29 C 2/2025-33 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném určení výživného na manželku, původně ve výši , částka, měsíčně s účinností od , datum, . Uvedla, že účastníci jsou manželé, manželství uzavřeli dne , datum, a manželství dosud trvá, avšak dlouhodobě spolu nežijí. Žalobkyně tvrdila, že se ze zdravotních důvodů a pro dlouhodobé neshody odstěhovala do domu s pečovatelskou službou v Liberci, konkrétně na adrese , adresa, , zatímco žalovaný setrval v rodinném domě ve společném jmění manželů na adrese , adresa, , a část času tráví u své přítelkyně , jméno FO, . Žalobkyně dále tvrdila, že jejím jediným příjmem je starobní důchod ve výši , částka, měsíčně, z něhož hradí nájemné, služby a výdaje související s věkem a zdravotním stavem, zejména léky a další zdravotní potřeby, přičemž po úhradě nákladů jí nezbývají prostředky na důstojné krytí běžných životních potřeb a musí se spoléhat na pomoc dcer. Oproti tomu žalovaný má podle žalobkyně výrazně vyšší příjmy a nižší životní náklady. V průběhu řízení žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce omezila svůj návrh co do výše na částku , částka, měsíčně.2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Ve vyjádření a při jednání namítal, že žalobkyně odešla ze společné domácnosti dobrovolně, aniž by k tomu byla nucena, a že má stále možnost užívat společnou nemovitost. Zdůraznil, že hradí náklady spojené s provozem a údržbou rodinného domu, který je ve společném jmění manželů, a zároveň se fakticky podílí na nákladech domácnosti své přítelkyně, u níž bydlí. Rozporoval tvrzení žalobkyně o výši jejích nákladů a namítal, že jeho důchod není „dvojnásobný“ oproti žalobkyni. Dále uvedl, že žalobkyně měla z domácnosti odnést částku , částka, , což považoval za okolnost významnou pro posouzení věci.3. Soud provedl dokazování zejména výslechem účastníků a listinnými důkazy předloženými k prokázání výše příjmů a nákladů. Z rozhodnutí příslušného orgánu o výši starobního důchodu žalobkyně (výměr důchodu) soud zjistil, že žalobkyně pobírá starobní důchod ve výši , částka, měsíčně, přičemž tento údaj nebyl mezi účastníky sporný. Z předpisu nájemného a úhrad za služby spojené s užíváním bytu v domě s pečovatelskou službou soud zjistil, že nájemné žalobkyně činí , částka, měsíčně a celkové náklady na bydlení včetně služeb se pohybují přibližně okolo , částka, měsíčně. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně má dále pravidelné výdaje související s jejím věkem a zdravotním stavem, zejména na léky a další zdravotní potřeby (např. dioptrické brýle), a že bez pomoci dcer by měla obtíže pokrýt své životní potřeby.4. Z rozhodnutí příslušného orgánu o výši starobního důchodu žalovaného (výměr důchodu) soud zjistil, že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši , částka, měsíčně, přičemž ani tento údaj nebyl mezi účastníky sporný. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný užívá rodinný dům ve společném jmění manželů na adrese , adresa, , zároveň fakticky bydlí u své přítelkyně , jméno FO, a podílí se na nákladech její domácnosti, a dále hradí náklady spojené s údržbou a provozem rodinného domu. Z výpovědi žalobkyně a z výpovědi žalovaného soud vzal za prokázané, že manželé již delší dobu nevedou společnou domácnost a jejich soužití je dlouhodobě nefunkční. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný vlastní osobní automobil Škoda Roomster, r. v. , Anonymizováno, , a že financuje své volnočasové aktivity včetně zahraničních pobytů (např. dovolené v Řecku).5. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti. Pokud jde o příjmy účastníků, měl soud jejich výši bezpečně prokázanou listinami (výměry důchodů), které nebyly zpochybněny. Pokud jde o náklady žalobkyně na bydlení, měl je soud prokázané listinami vztahujícími se k bydlení v domě s pečovatelskou službou. Výpověď žalobkyně o dalších výdajích na zdravotní potřeby soud hodnotil jako věrohodnou vzhledem k věku žalobkyně a povaze těchto výdajů, přičemž žalovaný tuto část obrany nijak konkrétně nevyvrátil. Soud přitom nepřehlédl, že žalobkyně výslovně uvedla závislost na pomoci dcer, což v kontextu jejího příjmu a nákladů na bydlení odpovídá i elementární aritmetické úvaze o disponibilních prostředcích.6. Obranu žalovaného založenou na tvrzení, že žalobkyně odešla ze společné domácnosti „dobrovolně“ a mohla by bydlet ve společném domě, soud nepovažoval za důvodnou pro zamítnutí nároku na výživné. Ze zjištěného skutkového stavu plyne, že manželské soužití bylo dlouhodobě nefunkční a žalobkyně, s ohledem na