace žalované směřovala právně k § 581 o. z., podle kterého není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat. Proto se soud zabýval stavem zůstavitele v době pořízení závěti, který žalovaná zpochybňovala. Omezen ve způsobilosti soudním rozhodnutím zůstavitel nebyl, a toto ani nebylo tvrzeno. Námitky směřovaly k tomu, že nebyl schopen právně jednat, že mu to zdravotní stav v rozhodné době již neumožňoval, neboť si neuvědomoval, co činí.9. K tomu soud vyžádal zprávu od ošetřující lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, , ze které zjistil, že se zůstavitel neléčil s žádnými duševními problémy, nebyl nikdy odeslán ke specialistovi. V osobním kontaktu byl s lékařkou naposledy v roce , Anonymizováno, , kdy žádné známky demence nebyly zaznamenány, poté nebyl osobní kontakt vhodný kvůli covidu. Zůstavitel si své záležitosti sám hlídal, žádal o předpis léků, naposledy ještě v srpnu 2022 šlo o léky na tlak. Měl prchlivou povahu, s čímž souvisely výkyvy tlaku a pulzu. Podle záznamů lékařky byl aktivní, chodil na procházky s holí, tlak si také sám hlídal. O vztazích s rodinou a osobních záležitostech se nesvěřoval. K psychickému stavu se váže až propouštěcí zpráva z nemocnice po pádu z , datum, , kdy byla zjištěna až demence a omezení soběstačnosti vzhledem k celkovému stavu.10. Vyslechnuti byli dále dva svědci, bývalý kolega z práce a známý zůstavitele , jméno FO, , a synovec , jméno FO, . Oba popsali zůstavitele jako velmi vitálního, soběstačného a zajímajících se o vše okolo, se svými názory, čilého, který si vše obstarával sám, pravidelně nakupoval, a chodil venku na dlouhé procházky, a to až do úrazu hlavy, který se zůstaviteli stal až v roce, kdy zemřel. Svědek , jméno FO, nemá k účastníkům ani věci žádný vztah, jde i o osobu zcela mimo rodinu. Zůstavitele znal velice dobře, pracovali spolu denně 29 let a i poté se pravidelně potkávali. Byl si jistý tím, že zůstavitel věděl velice dobře, co dělá, nebyl nijak mimo, komentoval stále i politiku, zajímal se o všechno dění okolo, a i fyzicky o sebe pečoval, a udržoval se právě až do onoho úrazu. Svědek ho potkával na procházkách, nechtěl ale svézt, vysvětloval, že chodí dlouhé trasy v řádech několika kilometrů, používal hole, a vypadal v podstatě stále stejně. Až do úrazu, kdy přestal chodit ven, byl v kondici, a byl to stále stejný muž, svědek uvedl, že ho znal velmi dobře a nepochybně by si všiml při společných hovorech, kdyby se nějak změnil nebo se s ním něco dělo. Oba chodili nakupovat v sobotu ráno, kontakt s ním měl pravidelný.11. Stejně vše popisoval i druhý svědek, jehož strýcem zůstavitel byl, stejně jako jsou žalobkyně jeho tety, a se všemi se vídal v rámci rodiny, pouze žalovanou nijak nezná. Podobně jako svědek , jméno FO, i lékařka hovořil o povaze zůstavitele, který chtěl do všeho mluvit, a aby věci byly podle něho. I on o něm hovořil do posledního roku a do úrazu jako o „stále stejném muži“, který nebyl nijak dezorientovaný, zmatený či by si snad neuvědomoval, co činí. Naopak, podle obou svědků byl v nadstandardně dobré kondici, staral se sám o své věci, odmítal pomoc, byť žil sám. Oba svědci vypovídali věcně, spontánně, jejich výpověď nenesla znaky žádné připravenosti či naučenosti, a jejich výpověď je i v souladu s poznatky a záznamy lékařky. Lze uzavřít, že bylo prokázáno, že zůstavitel v roce , Anonymizováno, , kdy pořídil závěť, netrpěl žádným duševním onemocněním ani psychickými problémy, které by mu znemožňovaly obstarávat si své vlastní věci, rozhodovat se, co chce, a podle toho také konat. Nic nenasvědčuje tomu, že by nebyl schopen právně jednat. Naopak, ještě v srpnu , Anonymizováno, si sám řešil léky na tlak, sledoval svůj zdravotní stav, což svědčí o uvědomělém racionálním chování, kdy si musel být schopen nejen toto vykomunikovat (aniž by lékařka zaznamenala jakýkoliv problém), ale recept si i vyzvednout, a to ještě půl roku poté, co byla sep