9 C 203/2021-18 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 671,80 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 6 000 Kč za poplatek včetně pojištění ve výši 4 271 Kč, který se žalovaná zavázala řádně a včas zaplatit v 12 měsíčních splátkách po 856 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně a včas neplnila svoje závazky, právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalované dopisem ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne svůj závazek vůči žalobkyni zcela neuhradila, nezbylo žalobkyni než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k žalobě po dobu řízení žádným způsobem nevyjádřila a proti žalovaným nárokům nevznesla žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaná uhradila na uvedený úvěr celkem částku 300 Kč, následně se dostala do prodlení s úhradou dlužné částky, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a nesplacenou pohledávku zesplatnil, a že žalovaná ani po opakovaných výzvách svůj závazek neuhradila. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost pak byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný tak, že žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 9 671,80 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 814,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 363 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 6 000 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaná se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřila, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.