1 C 21/2022-32 — Okresní soud v Lounech

Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech dne [datum] domáhala zaplacení částky 1 485 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, avšak nepřihlásil se do evidence poplatníků televizního poplatku. Žalobkyně jej proto vyzvala písemně, aby ve lhůtě 30 dnů oznámil žalobkyni písemným čestným prohlášením, že není držitelem televizního přijímače. Žalovaný na tuto výzvu nereagoval a byl proto zařazen do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O těchto skutečnostech žalobkyně žalovaného písemně informovala. Žalovaný ani poté nedostál své zákonné poplatkové povinnosti a televizní poplatky nehradil. Jako poplatník televizního poplatku nedostál své povinnosti podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, když nezaplatil žalobkyni televizní poplatek v celkové částce 1 485 Kč. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě stanovené v písemné výzvě. Žalobkyně dále požadovala úrok z prodlení z jednotlivých dlužných plateb televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby dne [datum] v celkové výši 168,09 Kč. Soud rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání. Z listinných důkazů, a to potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne [datum], výzvy žalobkyně k úhradě ze dne 27.5.2019 včetně dodejky, specifikace výpočtu zákonného úroku z prodlení lze učinit závěr, že žalovaný je v evidenci poplatníků televizního poplatku od srpna 2019 a je identifikován spojovacím číslem SIPO [číslo]. Dopisem žalobkyně ze dne 28. 8. 2019 byl žalovaný vyrozuměn o zařazení do evidence plátců televizního poplatku počínaje zářím 2019, když na výzvu ze dne 27. 5. 2019 k přihlášení poplatníka televizních poplatků nereagoval. Tato výzva mu byla zaslána jako odběrateli elektrické energie připojenému k distribuční soustavě. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek za měsíce únor 2020 - prosinec 2020 včetně v celkové výši 1 485 Kč. Žalovaný byl vyzýván k zaplacení Českou poštou, s.p., kterou žalobkyně zmocnila k inkasu, upomínkou ze dne 8. 3. 2021 a výzvou ze dne 18. 5. 2021. Výše zjištěný skutkový stav posuzoval soud podle práva a dospěl k závěru, že návrh žalobkyně je uplatněn po právu. Shledal, že žalobkyně svoji pohledávku nemohla přihlásit v rámci probíhajícího insolvenčního řízení. Žalovaný je od [datum] v insolvenčním řízení, když o jeho úpadku a řešení úpadku oddlužením bylo rozhodnuto Krajským soudem v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Předmětem řízení je závazek žalovaného k zaplacení dluhu, který mu vznikl neplacením televizních poplatků za dobu od února 2020 do prosince 2020, tedy po prohlášení úpadku a povolení jeho řešení oddlužením. Nejedná se proto o pohledávku žalobkyně, která by mohla být uplatněna v rámci insolvenčního řízení ve lhůtě stanovené k přihlášení pohledávek. Dle ust. § 229 odst. 3 písm. e) zák. č. 182/2006 Sb. je ve vztahu k majetkové podstatě osobou s dispozičními oprávněními dlužník v době od povolení oddlužení; rovněž ust. § 409 odst. 1 téhož zákona stanoví, že od schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře má dispoziční oprávnění k příjmům, které získá po schválení oddlužení dlužník. Podle ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Ust. § 6 tohoto zákona stanoví měsíční výši televizního poplatku, která se s příslušnými změnami tohoto zákona mění. V době, kdy vznikl dluh žalovaného, činil tento poplatek 135 Kč měsíčně. V průběhu řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný dlužnou částku za příslušné měsíce, za které je vymáhána, uhradil; proti uplatněnému nároku nevznesl žádných námitek ani k výzvě soudu. Soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný a žalobě vyhověl. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni celkem částku 1 485 Kč s úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek za jednotlivé měsíce ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data splatnosti poplatků za uvedené měsíce do 27.10.2021 v celkové výši 168,09 Kč. Žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná a žádala náhradu nákladů řízení a to zaplacený soudní poplatek a náklady za zastoupení advokátem. Soud přiznal žalobkyni v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení v celkové výši 600 Kč, a to ve výši 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a dva režijní paušály po 100 Kč jako náhradu hotových výdajů za podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění. Paušální náhrada hotových výdajů byla přiznána v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb., když na tuto paušální náhradu hotových výdajů by měl nárok i účastník nezastoupený advokátem. Soud nepřiznal žalobkyni právo na odměnu za zastoupení žalobkyně advokátem. Soud odkazuje na odůvodnění nálezu Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a jeho závěr, podle kterého činnost České televize není výkonem veřejné moci, nicméně, na poli svého působení má výsadní postavení (k čemuž má vytvořené specifické podmínky) a lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Pokud agendu televizních poplatků Česká televize sama spravuje a tuto agendu následně předává příslušné advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení do značné míry vytrácí. Ústavní soud uzavírá, že je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama. Žalovaný je povinen zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně dle ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.. Lhůta k plnění byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.