32 C 5/2025-20 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne , datum, domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost platit jí výživné ve výši , částka, měsíčně, a to od podání návrhu do doby, než jejich nezletilá dcera dosáhne věku dvou let, tj. do , datum, . Svůj návrh zdůvodnila tím, že je na rodičovské dovolené, osobně pečuje o dvě nezletilé dcery a nemůže si proto zajistit příjem z plného pracovního úvazku. Jejími jedinými příjmy jsou rodičovský příspěvek a výživné na starší dceru, nicméně tyto příjmy nepostačují k úhradě jejích základních životních nákladů, zejména nákladů na bydlení a běžných životních potřeb. Oproti tomu má žalovaný čistý měsíční příjem přibližně , částka, a nemá žádné další vyživovací povinnosti, a je proto schopen na její výživu přispívat požadované výši.2. Žalovaný se bez omluvy nedostavil ani k jednomu ze dvou nařízených jednání, z jednání se ani neomluvil, ač mu byla předvolání řádně a včas doručena. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného (§ 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád).3. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným žila ve společné domácnosti až do , datum, , kdy se žalovaný odstěhoval. Od tohoto okamžiku bydlí v bytě sama se svými dvěma nezletilými dcerami, a to se , jméno FO, , na kterou pobírá výživné ve výši , částka, měsíčně, a dále s dcerou , jméno FO, , se kterou je v současné době na rodičovské dovolené. Jejím jediným příjmem je rodičovský příspěvek ve výši , částka, a příspěvek v hmotné nouzi ve výši , částka, měsíčně. V době společného soužití pracoval žalovaný ve společnosti , právnická osoba, v Českém Dubu jako mistr ve skladu s měsíčním příjmem přibližně , částka, . Po jejich rozchodu však žalovaný přestal do zaměstnání docházet a v současné době pravděpodobně žádné zaměstnání nemá. Žalovaný se o dceru nezajímá a dosud ji nekontaktoval ani za účelem setkání.4. Z rodného listu , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , bylo zjištěno, že jako rodiče nezletilé jsou zapsáni žalobkyně , Jméno žalobkyně, a žalovaný , Jméno žalovaného, .5. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, , ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný byl u tohoto zaměstnavatele zaměstnán od , datum, na hlavní pracovní poměr na pozici vedoucí směny logistiky. Pracovní poměr byl ukončen ke dni , datum, z důvodu hrubého porušení pracovních povinností spočívajícího v neomluvené absenci.6. Z mzdového listu žalovaného za rok 2025 bylo zjištěno, že v měsících leden až srpen 2025 dosahoval u zaměstnavatele , právnická osoba, , čistého měsíčního příjmu pohybujícího se v rozmezí mezi , částka, a , částka, , přičemž průměrný čistý měsíční příjem činil , částka, .7. Ze zprávy OSSZ , adresa, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný není veden v evidenci zaměstnanců ani osob samostatně výdělečně činných, jeho posledním evidovaným zaměstnavatelem byla společnost , právnická osoba, , u níž byl zaměstnán od , datum, do , datum, .8. Ze zprávy Úřadu práce ČR ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá žádné dávky státní sociální podpory.9. Podle § 920 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.10. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.11. Soud se na základě provedeného dokazování zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro přiznání výživného žalobkyni jako neprovdané matce podle § 920 o. z. Důvodem pro přiznání výživného neprovdané matce není neschopnost matky samostatně se živit (tj. stav odkázanosti na výživu), jak předpokládá ustanovení § 911 o. z., nýbrž skutečnost, že v souvislosti s těhotenstvím a narozením dítěte dochází k (dočasnému nebo trvalému) snížení příjmů matky, které je žádoucí kompenzovat poskytováním výživy v přiměřeném rozsahu otcem dítěte. Není rozhodné, zda před porodem pracovala a měla vlastní příjem či nikoliv, postačí, když dojde ke snížení výdělkových možností matky. Výživné lze matce přiznat ode dne porodu, nejvýše však do dvou let po něm, a to i zpětně (§ 922).12. V projednávané věci bylo z rodného listu nezletilé , jméno FO, , narozené , rodné přijmení, , datum, , prokázáno, že žalobkyně je matkou nezletilé a žalovaný jejím otcem. Žalobkyně je v době rozhodování soudu na rodičovské dovolené a osobně pečuje nejen o nezletilou , jméno FO, , ale i o starší