9 C 250/2021-18 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z toho, že žalobkyně dne [datum] poskytla žalované zdravotní péči spočívající v záchytné službě podle zákona č. 373/2011 Sb. na Protialkoholní záchytné stanici [obec], přičemž poskytnutí této péče nespadá do kategorie hrazené z veřejného zdravotního pojištění, a proto byl žalované vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum] na částku 3 000 Kč se splatností do [datum]. Uvedený dluh se skládal z poskytnutí zdravotní péče v částce 1 340 Kč, biochemie ve výši 250 Kč, 2x alkoholtestr v celkové výši 180 Kč, zdravotnický materiál v částce 50 Kč, náklady za ubytování 1 000 Kč, pití 30 Kč a mycí a dezinfekční prostředky v částce 150 Kč. Žalovaná si daňový doklad osobně převzala při propuštění, kde rovněž svým podpisem stvrdila, že uvedený závazek uznává co do důvodu a výše. Žalovaná pak na fakturovanou částku nic neuhradila, a to jak ve lhůtě splatnosti, tak ani následně po zaslané předžalobní výzvě ze dne [datum]. Žalobkyni tak nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 5. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované specifickou zdravotní službu ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb. spočívající v poskytnutí služeb záchytné protialkoholní stanice, přičemž dle uvedeného zákona tyto výkony nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení nákladů, které byly s výkonem této zdravotní služby spojeny. Soud má rovněž za prokázáno, že žalovaná při svém propuštění obdržela vystavený daňový doklad, jehož jednotlivé položky jsou specifikovány výše a dle tvrzení žalobkyně za absence vyjádření žalované, má soud za prokázáno, že žalovaná fakturovanou částku neuhradila ani zčásti. Na základě těchto skutečností byl nárok žalobkyně shledán opodstatněným a dostatečně důkazně podložený, a proto soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.