9 C 78/2021-20 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 682,06 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum], na základě které došlo k aktivaci telefonního čísla [číslo] a dále se žalobkyně zavázala poskytovat telekomunikační služby ve vztahu k tomuto telefonnímu číslu a další doplňkové služby jak své vlastní produkce, tak z produkce třetích stran a současně mezi účastníky došlo k ujednání o pronájmu koncového zařízení na dobu neurčitou pro příjem internetového připojení, které pak žalovaná měla povinnost vrátit do 30-ti dnů od ukončení účastnické smlouvy. Žalobkyně následně žalované vyúčtovala celkovou dlužnou částku požadovanou v žalobě ve třech vyúčtováních, a sice dne [datum] částkou 589,15 Kč, vyúčtováním ze dne [datum] částkou 1 045,25 Kč, vyúčtováním ze dne [datum] částkou 47,66 Kč a vyúčtováním ze dne [datum] částkou 1 000 Kč, přičemž tato částka představuje smluvní pokutu za nevrácení koncového zařízení, když z důvodu toho, že žalovaná své závazky z předchozích vyúčtování řádně neuhradila, došlo ze strany žalobkyně k ukončení účastnické smlouvy. Žalobkyně dále neúspěšně vyzývala žalovanou k dobrovolnému splnění svých povinností z ukončené účastnické smlouvy, neboť žalovaná na tyto výzvy nereagovala a požadované částky žalobkyni ani zčásti neuhradila. Žalobkyně se tak se svými nároky obrátila k soudu. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který musel být následně zrušen z toho důvodu, že se jej nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. Výše uvedený skutkový stav posuzoval soud po stránce právní ve spojení s předloženými důkazy a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je důvodný, neboť má za prokázáno, že žalobkyně měla s žalovanou platně uzavřenou smlouvu v režimu zákona č. 127/2005 Sb. o poskytnutí telekomunikačních služeb, na základě které byl rovněž žalované dán do pronájmu předmět sloužící k zachycení a převodu signálu sloužícího k internetovému připojení a z předložených vyúčtování má soud rovněž za prokázáno, že žalovaná využívala služeb třetích stran, jako jsou speciální SMS, telefonování na zpoplatněná čísla apod. Z té skutečnosti, že žalovaná se v průběhu celého řízení k žalobě žádným způsobem nevyjádřila, má soud za to, že tvrzení žalobkyně ohledně neplnění povinností ze strany žalované jsou pravdivá, neboť nebyl tvrzen ani prokázán opak. Z těchto důvodů má soud za prokázáno, že žalovaná své povinnosti plynoucí z účastnické smlouvy a následných vyúčtování spočívajících v zaplacení za poskytnuté služby, jednak žalobkyně, jednak třetích stran, nedodržela a rovněž tak nedodržela svou povinnost plynoucí z účastnické smlouvy na vrácení koncového zařízení pro příjem internetu s tím, že ujednání o smluvní pokutě je součástí účastnické smlouvy a tudíž bylo sjednáno platně a účinně. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud považuje skutkový stav popsaný žalobkyní ve své žalobě za prokázaný a žalobě tímto v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit celkem částku 1 489 Kč což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.