13 C 94/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala nároků ze smlouvy č. , hodnota, , kterou se žalovaným 13. 4. 2023 uzavřela její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “) na spotřebitelský úvěr. Ten žalovanému v den uzavření smlouvy poskytla v hotovosti ve výši 10 000 Kč, a od této společnosti žalobkyně pohledávku nabyla postoupením smlouvou ze dne 29. 7. 2024.2. Konkrétně nárokovala nevrácenou jistinu ve výši 9 156,38 Kč a z poplatku, který byl sjednán smlouvou ve výši dalších 6 650 Kč, pak částku 5 515,99 Kč. Poplatek dle smlouvy zahrnoval úrok 2 437 Kč, za zpracování zápůjčky platbu 1 500 Kč a dalších 3 713 Kč za komfortní a flexibilní splácení. Povinností žalovaného bylo celkovou částku 16 650 Kč uhradit v 26 sedmidenních splátkách po 641 Kč, kdy poslední tak připadala na 12. 10. 2023. Žalovaný však celkem uhradil pouze částku 1 500 Kč, kdy po jejím rozložení zbyla výše uvedená dlužná jistina, a dále pak dlužný úrok 2 106,70 Kč z úroku rozloženého ve splátkách, 1 406,17 Kč z poplatku za zpracování a z poplatku za komfortní splácení dalších 2 003,12 Kč.3. Za období od 13. 10. 2023 do 29. 7. 2024 při sazbě 15 % ročně ze žalované jistiny nárokovala žalobkyně ještě úrok z úvěru ve výši 1 371,17 Kč a ode dne, Anonymizováno, 30. 7. 2024 pak jak plynoucí až do zaplacení. Na úroku z prodlení při stejné sazbě za období od 7. 5. 2023, tj. po uplynutí sedmidenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do 29. 7. 2024 nárokovala částku 1 716,82 Kč a rovněž od následujícího dne stejnou sazbou z jistiny až do zaplacení.4. Pokud jde o úvěruschopnost, ta byla tvrzena v žalobě pouze zcela obecně, a k výzvě soudu žalobkyně doplnila toliko, to že lustrovala v insolvenčním rejstříku, a dále že byl zjištěn příjem z informací od žalovaného ve výši 22 605 Kč u společnosti , právnická osoba, . měsíčně. Jelikož žalovaný neměl jinou zápůjčku ani vyživovací povinnosti k další osobě, neměla právní předchůdkyně pochybnosti ohledně schopnosti žalovaného splatit úvěr. Žádné výdaje žalobkyně ani přes výzvu soudu neuvedla, a důkazy k nim neoznačila. I u příjmů odkazovala na zákaznickou kartu, kde měl povinnost údaje žalovaný sám řádně uvést, a podpisem tohoto dokumentu potvrdil, že to, co uvedl, je pravdivé. Kdyby tomu tak nebylo, mohl by se dopustit úvěrového podvodu, a navíc u nižších půjček a na kratší dobu nelze vyžadovat hluboké za rozsáhlé až detektivní pátrání. Každý je pak povinen jednat poctivě.5. Žalovaný se k věci samé nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil, a soud tak jednal v nepřítomnosti obou stran, neboť žalobkyně se rozhodla rovněž neúčastnit.6. Ze smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovaný s , Anonymizováno, podepsali smlouvu o úvěru na 10 000 Kč s poplatkem 6 650 Kč, ve kterém byl zahrnut ovšem úrok nikoli tvrzených 15 %, ale 88 % ročně a RPSN 181,65 % ročně při sjednaných 26 týdenních splátkách po 641 Kč a poslední ve výši 625 Kč. V poplatku 6 650 Kč tak byl započítán úrok 2 437 Kč, 1 500 Kč za zpracování úvěru a za splácení 3 713 Kč s tím, že za flexibilní splácení je to 1 939 Kč a za komfortní splácení 1 774 Kč. Ve smlouvě si mohl zvolit hotovostní výplatu úvěru žalovaný jen v případě, že si objedná právě i komfortní a flexibilní splácení. Hotovostní převzetí částky 10 000 Kč potvrdil žalovaný podpisem formulářového dokumentu.7. Ze zákaznické karty – žádosti o úvěr vyplývá, že žalovaný požadoval 30 000 Kč na 4 roky s měsíční splatností, kdy uvedl, že žije v nájmu, nemá spolubydlícího, je svobodný a má jeden zdroj příjmů, jako operátor skladu u shora jmenované společnosti. Příjem byl vyplněn 22 605 Kč, výplatní den uveden 24. v měsíci a přestože mj. uvedl žalovaný, že má vedený bankovní účet, nebyly