13 C 183/2025-22 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně zahájila řízení o nároky ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, , kterou se žalovanou uzavřela dne 28. 4. 2008 její právní předchůdkyně , právnická osoba, (dále jen „, Anonymizováno, “), od které je nabyla postoupením dle smlouvy ze 4. 10. 2024, a ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, uzavřené dne 1. 2. 2008, které jí byly postoupeny stejnou smlouvou.2. Tvrdila, že smlouvou o půjčce č. , hodnota, se žalovaná zavázala, kromě vrácení půjčených 9 000 Kč, uhradit i souhrnný poplatek 6 264 Kč, v 53týdenních (7denních) splátkách po 288 Kč, kdy poslední byla splatná 4. 5. 2009. Žalované byly započteny platby na jistinu 679,25 Kč a 472,75 Kč, tj. celkem 1 152 Kč. Žalobkyně se tak domáhala jistiny 8 320,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 641,50 Kč za období od 5. 5. 2009, kdy uplynula týdenní lhůta doplacení, do 21. 7. 2024, vyčísleného z dlužné jistiny 8 320,75 Kč a dlužného poplatku 5 791,25 Kč, tj. z částky 14 112 Kč celkem. Dále nárokovala zákonný úrok z prodlení za období od 22. 7. 2024 do konce pololetí a nadále po jednotlivých pololetích v měnící se sazbě zákonného úroku z prodlení ze samotné úvěrové jistiny.3. Smlouvou o půjčce č. , hodnota, se žalovaná zavázala, kromě vrácení půjčených 5 000 Kč, uhradit i souhrnný poplatek 3 200 Kč, ve 40týdenních (7denních) splátkách po 205 Kč, kdy poslední byla splatná 7. 11. 2008. Žalované byly započteny platby na jistinu 2 000 Kč a 1 280 Kč, tj. celkem 3 280 Kč. Žalobkyně se tak domáhala jistiny 3 000 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6 000 Kč za období od 8. 11. 2008, kdy uplynula týdenní lhůta doplacení, do 21. 7. 2024, vyčísleného z dlužné jistiny 3 000 Kč a dlužného poplatku 1 920 Kč, tj. z částky 4 920 Kč celkem. Dále nárokovala zákonný úrok z prodlení za období od 22. 7. 2024 do konce pololetí a nadále po jednotlivých pololetích v měnící se sazbě zákonného úroku z prodlení ze samotné úvěrové jistiny.4. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila, nařízeného jednání se neúčastnila. Z jednání se omluvila i žalobkyně, a soud tak provedl dříve navržené důkazy.5. Ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, (uvedeno až na konci smlouvy) z 1. 2. 2008, Anonymizováno, soud zjistil, že žalovaná potvrdila, že v hotovosti převzala částku 5 000 Kč sjednané půjčky, jakož i to, že zaplatí za dalších 40 týdnů, v týdenních splátkách, počínaje sedm dnů po podpisu smlouvy, celkem 8 200 Kč. RPSN činí při této době splácení dle smluvních podmínek 294,1 % ročně. Pro každou splátku si týden přijede pověřená osoba, která bude na převzetí vystavovat potvrzení a zapisovat platbu do karty klienta, dostávat bude pokyny. Totéž pak bylo ujednáno i ve smlouvě o půjčce č. , hodnota, z 28. 4. 2008, kde žalovaná podepsala převzetí částky 9 000 Kč, a zavázala se stejným způsobem, týdne, hotovostně pověřené osobě a dle pokynů splatit celkem 15 264 Kč. Týdenních splátek bylo 53 a činily v tomto případě 288 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi Investcapital Ltd. a žalobkyní soud zjistil, že ji uzavřely 4. 10. 2024 ohledně pohledávek uvedených v příloze, a že k účinnosti postoupení byla třeba platba. Připojena byla strana 355, kde se nachází pohledávky z výše uvedených smluv, není z ní však zřejmé, k jaké smlouvě seznam patří. Totéž platí pro stranu 30, kterou seznam pohledávek začíná, ovšem vizuálně tato strana vypadá jinak, než strana 355 a vypadá i jinak, než strana 743, na které jsou pak podpisy ze 4. 10. 2024 a jde o stranu seznamu poslední. Žalobkyně navrhovala k důkazu i oznámení o postoupení pohledávky s dokladem o odeslání, které ale nepřipojila. Doložila ale potvrzení o úhradě kupní ceny z 10. 10. 2024, a samotné smlouvy o půjčce, které jí musely být předány od původní věřitelky.7. Vztah mezi Providentem a žalovanou vznikl v obou případech ještě za předchozí právní úpravy a podle zák. č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku (dále jen „Obč. zák“), účinného do konce roku 2013, a je tak třeba jej posuzovat podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., Občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) podle právní úpravy, za které vznikl. Smlouva o půjčce, kterou uzavřel Provident se žalovanou, byla upravena v § 657 Obč. zák., a jde o vztah, ve kterém věřitel přenechává dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 Obč. zák. lze sjednat při peněžité půjčce úroky. Jde o tzv. reálný kontrakt, k jehož vzniku je nutné, aby došlo k předání peněz. Další povinnosti, včetně požadavků na formu smlouvy či uvedení výše RPSN, pak byly v době uzavření smlouvy upraveny v zák. