11 C 87/2021-97 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 711,25 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel smlouvu o úvěru [číslo] dne 9. 4. 2019, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč, která měla být splacena spolu s poplatkem ve výši 4 711,25 Kč, a to ve lhůtě 28 měsíců. Pohledávka byla z původního věřitele postoupena smlouvami o postoupení pohledávek [právnická osoba] OÜ, následně společnosti [právnická osoba] a nakonec žalobkyni. 2. Soud věc projednal podle bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila listinu nazvanou úvěruschopnost úvěru [číslo] formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky, smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 9. 4. 2019, smlouvu o postoupení dluhu z 4. 2. 2020, smlouvu o postoupení souboru pohledávek z 5. 3. 2020, smlouvu o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 10. 2020, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku. Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 9. 4. 2019 je formulářem, který není podepsaný žalovaným ani neobsahuje elektronický podpis, podle kterého se společnost [právnická osoba], sídlem [adresa] (webová stránka [webová adresa]) zavázala poskytnout žalovanému částku 15 000 Kč s dobou splatnosti do 28 dnů od odeslání finančních prostředků s úrokem ve výši 414,25 Kč s tím, že pokud není splaceno řádně a včas, tak celková výše ke splacení činí 19 711,25 Kč. Dle potvrzení o provedené platbě [webová adresa] [anonymizováno] a sdělení [právnická osoba] ze dne 14. 7. 2021, které soud vyžádal, byla zaslána na účet žalovaného dne 9. 4. 2019 částka 15 000 Kč. Dle smlouvy o postoupení dluhu ze dne 4. 2. 2020 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným [právnická osoba] [anonymizováno]. Dle smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne 5. 3. 2020 byla pohledávka postoupena [právnická osoba] [anonymizováno] společností [právnická osoba] a smlouvou o postoupení souboru pohledávek ze dne 6. 10. 2020 byla pohledávka postoupena společností [právnická osoba] žalobkyni. Dopisem ze dne 12. 11. 2020 zástupce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky, dopisem ze stejného dne vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky do 7 dnů od odeslání výzvy. Zásilka byla podána k poštovní přepravě dle podacího lístku dne 13. 11. 2020. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících, je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný souhlasil se zněním smlouvy. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 15 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy podané k přepravě dne 13. 11. 2020, tj. od 21. 11. 2020 do zaplacení. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení. Ve zbývající výši žalobu zamítl, když nebylo prokázáno sjednání dalších částek a žalovaný nebyl před shora uvedeným datem v prodlení s vrácením žalované částky. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o zaplacení částky 19 711,25 Kč s příslušenstvím měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 76 %. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 52 % (76 % - 24 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 919 Kč, tj. 52 % z celkových nákladů ve výši 1 768 Kč, které tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 168 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. V posuzovaném případě jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 vyhlášky č. 120/2014 Sb., která novelizovala vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Dle soudu jedná o tzv.„ formulářovou žalobu“ mající podobu využitého (ustáleného) vzoru, kterou je uplatňován nárok vůči spotřebiteli ze smlouvy o úvěru (skutkově i právně obdobné věci), kdy je spotřebitel fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem, vymáhané plnění nepřesahuje 50 000Kč. Tato právní úprava vychází ze skutečnosti, kdy pro advokáta žalobce je méně náročné provádění opakujících se úkonů právní služby než v případě individuálně specifikované věci. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalovanému po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnil. 6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.