žádány žádné doklady ani k příjmům ani výdajům, resp. ověřovány. Všechny předtištěné kolonky, jak pro bankovní výpisy, tak výplatní pásky i jiné doklady jsou prázdné, bez zaškrtnutí, že by byly ověřovány, a plyne z toho, že ani příjmy ani výdaje ověřovány nijak nebyly. Žalovaný pouze uvedl odhadované měsíční výdaje 8 000 Kč, kdy toto je částka odpovídající spotřebě domácnosti, oblečení, dopravě atp., ale nikoli celkovým výdajům včetně nákladů na bydlení. Kolik skutečně platil žalovaný nájemného a kolik na spotřebách za služby, nebylo ani uvedeno, natož ověřováno.8. Z tabulky umoření plyne záznam o platbách žalovaného v celkové výši 1 500 Kč a z oznámení o postoupení z 29. 7. 2024, že sám Provident sepsal žalovanému sdělení, že dluh ze smlouvy byl postoupen žalobkyni. Z tohoto dokumentu tak lze dovodit, že pohledávka za žalovaným z výše uvedené smlouvy byla skutečně postoupena původním věřitelem žalobkyni.9. Smlouva o zápůjčce je upravena v § 2390 a násl. o. z., kdy v případě přenechání zastupitelné věci, včetně peněz, při sjednaném vrácení po jejich užívání, vznikne právě tento druh smlouvy. Úroky lze ujednat podle § 2392 odst. 1 o. z., nejsou ale nezbytnou součástí, a strany mohou ujednat další práva a povinnosti v rámci smluvní volnosti, pokud tomu nebrání zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), který se vztahuje na smlouvy uzavřené se spotřebitelem.10. Podle jeho § 86 odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 z. s. ú. větou druhou, je smlouva podle § 87 odst. 1 neplatná. V současném znění účinném od 29. 5. 2022 je již uvedeno, že soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu, a spotřebitel je pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Poskytovatel je povinen učinit tak s odbornou péčí, řádně a v potřebném rozsahu tak, aby skutečně nebyl důvod pochybovat o schopnosti úvěr splácet. V usnesení ve věci sp. zn. 33 Cdo 922/2022 Nejvyšší soud vyložil, že odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Za klíčovou označil i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva z databáze Českého statistického úřadu, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými, nikoliv pouze tvrzenými, informacemi o jeho příjmech a výdajích, byť je třeba posuzovat každý případ individuálně s ohledem na konkrétní okolnosti projednávaného případu.14. Ústavní soud ČR dokonce v řízení sp. zn. III. ÚS 4129/18 dovodil, že pokud soud nezkoumal, zda poskytovatel úvěru při jeho poskytnutí prověřil schopnost úvěr splatit, pak zasáhl do základního práva spotřebitele na soudní ochranu. Tato povinnost je tak i v rovině ústavněprávní vnímána jako zcela zásadní, a nikoliv pouze formální, při které by poskytovatel úvěru mohl účinně argumentovat tím, že stačí, aby mu spotřebitel sdělil informace, na které by měl být oprávněn bez dalšího spoléhat. Povinnost aktivního přezkumu je nosnou myšlenkou evropské úpravy, která má legitimní a zcela pochopitelné cíle, a to vyhnout se dluhovým spirálám, které zatěžují nakonec celou společnost. Bez ohledu na to, že každý má jednat poctivě, tedy uvádět pravdu v závazkových vztazích, a nemá se samozřejmě dopouštět trestné činnosti včetně úvěrových podvodů, je tak dána zcela konkrétní a na takovém nepoctivém či nezákonném jednání zájemce o úvěr nezávislá povinnost jeho poskytovateli. Negovat ji poukazem na to, že ani druhá strana nesplnila své povinnosti ostatně nepřipadá v úvahu ani v jiných situacích, kdy každý, pokud poruší sám uložené povinnosti, musí počítat s následkem, a to svým vlastním, bez ohledu na to, že i jiný se provinil.15. Ústavní soud připomněl i dřívější závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen samotného dlužníka, ale celé společnosti, na kterou mají vliv d