11 C 123/2020-43 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u zdejšího soudu dne [datum] žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 10 747,13 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o zápůjčce [číslo] dne [datum], na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli částku 5 330 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 932 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměny za administrativní zpracování ve výši 2 194 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 204 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 274 Kč Poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Celkem zaplatil částku 822 Kč. Původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu úroků ve výši 29 % ročně z nesplacené jistiny ve výši 6 179 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobkyni. Žalobkyně požaduje po žalovaném jistinu ve výši 6 179 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 4 658 Kč, kapitalizované úroky ve výši 2 210 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 039,03 Kč (z dlužné jistiny od [datum] do [datum]). 2. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. K nařízenému jednání se dostavil žalovaný. K dotazu soudu uvedl, že původní věřitel prověřoval jeho úvěruschopnost, jinak by mu úvěr nedali, ale jakým způsobem a co předkládal, už neví. Má za to, že předkládal pracovní smlouvu a výplatní pásku. 3. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně poplatku ve výši 5 330 Kč, který zahrnuje úrok ve výši 932 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 2 194 Kč a částku za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 2 204 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku ve výši 12 330 Kč v 45 týdenních splátkách po 274 Kč s tím, že první splátku je povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku do konce dalšího následujícího týdenního období. Ve smlouvě je uvedeno, že celková dlužná částka, kterou je zákazník na základě smlouvy povinen zaplatit, činí 12 330 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 45 splátkách, činí výše výpůjční úrokové sazby 29 %. Výpůjční úroková sazba je stanovena jako pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy (ve smyslu článku 18 smluvních podmínek smlouvy o zápůjčce) a uplatňuje se jako roční úroková sazba. Dle článku 18 bude-li zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku řádně a včas, prodlužuje se doba účinnosti smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Ukončení účinnosti smlouvy nemá vliv na nároky, práva a povinnosti, které vznikly za dobu jejího trvání. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek ze dne [datum] vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně. 4. Žalobkyně se k jednání nedostavila. Soud proto nemohl poskytnout žalobkyni poučení podle §118a odst. 3 o.s.ř., aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení o tom, že prověřovala úvěruschopnost žalovaného. Toto poučení poskytuje soud zásadně při jednání. Důkazní břemeno k prokázání těchto skutečností nese žalobkyně. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Převzal-li žalovaný finanční prostředky na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku jako bezdůvodné obohacení. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovaný zaplatil celkem částku 822 K