7 C 165/2021-41 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 15 730 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [IČO] smlouvu o půjčce [číslo] dne 31. 8. 2015, na základě které žalovanému poskytla finanční prostředky v hotovosti ve výši 10 000 Kč při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Dále poplatek ve výši 290 Kč za životní pojištění. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 58 týdenních (sedmidenních) splátkách po 305 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 10. 10. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, uhradil celkem 1 960 Kč. Žalobkyně požaduje dlužnou částku ve výši 15 730 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč, dlužných úhrad za služby 5 730 Kč), kapitalizovaný úrok 7 590,40 Kč (úrok ve výši 23,72 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 10 000 Kč od 11. 10. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 560,35 Kč (zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně počítaný z dlužné jistiny od 18. 10. 2016 do data postoupení 6. 12. 2019), zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 do zaplacení. Na základě posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v zákaznické kartě, a byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Pohledávka včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobkyně žalovanému zaslala výzvu k plnění dle ustanovení § 142a o. s. ř. na poslední známou adresu žalovaného. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dne 15. 11.2021, žalobkyně se omluvila z jednání, souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaný se k jednání nedostavil, svou neúčast u jednání neomluvil. 4. Ze smlouvy o půjčce z 31. 8. 2015, zákaznické karty z 31. 8. 2015 soud zjistil, že [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a žalovaný uzavřeli smlouvu o půjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku včetně úroku 1 400 Kč, poplatku za administrativní činností 2 000 Kč, za hotovostní inkaso splácení 4 000 Kč, poplatek za pojištění 290 Kč. Celkovou částku ve výši 17 690 Kč se zavázal hradit v 58 týdenních splátkách po 305 Kč v hotovosti, výše výpůjční úrokové sazby činila 23,72% p. a., podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 10 000 Kč v hotovosti. V zákaznické kartě k osobě žalovaného bylo zaškrtnuto nájemní bydlení, aktivní půjčka u [příjmení] [jméno], nezaměstnaný. Na straně příjmu byla zapsaná podpora ve výši 9 700 Kč, dohoda o provedení práce ve výši 5 000 Kč, invalidní důchod manželky 5 540 Kč, přídavky 1 100 Kč, výdaj za nájem za nájem/inkaso 4 750 Kč, výdaje domácnosti 12 000 Kč, telefon 200 Kč. Použitelný příjem (rozdíl příjmů a výdajů) 4 390 Kč. V části označené jako ověřené dokumenty byl zaškrtnut údaj nájemní smlouva, výměr státní podpory. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, seznamu pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení] uzavřela s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, žalovanému postoupení pohledávky bylo oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně k zaplacení žalované částky výzvou ze dne 22. 2. 2021 a dle podacího lístku byla zásilka předána k poštovní přepravě dne 23. 2. 2021. 5. Mezi původním věřitelem a žalovaným byla v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouvy o zápůjčce, jejíž náležitosti jsou upraveny též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Z provedeného dokazování vyplynulo, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného předložením dokladů o výši státní podpory, nájemní smlouvou. Žalobkyní tyto doklady nebyly soudu předloženy a nemohly být soudem ověřeny, rovněž nebyly předloženy doklady o výdajích žalovaného zaevidované v kartě zákazníka. K příjmu žalovaného ve výši 5 000 Kč a o dohodě o provedení práce nebyly věřiteli dokumenty k ověření těchto tvrzení předloženy. Dohoda o provedení práce není v kartě zákazníka mezi dokumenty k ověření uvedena, rovněž není uveden údaj o počtu nezaopatřených dětí, přestože mezi příjmy je zapsaná částka 1 100Kč představující přídavky, mezi výdaji není obsažen údaj o výši splátky za úvěr, přestože je zapsáno sdělení o aktivní půjčce ani informace o předložení dokumentu dokládající toto tvrzení. 6. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat prověřování úvěruschopnosti žalovaného předloženými doklady, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, zaplatil celkem částku 1 960 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 8 040 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanskéh