9 C 171/2021-19 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 068,66 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum], na základě které došlo k aktivaci telefonního čísla [číslo] a dále byla mezi účastníky uzavřena dne [datum] smlouva [číslo] na základě které byl aktivován televizní přenos. Součástí účastnické smlouvy [číslo] bylo ujednání o kupní smlouvě na koncové zařízení mobilního telefonu Huawei P30 Lite, přičemž kupní cenu za toto zařízení se žalovaný zavázal uhradit 23 měsíčními splátkami po 120 Kč. Dále pak součástí účastnické smlouvy [číslo] byla smlouva o pronájmu koncového zařízení sloužícího k využívání televizního přenosu typu [anonymizována dvě slova] na dobu neurčitou, přičemž výše měsíčního nájemného bylo stanoveno na 50 Kč měsíčně. Dále bylo sjednáno, že ceny za jednotlivá koncová zařízení, a sice kupní cena a cena pronájmu budou zakotveny v jednotlivých vyúčtováních. Dále pak se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby třetích stran, které za žalovaného uhradí a následně tuto cenu po něm bude požadovat v rámci jednotlivých vyúčtování. Žalobkyně poté vystavila žalovanému vyúčtování [číslo] ze dne [datum], vyúčtování [číslo] ze dne [datum], vyúčtování [číslo] ze dne [datum] a vyúčtování [číslo] ze dne [datum]. V rámci těchto vyúčtování byly žalovanému vyúčtovány všechny výše uvedené položky včetně pojištění, které bylo mezi účastníky rovněž sjednáno. Žalovaný následně své povinnosti vyplývající z vystavených vyúčtování nesplnil, s jejich řádným uhrazením se dostal do prodlení, čímž došlo k zesplatnění všech dosud nesplacených závazků a žalobkyně tedy vyzvala žalovaného v rámci posledního vyúčtování k doplacení celkového zbytku splátek za koncové zařízení. Žalovaný však své závazky vůči žalobkyni neuhradil, a to ani následně po zaslání předžalobní výzvy ze dne [datum]. Žalovaný tak nadále zůstává v prodlení s doplacením částky 5 068,66 Kč představující dlužné nájemné, dlužné úhrady za poskytované služby třetími stranami, dlužnou částku za odkoupené zařízení a dlužné pojistné. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který musel být následně zrušen z toho důvodu, že se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Žalovaný se v průběhu celého řízení k žalovaným nárokům nijak nevyjádřil a nevznesl proti nim žádné námitky. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. Výše uvedený skutkový stav posuzoval soud po stránce právní ve spojení s předloženými důkazy a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný, neboť má za prokázáno, že žalobkyně měla s žalovanou platně uzavřenou smlouvu v režimu zákona č. 127/2005 Sb. o poskytnutí telekomunikačních služeb, na základě které byl rovněž žalované dán do pronájmu předmět sloužící k zachycení a převodu signálu sloužícího k příjmu televizního signálu, dále pak byla s žalovaným uzavřena kupní smlouva na prodej výše uvedeného koncového zařízení a současně bylo mezi účastníky sjednáno doplňkové pojištění. V průběhu smluvního vztahu žalobkyně vystavila žalovanému 4 výše uvedená vyúčtování, která však žalovaný ve lhůtě splatnosti ani později neuhradil, čímž se dostal do prodlení s úhradou celkové dlužné částky 5 068,66 Kč. Mimo výše uvedených položek obsahovala vyúčtování i služby poskytnuté třetími stranami, jako jsou speciální SMS, telefonování na zpoplatněná čísla apod. Z té skutečnosti, že žalovaný se v průběhu celého řízení k žalobě žádným způsobem nevyjádřil, má soud za to, že tvrzení žalobkyně ohledně neplnění povinností ze strany žalovaného jsou pravdivá, neboť nebyl tvrzen ani prokázán opak. Z těchto důvodů má soud za prokázáno, že žalovaný své povinnosti plynoucí z účastnické smlouvy a následných vyúčtování spočívajících v zaplacení za poskytnuté služby, jednak žalobkyně, jednak třetích stran, úhrady pronájmu, kupní ceny a pojistného nedodržel. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud považuje skutkový stav popsaný žalobkyní ve své žalobě za prokázaný a žalobě tímto v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit celkem částku 1 489 Kč což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.