dceru , jméno FO, . Z její výpovědi vyplynulo, že jejím příjmem je rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně, příspěvek v hmotné nouzi ve výši , částka, měsíčně a výživné na starší dceru , jméno FO, ve výši , částka, měsíčně. Žalobkyně bydlí sama se svými dvěma nezletilými dcerami, a její příjmy, jak sama uvedla, nepokryjí ani základní životní potřeby a náklady na bydlení. Je zřejmé, že žalobkyně nemůže za dané situace vykonávat zaměstnání na plný pracovní úvazek, neboť osobně celodenně pečuje o nezletilou , jméno FO, , s níž je na rodičovské dovolené, a zároveň o starší dceru. Pokud jde o osobní a majetkové poměry žalovaného, ze zprávy zaměstnavatele , právnická osoba, , a ze mzdového listu žalovaného za rok 2025 měl soud za prokázané, že žalovaný byl u této společnosti zaměstnán od , datum, do , datum, na hlavní pracovní poměr na pozici vedoucí směny logistiky, přičemž v měsících leden až srpen 2025 dosahoval čistého měsíčního příjmu v rozmezí od , částka, do , částka, , s průměrným čistým měsíčním příjmem ve výši , částka, . Pracovní poměr byl ukončen ke dni , datum, z důvodu hrubého porušení pracovních povinností spočívajícího v neomluvené absenci. Ze zprávy OSSZ , adresa, soud zjistil, že žalovaný není po skončení pracovního poměru veden v evidenci zaměstnanců ani osob samostatně výdělečně činných, a ze zprávy Úřadu práce ČR vyplynulo, že nepobírá ani žádné dávky státní sociální podpory.13. Soud při stanovení výše výživného na neprovdanou matku vycházel z toho, že zákonným kritériem pro plnění poskytované podle § 920 o. z. je přiměřenost. Nejde o plnění vyživovací povinnosti v plném rozsahu podle kritérií zásadně shodné životní úrovně, nýbrž o přiměřený příspěvek otce dítěte na výživu matky v době, kdy jsou její výdělkové možnosti z důvodu péče o dítě podstatně omezeny. Soud proto zohlednil na jedné straně potřeby žalobkyně v situaci, kdy sama fakticky zajišťuje veškerou péči o nezletilou , jméno FO, i starší dceru a její vlastní příjem tvoří převážně dávky státní sociální podpory, a na straně druhé výdělkové možnosti a schopnosti žalovaného, jak se podávaly z jeho dosavadního zaměstnání. Skutečnost, že žalovaný po rozchodu se žalobkyní přestal do zaměstnání docházet a pracovní poměr s ním byl ukončen pro hrubé porušení pracovních povinností, nemůže jít k tíži žalobkyně. Při úvaze o výši výživného soud vycházel z příjmů, kterých žalovaný dosahoval a při náležitém pracovním úsilí by i nadále mohl dosahovat, tedy z jeho objektivních výdělkových možností.14. Soud dospěl k závěru, že s ohledem na uvedené poměry obou účastníků je částka , částka, měsíčně přiměřeným příspěvkem žalovaného na výživu žalobkyně jako neprovdané matky. Tato částka reflektuje skutečnost, že žalobkyně je v důsledku péče o dvě nezletilé děti omezená v možnosti výdělečné činnosti a její příjmy z dávek a výživného na starší dceru nedostačují k úhradě základních životních nákladů, zatímco žalovaný je zdravý, v produktivním věku, bez dalších vyživovacích povinností a v nedávné minulosti dosahoval nadprůměrného čistého příjmu přesahujícího , částka, měsíčně. Výživné ve výši , částka, tak nepředstavuje nepřiměřenou zátěž pro žalovaného a současně přiměřeně kompenzuje snížení výdělkových možností žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému povinnost platit žalobkyni výživné ve výši , částka, měsíčně od , datum, do , datum, , tedy od měsíce následujícího po skončení pracovního poměru žalovaného, kdy již byli se žalobkyní od sebe odloučeni a žalobkyně nesla sama veškerou tíhu péče o nezletilé děti a zajištění svých životních potřeb, až do dosažení věku dvou let věku nezletilé, jak je uvedeno ve výroku I. Pro období od , datum, do , datum, tak žalovanému vznikl nedoplatek na výživném v celkové výši , částka, (4 měsíce po , částka, ). S ohledem na výši stanoveného běžného výživného a na to, že žalovaný bude povinen toto výživné hradit souběžně s úhradou nedoplatku, soud považoval za spravedlivé a přiměřené umožnit žalovanému uhradit vzniklý nedoplatek ve splátkách po , částka, měsíčně spolu s běžným výživným. Soud současně žalovaného zavázal, aby nedoplatek hradil v těchto splátkách počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku a stanovil, že v případě prodlení se zaplacením kterékoliv splátky ztrácí žalovaný výhodu splátek. Takovéto rozložení úhrady n