31 C 48/2024-157 — Okresní soud v Liberci

Žalobce se domáhal zaplacení částky , Anonymizováno, , , částka, představující jistinu úvěru , částka, a smluvní pokutu , částka, a žádal také příslušenství: zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaný úrok ve výši , částka, a kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení ve výši 15 ročně a zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši , částka, . Právní předchůdce žalobkyně , Anonymizováno, , právnická osoba, uzavřel dne , datum, s žalovanou smlouvu o poskytnutí úvěru až do rámce , částka, , načerpáno bylo , částka, a uhrazeno , částka, . K zesplatnění došlo dnem , datum, pro řádné neplnění splátek , částka, měsíčně. Pohledávka byla dvakrát postoupena.Soud k věci nařídil jednání, strany se nedostavily a soud jednal bez jejich přítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.Soud žádal před jednáním doložení ověření úvěruschopnosti, z úvěrové smlouvy plynuly jen prohlášení žalované k poměrům a souhlas k tomu, že věřitel může dotázat databázi SOLUS. I přes poučení o hrozbě neúspěchu nebylo ničeho žalobkyní doloženo, při jednání soud na výzvě trval.Postoupení pohledávky až na žalobkyni vyplývá ze smlouvy o postoupení z , datum, , které bylo žalované oznámeno, věřitel , právnická osoba, postoupil pohledávky dle smlouvy z , datum, na žalobkyni a postoupení bylo oznamováno v insolvenčním řízení žalované. To skončilo zastavením bez osvobození od pohledávek. V řízení však bylo dle sdělení insolvenčního správce na pohledávku uhrazeno , částka, . Načerpáno a uhrazeno bylo předtím v souladu s žalobními tvrzeními dle přehledu čerpání a splácení. V úvěrové smlouvě ze dne , datum, vystupovala žalovaná jako spotřebitel, uváděla bydlení s rodinou, zaměstnání s příjmem , Anonymizováno, tis. Kč, výdaje , částka, měsíčně (z toho splátky jiných úvěrů , částka, ), souhlasila s provedení pozitivního registru SOLUS (bez výstupu o výši splátek), výstupu zkoumání však nijak doloženy k výzvě soudu nebyly. Úvěr zněl na rámec , částka, s úročením 23,76% ročně, smlouva ošetřovala i smluvní pokutu, poplatky a pojištění. Pro neplnění došlo na odstoupení , datum, a zesplatnění , datum, dle dopisu původní věřitelky. Žalované byla vypravena před podáním žaloby předžalobní výzva.Soud v odůvodnění rozsudku uvádí důkazy, které má za stěžejní pro své skutkové závěry: Dle soudu nedošlo na prokázání zkoumání úvěruschopnosti bez důvodných pochybností, nebylo doloženo, čím byly ověřeny tvrzené příjmy, základní výdaje a jiné závazky žalované. Prokázána však bylo čerpání úvěru právě žalovanou a částečná úhrada (v souladu se smlouvu a vedením úvěrového účtu) a to, že k částečnému plnění došlo ještě během insolvence. Ta pak nevedla k osvobození od zbytku pohledávky řádně postoupené až na žalobkyni.Po právní stránce soud posoudil závazkový vztah stran jako smlouvu o úvěru podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ustanovení § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Smlouva s ohledem na povahu smluvních stran byla uzavřena v režimu spotřebitelského úvěru a dopadá na ni zvláštní úprava z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též zsú). Povinnost poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost a důsledky porušení této povinnosti upravuje ustanovení § 86 a § 87 z.č. 256/2017 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předpokladem uzavření je písemná forma (§ 104 zsú). Ta je dle § 562 odst. 1 o.z. zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.Poskytne-li věřitel úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou (poskytovatel má poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu (věta třetí vložena novelou z.č. 96/2022 Sb. s účinností od , datum, ).Dle ustanovení § 86 odst. 1 věty první je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. V souladu s odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.Soud je povinen v souladu se závěry Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 4129/18 ze dne , datum, zkoumat ověření úvěruschopnosti, důkazní břemeno přitom nese věřitel, dle judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne , datum, (obdobně rozsudek Evropského soudního dvora ze dne , datum, , CA Consumer Finance proti , jméno FO, , rozsudek Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ): Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Důsledkem nesplnění povinnosti řádně ověřit úvěruschopnost (bez důvodných pochybností o schopnosti splácet) je absolutní neplatnost smlouvy, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně narušuje veřejný pořádek a ochrana spotřebitele má předcházet negativní celospolečenským dopadům jako je předlužení, sociální úpadek a nemožnost dostat se z dluhové pasti zvláště s přihlédnutím k tomu, že někteří spotřebitelé mají vnímání rizikovosti úvěrování značně posunuté. K takové neplatnosti smlouvy, a tedy k povinnosti soudu ji zkoumat (§ 588 o. z.), se vyslovily publikované právní věty z rozsudku Okresního soudu , adresa, sp. zn. , spisová značka, ze dne , datum, a Okresního soudu , adresa, sp. zn. OS , adresa, , Anonymizováno, ze dne , datum, , a to již před novelou § 87 odst. 1 citovaného zákona, která nyní stanoví jasně povinnost soudu zkoumat i bez návrhu ověření úvěruschopnosti bez důvodných pochybností. Ustanovení má přitom procesní charakter, nedopadá na hmotně právní vztahy účastníků (nemění jejich práva a povinnosti), soud by ji měl aplikovat v soudním řízení. Nadto zákon transponoval unijní směrnici a výklad by jí měl podléhat, k absolutní neplatnosti se vyslovil rozsudek ESD z , datum, C-679/18. Krajský soud v , adresa, vyjádřil ve svém rozsudku č.j. , spisová značka, ze dne , datum, tyto závěry: „V rámci posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr je třeba ze strany poskytovatele úvěrů zjišťovat a prověřovat nejen jeho příjem, ale i skutečné výdaje, náklady a závazky. Nelze se spoléhat pouze na tvrzení žadatele o úvěr uváděná např. v žádosti o úvěr. Nesplnění této povinnosti zakládá neplatnost smlouvy o úvěru dle § 86 z.s.ú.“ Ověření úvěruschopnosti dlužníka dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 4129/18 je požadavek samozřejmý pro platnost smluvního ujednání, i kdyby neplynul ze zákona, odtud se rovněž podává ústavně konformní výklad posuzování úvěruschopnosti, zkoumání je třeba doložit k realizaci práva na soudní ochranu spotřebitele, což odpovídá citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu i ve Sbírce soudních rozhodnutí publikovanému NS ČR 33 Cdo 2178/2018. Soud se proto nedomnívá, že materiální pojetí užité ve skutkově odlišné věci o vydání bezdůvodného obohacení pro tvrzení o neplatnosti spotřebitelského úvěru pro nedostatečné ověření úvěruschopnosti, ale při jeho dobrovolném splnění, v NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, lze vnímat jako ustálenou judikaturu. Nad to k dané věci byl podán euro konformní výklad rozhodnutí ESD C – 755/22 z , datum, , který plně odkázal na potřebu zkoumat doložení úvěruschopnosti věřitelem, tedy na formální pojetí a ochranu spotřebitele spojil s tím, že i při splnění závazku spotřebitelem lze takovou neplatnost vyslovit, jinak by nedošlo na splnění cílů úpravy a k naplňování povinnosti věřiteli. To je v souladu s eurokonformním výkladem naposledy potvrzeným v odpovědi na rozhodnutí NS ČR 33 Cdo 1819/2023 ze dne , datum, v ESD C – 755/22 z , datum, . Rozhodnutí ESD plně odkázalo na po