9 C 259/2021-20 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 835,97 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 8 000 Kč za poplatek včetně pojištění ve výši 7 233 Kč, který se žalovaný zavázal řádně a včas zaplatit v 60 týdenních splátkách po 254 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný řádně a včas neplnil svoje závazky, právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne [datum]. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dnešního dne svůj závazek vůči žalobkyni zcela neuhradil, nezbylo žalobkyni než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se k žalobě po dobu řízení žádným způsobem nevyjádřil a proti žalovaným nárokům nevznesl žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 257/2016 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaný uhradil na uvedený úvěr celkem částku 510 Kč, následně se dostal do prodlení s úhradou dlužné částky, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a nesplacenou pohledávku zesplatnil, a že žalovaný ani po opakovaných výzvách svůj závazek neuhradil. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný tak, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 13 835,97 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 957,59 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 590,07 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 7 630,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 7 630,20 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaný se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřil, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.