23 C 152/2024-321 — Okresní soud v Liberci

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit jí částku , částka, , úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně.2. Žalobkyně tvrdila, že dne , datum, uzavřela smlouvu o kontokorentním úvěru s limitem , částka, a sjednanou úrokovou sazbou 18,9 % ročně. Žalovaná vyčerpala částku , částka, a do zesplatnění , datum, jí vznikla povinnost uhradit dále úrok , částka, . Tyto částky ale žalovaná neuhradila.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, v řízení zůstala nečinná.4. V předchozím řízení soud žalobu zamítl. Odvolací soud rozsudek v zamítavé části zrušil s tím, že se má nalézací soud znovu zabývat tím, zda byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru a zda byla posouzena schopnost dlužníka splácet úvěr.5. Pokud jde o uzavření smlouvy, na základě pokynů odvolacího soudu po provedení důkazu smlouvou o kontokorentním úvěru ze dne , datum, , záznamem o poskytnutí a vysvětlení předsmluvních informací, rámcové smlouvy o finančních službách z , datum, , smlouvy o bankovní identitě z , datum, , smlouvy o účtu, „detailu zadané , podezřelý výraz, “, výpisu záznamů (čl. 135, 136, 138, 139-145, 318, 318) a smlouvy o kontokorentním účtu z , datum, bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela se žalobkyní smlouvu o úvěru do výše povoleného limitu , částka, s úrokem 18,9 % ročně. Podle této smlouvy banka umožní žalované „provést platby nebo vybírat hotovost z Vašeho účtu až do sjednané výše i v případě, že na něm nemáte vlastní peníze.“ V případě nesplácení úvěru bylo sjednáno oprávnění banky úvěr zesplatnit.6. Z výzvy z , datum, bylo zjištěno, že žalovaná je v prodlení se splácením.7. Z výzvy z , datum, bylo zjištěno, že v případě neuhrazení bude dluh zesplatněn.8. Z výzvy z , datum, bylo zjištěno, že žalovaná je v prodlení se splácením.9. Z výzvy z , datum, bylo zjištěno, že žalovaná je v prodlení se splácením.10. Z výpisu z účtu za období , datum, - , datum, bylo zjištěno, že ke dni , datum, byl kontokorentní úvěr zesplatněn s bilancí , částka, .11. Z všeobecných obchodních podmínek žádná rozhodná skutečnost pro věc zjištěna nebyla.12. Z výpisu z účtu za období , datum, - , datum, bylo zjištěno, že původní stav účtu byl mínus , částka, v průběhu měsíce došlo k navýšení kontokorentního limitu. Z výpisu je rovněž patrné čerpání úvěru.13. Z výpisů z kontokorentního účtu (čl. 79-110) bylo zjištěno čerpání úvěru.14. Lze tedy učinit dílčí závěr, že žalované byl poskytnut na základě smlouvy o kontokorentním úvěru kontokorentní úvěr.15. Dále bylo třeba zkoumat, zda byla posouzena úvěruschopnost. Smlouva byla uzavřena dne , datum, .16. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění ke dni uzavření smlouvy:(1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.(2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.17. Z dokazování bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela nejdříve kontokorentní smlouvu s limitem , částka, dne , datum, (listina čl. 283-85), dále kontokorentní smlouvu s limitem , částka, z , datum, (listina čl. 289) a jako poslední smlouvu ze dne , datum, s limitem , částka, .18. Ze zápisu o posouzení úvěruschopnosti byli zjištěno, že banka porovnala žalovanou uvedený příjem , částka, s výpisem z účtu. Dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, rejstříku CBCB a interní databáze. Klientka na žádosti uvedla výdaje ve výši , částka, . Banka stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení atd.) v kombinaci s interními informacemi banky na , částka, . Klientka na žádosti uvedla splátky ve výši , částka, . Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klientka měla v době úvěrové žádosti poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr v ČS s limitem , částka, a s orientační splátkou , částka, (navýšen novým úvěrem). Orientační splátka nového úvěru činila , částka, . Nové splátkové zatížení tedy činilo , částka, . Příjem klientky byl dostatečný k pokrytí splátek.19. Z výpisu z bankovních registrů bylo zjištěno, že v době uzavření nové smlouvy měla žalovaná již vedený kontokorent.20. Z výpisů z kontokorentních účtů za dobu od , Anonymizováno, do zesplatnění kontokorentního úvěru ze smlouvy ze dne , datum, bylo zjištěno:- čl. 249 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 254 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 256 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 267 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 269 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 271 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 273 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 275 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 277 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 279 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 281 výpis z účtu, záporný disponibilní zůstatek , Anonymizováno- čl. 283-85 kontokorentní smlouva na , částka, z , datum- čl. 289 kontokorentní smlouva na , částka, z , datum21. Již před navýšením kontokorentního limitu , datum, žalovaná vykazovala záporný disponibilní zůstatek v , Anonymizováno, (čl. 79), v , Anonymizováno, (čl. 99), v , Anonymizováno, (čl. 102), v , Anonymizováno, (čl. 104) a v , Anonymizováno, (čl. 106). Pokud výpis z účtu žalované v předmětném období vykazoval kladný disponibilní zůstatek, bylo to tak proto, že na účet žalovaná obdržela nějakou mimořádnou platbu.22. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná se již před , datum, , kdy jí byl navýšen kontokorentní limit z , částka, na , částka, , opakovaně dostávala do nepovoleného debetního zůstatku, kdy přesáhla povolenou (sjednanou) výši limitu kontokorentního úvěr. Z uvedeného vyplývá závěr, že žalovaná nebyla schopna hospodařit tak, aby měla dostatek prostředků na veškeré své výdaje. To je zjevné z výpisů z účtů a banka toto musela vědět (stávalo se tak opakovaně prakticky po celou dobu trvání úvěrového vztahu). Skutečnost, že splátka kontokorentního úvěru byla nízká (, částka, , měla se navýšit novým úvěrem na , částka, ) a ke splacení celého čerpaného kontokorentu docházelo automaticky, bylo-li dostatek prostředků na účtu (viz článek 3.1. smlouvy), nemohly založit u banky přesvědčení, že žalovaná je schopna splácet i navýšený kontokorent. Úvěruschopnost se dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posuzuje i na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a z výpisů z účtu bylo zřejmé, že výdaje žalované opakovaně přesahují její příjmy, a to i při započtení sjednaného kontokorentního limitu. Posoudila-li banka, že žalovaná je schopna splácet měsíčně minimální splátku , částka, , aniž by se dostala do nepovoleného debetního zůstatku na účtu (přečerpala povolený kontokorent), pak takové posouzení její úvěruschopnosti je neúplné, a tudíž nesprávné, neboť to není jediné kritérium, které je třeba při hodnocení úvěruschopnosti zohlednit. Banka měla vzít především v potaz, že žalovaná již jeden kontokorentní úvěr má a stejně je její bilance záporná a zvýšení kontokorentního limitu žalované nepovolit. Ostatně podává se i z vyjádření žalobkyně u jednání, že zvýšení kontokorentního limitu žalobkyně činila s cílem oddálení zesplatnění úvěru.23. Již z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. III. ÚS 2819/24, Pl. ÚS 10/17, III. ÚS 4129/18) plyne, že „poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková.“24. Žalobkyně neposoudila správně úvěruschopnsot žalované při sjednávání nového kontokorentního úvěru s