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Z ničeho nevyplývá, že by žalovaná vystupovala jako podnikatel, tedy na ni dopadá spotřebitelská ochrana.8. Soud tak právně dospěl k závěru, že přenecháním sjednané půjčené částky, což žalovaná potvrdila v obou případech na vyhotovení smlouvy, která musí být v případě spotřebitelského úvěru písemná podle § 4 odst. 1 zák. č. 321/2001 Sb., došlo k uzavření tvrzených smluv o půjčce, které byly skutečně poskytnuty. Současně však, aby byly smlouvy uzavřeny platně, musí ujednání v nich obstát z hlediska tzv. dobrých mravů, a to pokud jde o všechny podmínky, za kterých je poskytnuta, hodnoceno jako celek. Odměny i poplatky různého typu nepochybně lze sjednat, zákon toto nezakazuje a nezakazoval, nicméně ujednání musí jako celek a z hlediska toho, co je skutečným účelem takového jednání, být v souladu s dobrými mravy. Mnohokrát zopakované závěry i Ústavního soudu zní tak, že spotřebitel musí jako slabší smluvní strana být chráněn, že je třeba v soudním řízení vyvážit formální rovnost stran tak, aby nebyla jen formální, a že ochrana před tak přemrštěnými a nepřiměřenými požadavky, zejména formulářovými vnucenými ustanoveními, znamená posoudit, zda nejde o lichvářská nepřiměřená ujednání stižená absolutní neplatností.9. V prvním případě měla žalovaná uhradit 64 % navíc za pouhých 40 týdnů, tj. více jak 83 % p. a. (52 týdnů po přepočtu), ve druhém pak cca 68 %. V obou případech jí byly ve smlouvě předtištěny a nastaveny týdenní splátky, resp. 7denní, přestože příjem ze zaměstnání i veškeré dávky, jsou příjmy měsíčními. Nemá žádnou jinou možnost volby, stejně tak jsou předem napevno dané splátky v hotovosti, namísto možnosti provádět např. pohodlný a jednoduchý převod z účtu na účet, a to dle pokynů pověřené osoby. Tj. týdenní dril, v českých podmínkách měsíčních mezd bez jakéhokoliv smyslu a opodstatnění, který je předtiskem smlouvy zákazníkovi-spotřebiteli nanucen. Pro hotovostní platbu musí být nachystány hotovostní prostředky, plátce musí být přítomen v době platby doma, tj. má další povinnosti a omezení, a za toto vše by si měl značně připlácet. Takto nastavená smlouva jako celek, kromě absolutně nemravného úroku, i v celém komplexu hodnoceno, nemůže být souladná s dobrými mravy.10. Jelikož soud shledal smlouvu neplatnou jako celek, nejen ujednání o poplatku, ale z hlediska všech podmínek, za kterých byla poskytnuta, má žalobkyně nárok toliko na vydání bezdůvodného obohacení podle § 451 Obč. zák, které je povinna žalovaná vydat na výzvu následující den podle § 563 Obč. zák., a pokud k tomu za dobu jeho účinnosti nedošlo, pak bezodkladně k výzvě podle § 1958 odst. 2 o. z. Žalované byla poskytnuta na obou půjčkách částka 14 000 Kč celkem (9 000 a 5 000 Kč), což žalobkyně prokázala. Úhrady, které v souvislosti s nimi provedla, činily celkem 4 432 Kč (1152 Kč a 3 280 Kč), a žalovaná nejen neprokázala, ale ani netvrdila, že by provedla úhrady ve větším rozsahu. Rozdíl tak činí 9 568 Kč, které soud uložil žalované vydat, neboť jinak by se právě o tuto částku bezdůvodně obohatila.11. První prokazatelně doručenou výzvou žalované byla až žaloba, a to 16. 3. 2026. Pokud by konala žalovaná bezodkladně, zadala by 17. 3. 2026 příkaz k úhradě a prostředky by byly připsány 18. 3. 2026, do prodlení se tak dostala následující den, od kdy soud přiznal žalobkyni i úrok z prodlení, a to ve výši o 7 % vyšší než reposazba ČNB pro 1. den prodlení daného pololetí, neboť takto byl žalován (o 7 % vyšší, dle úpravy v době původně tvrzeného data prodlení, a v tu dobu znění nařízení je sazba vyšší, o 8 % nad reposazbu, soud však nemůže přiznat více, než bylo navrhováno). V celém zbývajícím rozsahu byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, neboť k prodlení dříve nedošlo a obohacení činilo toliko přiznanou částku.12. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého má na náhradu nákladů řízení právo v řízení úspěšný účastník. Tím byla vzhledem k zamítnutí žaloby žalovaná, které žádné náklady nevznikly, proto nebyly nikomu přiznány.