9 C 109/2020-20 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku uvedenou s tím, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] prostřednictvím internetových stránek [anonymizováno], kde žalovaný po registraci požádal o poskytnutí úvěru a na základě této jeho žádosti mu pak dne 7. 3. 2019 byl poskytnut úvěr ve výši 8 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit nejpozději do 5. 4. 2019. Žalovanému byla požadovaná částka dne 7. 3. 2019 zaslána na jím uvedený bankovní účet, nicméně žalovaný ve lhůtě splatnosti ani poté tento svůj závazek ani zčásti neuhradil. Pohledávka byla poté postoupena ze [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019 na současnou žalobkyni, což bylo žalovanému řádně oznámeno a současně byl opětovně vyzván k dobrovolnému splnění své povinnosti, což však žalovaný opět neučinil. Žalobkyni tedy nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Žalovaný se v průběhu celého řízení k věci žádným způsobem nevyjádřil. 3. Při jednání dne 20. 11. 2020 soud [anonymizováno] tyto důkazy: smlouva o úvěru [číslo] na částku 8 000 Kč, potvrzení o vyplacení úvěru ve výši 8 000 Kč dne 7. 3. 2019, všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 6. 2019, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 10. 7. 2019, seznam postoupených pohledávek, předžalobní výzva ze dne 10. 7. 2019 včetně dokladu o odeslání. Z uvedených důkazů ve spojení se skutkovými tvrzeními obsaženými v žalobce za absence přítomnosti vyjádření žalovaného k žalobě má soud za prokázáno, že žalovaný pomocí prostředků dálkové komunikace se [právnická osoba] uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. a zákona č. 257/2016 Sb., dále že žalovanému byl na jím uvedený účet dne 7. 3. 2019 zaslán úvěr ve výši 8 000 Kč a že žalovaný tento poskytnutý úvěr nevrátil ani částečně, a to jak do lhůty splatnosti, tak ani nikdy poté. Z těchto důvodů soud tedy považuje nárok žalobkyně na částku 8 000 Kč a úroků z prodlení ve výši 9,75 % jdoucí z částky 8 000 Kč od data následujícího po splatnosti závazku za důvodný a žalobě proto v plném rozsahu vyhověl. 4. Pokud jde o odůvodnění rozsudku, řídil se soud ustanovením § 157 odst. 4 o.s.ř., kdy v odůvodnění rozsudku, proti kterému není odvolání přípustné, uvede soud pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.