svůj věk a zdravotní stav, zvolila bydlení v domě s pečovatelskou službou, kde má zajištěnu potřebnou asistenci. Tato volba žalobkyně se v daných souvislostech jeví jako racionální způsob zajištění jejích potřeb a nelze ji bez dalšího vykládat jako okolnost, která by sama o sobě vylučovala její nárok na naplnění vyživovací povinnosti mezi manžely. Současně je rozhodné, že žalovaný sám nežije se žalobkyní ve společné domácnosti a část času tráví u jiné partnerky, což snižuje přesvědčivost námitky, že žalobkyně měla bez ohledu na reálné okolnosti setrvat v nefunkčním soužití jen proto, aby minimalizovala náklady na bydlení.7. Soud se dále zabýval námitkou žalovaného, že hradí náklady rodinného domu ve společném jmění manželů, a proto by mu nemělo být ukládáno výživné, resp. že by tato okolnost měla výši výživného významně snižovat. Soud této argumentaci nepřisvědčil. Náklady spojené s údržbou a provozem nemovitosti ve společném jmění manželů jsou náklady související se společným majetkem účastníků. Pokud žalovaný tyto náklady hradí převážně ze svých prostředků, může tato skutečnost nabýt významu ve vypořádání společného jmění manželů, avšak sama o sobě nevylučuje existenci a rozsah vyživovací povinnosti mezi manžely; zejména pak nemůže vést k závěru, že žalobkyně má nést následky faktického uspořádání, v němž žalovaný zároveň bydlí u jiné partnerky a podílí se na nákladech její domácnosti. Pro řízení o výživném je primárně rozhodná potřeba oprávněného manžela a schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného manžela v intencích zákonného požadavku na zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň.8. Konečně soud posoudil i námitku žalovaného o údajném odcizení částky , částka, žalobkyní. Tato námitka se týká majetkových vztahů mezi manžely a tvrzených jednorázových majetkových posunů, nikoli průběžného plnění vyživovací povinnosti a aktuální potřeby žalobkyně. Žalovaný navíc z této námitky nevyvodil konkrétní právně relevantní konstrukci, která by byla způsobilá sama o sobě vyloučit nárok žalobkyně na výživné; v každém případě nejde o okolnost, která by při zjištěných příjmech a nákladech účastníků mohla nahradit zákonný mechanismus vyrovnávání životní úrovně mezi manžely v době trvání manželství.9. Podle § 697 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, mají manželé vzájemnou vyživovací povinnost v rozsahu, který oběma zajišťuje zásadně stejnou hmotnou a kulturní úroveň. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že hmotná a kulturní úroveň účastníků zásadně stejná není. Žalovaný disponuje pravidelným měsíčním příjmem , částka, , zatímco žalobkyně má pravidelný měsíční příjem , částka, ; rozdíl v příjmech činí přibližně , částka, . Žalobkyně současně hradí náklady na bydlení v domě s pečovatelskou službou v rozsahu přibližně , částka, měsíčně, takže po úhradě bydlení jí zbývá cca , částka, na veškeré ostatní potřeby (strava, ošacení, doprava, zdravotní potřeby a léky). Žalovaný oproti tomu i při zohlednění jeho tvrzených výdajů disponuje vyšším disponibilním zůstatkem; z jeho vlastních tvrzení a zjištění soudu vyplývá, že je schopen hradit nejen běžné potřeby, ale i volnočasové aktivity včetně zahraničních pobytů. V této situaci soud shledal přiměřeným uložit žalovanému výživné ve výši , částka, měsíčně. Tato částka nevede k mechanickému „srovnání příjmů“, ale reálně zlepšuje disponibilní situaci žalobkyně tak, aby se její životní úroveň přiblížila životní úrovni žalovaného, aniž by žalovaného nepřiměřeně zatížila. Po přiznání výživného se měsíční příjem žalobkyně zvýší na , částka, a příjem žalovaného se sníží na , částka, , což při zohlednění základních životních nákladů účastníků představuje rozumné přiblížení životní úrovně.10. Pokud jde o účinnost, žalobkyně požadovala výživné od , datum, , řízení však bylo zahájeno dne , datum, , proto soud výživné určil od , datum, a návrh za dobu před zahájením řízení zamítl. V části, v níž žalobkyně vzala návrh zpět (původně požadovaných , částka, měsíčně omezila na , částka, měsíčně), soud řízení zastavil.11. Za dobu od , datum, do , datum, vzniklo dlužné výživné. Za období od , datum, do , datum, činí dlužné výživné 9 měsíců x , částka, , tedy , částka, . Za období od , datum, do , datum, činí poměrná část výživného 3/28 z , částka, , tedy , částka, (po zaokrouhlení na celé koruny). Celkem tedy dlužné výživné činí , částka, . Soud uložil žalovanému uhradit dlužné výživné ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci rozsudku; tuto lhůtu považuje soud za přiměřenou vzhled