9 C 4/2021-27 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému zaplatit částku výše uvedenou, přičemž tento nárok vychází z toho, že žalovaný s žalobkyní dne [datum] uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které měl žalovaný možnost opakovaného čerpání finančních prostředků do stanoveného limitu 45 000 Kč a současně se zavázal takto vyčerpané částky žalobkyni řádně splácet dle postupu dohodnutých v úvěrové smlouvě a podmínkách žalobkyně. Žalovaný následně dne [datum] vyčerpal celý úvěrový limit tj. 45 000 Kč a s následným vrácením se dostal do prodlení, když na tuto částku neuhradil nic. Žalobkyně pak po marném vyzývání žalovaného k řádnému plnění jeho povinností plynoucích z úvěrové smlouvy úvěr zesplatnila ke dni [datum] a vyzvala žalovaného k okamžitému doplacení celé úvěrové částky představující 46 230 Kč, což tvoří jistinu ve výši 45 000 Kč, náklady na vymáhání ve výši 230 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč Ani po této výzvě ani po následné předžalobní výzvě žalovaný svůj závazek neuhradil ani zčásti a žalobkyně se tak se svým nárokem obrátila k soudu, kde požaduje uhradit částku výše uvedenou společně se zákonnými a obchodními úroky a náhradu nákladů řízení. 2. Žalovaný byl v průběhu celého řízení nekontaktní a nečinný, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a proti nárokům žalobkyně nevznesl žádné relevantní námitky. 3. Soud ve věci provedl následující důkazy: smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] s úvěrovým limitem 45 000 Kč, ze dne [datum], úvěrové podmínky [právnická osoba], přehled čerpání splátek a úhrad, potvrzení o vyplacení úvěru, oznámení o zesplatnění s výzvou k zaplacení ze dne [datum] včetně podacího archu, předžalobní výzva včetně podacího archu. Z uvedené úvěrové smlouvy má soud za prokázáno, že tato byla platně a účinně uzavřena dle § 2395 a následující zákona č. 89/2012 Sb. a podle zákona č.. 257/2016 Sb. s tím, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout finanční prostředky dle jeho požadavků a žalovaný se zavázal vyčerpané prostředky řádně a včas vrátit společně se smluvenými úroky ve výši 29,88 % ročně tak, že pokud žalovaný splatil alespoň část vyčerpané částky, měl možnost čerpat další úvěrovou částku, a to v rámci stanoveného limitu 45 000 Kč tak, jak to odpovídá principu úvěrů revolvingového typu. Z potvrzení o vyplacení má soud za prokázáno, že žalovaný dne 4. 12. 2019 vyčerpal částku celého úvěrového limitu, tj. 45 000 Kč. Z přehledu čerpání splátek a úhrad ve spojení se skutkovými tvrzenými obsaženými v žalobě za absence vyjádření žalovaného má soud za prokázáno, že žalovaný na tento svůj závazek neuhradil nic a je proto v prodlení se splacením celé úvěrové částky včetně nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč a dále že žalobkyně má nárok na úrok ve výši 29,88 % ročně z úvěrové částky 45 000 Kč, kapitalizovaný ke dni 30. 7. 2020 částkou 9 124,98 Kč a dále od 31. 7. 2020 do zaplacení a dále že žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 46 230 Kč, kapitalizovaný do 30. 7. 2020 částkou 797,94 Kč a dále od 31. 7. 2020 do zaplacení. Z oznámení o zesplatnění ze dne 14. 5. 2020 má soud za prokázáno, že žalobkyně využila svého oprávnění a z důvodu neplnění povinností ze strany žalovaného úvěr zesplatnila a současně žalovaného vyzvala k doplacení poskytnutého úvěru. S ohledem na výše uvedené závěry a na to, že soud nemá k dispozici žádné vyjádření ze strany žalovaného, vycházel tedy soud při hodnocení této záležitosti ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z připojených důkazů, přičemž dospěl k závěru, že skutková tvrzení jsou dostatečná a rovněž dostatečně důkazně podložená a nárok žalobkyně tak považuje za důvodný. Z tohoto důvodu pak soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 4 028 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 500 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 378 Kč a soudní poplatek ve výši 1 850 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.