10 C 124/2021-576 — Okresní soud v Lounech

1.Žalobce se svou žalobou domáhal rozhodnutí, kterým by soud nahradil projev vůle žalovaného uzavřít s žalobcem smlouvu o bezúplatném převodu náhradních pozemků ve vlastnictví státu [parcelní číslo] v KÚ [obec] parcelní [číslo] v KÚ [obec], p. [číslo] v KÚ [obec], [parcelní číslo] v KÚ [obec], [parcelní číslo] v KÚ [obec], p. [číslo] v KÚ [obec], p. [číslo] v KÚ [obec], [parcelní číslo] v KÚ [obec], a [parcelní číslo] v KÚ [obec] (dodatečně rozšířeno). Svoji žalobu odůvodnil tím, že je právním nástupcem jedné ze dvou původních oprávněných osob (Ing. [jméno] [celé jméno žalobce]) dle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Právní předchůdce žalobce uplatnil svůj restituční nárok na navrácení nemovitého majetku v roce 1991. Ve věci bylo rozhodnuto tak, že právnímu předchůdci žalobce ani následně žalobci nebyly vydány pozemky uvedené v jednotlivých rozhodnutí, o náhradních pozemcích nebylo dosud zcela rozhodnuto. Žalovaný vychází po celou dobu v z nesprávné výše restitučního nároku, a to ve výši 250.770,15 Kč. Dle žalobce hodnota nevydaných pozemků, které jsou podle něj charakteru stavebního ke dni přechodu na stát, činila 38.386.960 Kč. Žalobcův nárok představovaný jednou čtvrtinou (2 dědici po Ing. [jméno] [celé jméno žalobce]) z této částky činí 9.596.740 Kč. Žalovaný i přes několikeré urgence odmítl nárok žalobce přecenit. Žalobce tak musel učinit vlastní kroky k správnému ocenění restitučního nároku, kdy oslovil znalce. Dále v důsledku nesoučinnosti žalovaného musel vyhledat vhodné náhradní pozemky a konečným výsledkem nečinnosti žalovaného pak byla tato žaloba. Právní předchůdce žalobce i on se zúčastnili veřejných nabídek žalovaného (3 krát a 1krát - veřejné nabídky na vydání náhradních pozemků). Žalobce odkazuje na aktuální rozhodnutí vyšších soudů, kdy postup účastí ve veřejných nabídkách lze nahradit takto podanou žalobou. Žalovaný dosud upřednostňuje úplatné převody jiným zájemcům před uspokojováním nároků restituentů. Ve veřejných nabídkách nabízí pozemky méně kvalitní, které neodpovídají kvalitě odňatých pozemků. Žalobce v tomto postupu shledává liknavý a svévolný postup. Žalovaný ani nerespektuje vydaná předběžná opatření a převádí i pozemky jiným zájemcům ač tyto jsou blokovány vydaným předběžným opatřením. Žalobce současně odkazuje na rozhodnutí NS ČR a na nález u US ČR sp. zn. III US 495/02 a sp. zn. I US1895/14 a II US 4139/16 S tím, že podaná žaloba je jediným prostředkem proti libovůli žalovaného. S touto žalobou u jiných soudů několikrát uspěl. U požadovaných náhradních pozemků nebrání žádná překážka jejich vydání. 2.Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Souhlasil s tím a učinil nesporným, že žalobce je oprávněnou osobou. Nesouhlasil však s uváděnou výší restitučního nároku, trval na výši restitučního nároku pouze ve výši 250.770,15 Kč s odkazem na skutečnost, že dané pozemky nebyly v době přechodu na stát pozemky stavebními. Uváděl, že na tento nárok bylo již žalovaným plněno a nárok byl přečerpán. S tvrzením o svévolnosti a liknavosti nesouhlasil. Podanou žalobu považuje za výjimečný institut, který však není na místě, neboť žalobce měl možnost účastnit se veřejných nabídek. Pouhá délka trvání restitučního řízení a zjištění, že si právní předchůdce žalobce ani on formou účasti ve veřejné nabídce nevybral žádný pozemek není důvodný pro podání žaloby. Uváděl, že právní předchůdce žalobce ani on nevyvinuli dostatečnou aktivitu získat náhradní pozemky formou účasti ve veřejných nabídkách. Žalobce požádal o přecenění jeho nároku teprve v roce 2015 v předžalobní upomínce, když vycházel dle žalovaného z nesprávných tvrzení, že se jednalo o stavební pozemky. Nabídka žalovaného ve veřejných nabídkách byla adekvátní a přiměřená a žalovaný neupřednostňoval třetí osoby v převodu náhradních pozemků před žalobcem. Žalovaný současně považuje některé z vybraných náhradních pozemků za nevydatelné z důvodu zastavěnosti nebo funkce cesty nebo obecně prospěšného pozemku. 3.Soud má za prokázaná skutková zjištění, která vycházejí ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 4 o.s.ř) a provedených důkazů: Účastníci shodně tvrdili a učinili nesporným, že žalobce je oprávněnou osobou podle zákona č. 229/ 1991 Sb., o půdě. Žalobce je oprávněnou osobou k restitučnímu nároku jako jeden ze dvou dědiců po původní osobě oprávněné [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce]. To vyplývá z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 13 D 98/2007-632 z 16. 5. 2012 nabylo právní moci [datum] a týkalo se projednání dědictví po [titul] [celé jméno žalobce] narozené [datum] zemřelém [datum]. Byla schválena dohoda o vypořádání dědictví a žalobce jako dědic ze zákona nabyl polovinu restitučního nároku vedeného u Pozemkového fondu České republiky dle zákona o půdě za nevydané pozemky. Současně účastníci shodně potvrdili a učinili nesporným, že ve věci byla vydána řada restitučních rozhodnutí, tak jak jsou specifikovány ve výroku rozsudku a na základě těchto rozhodnutí má žalobce nárok na nabytí vlastnického práva náhradním pozemkům za pozemky žalobci v restituci nevydané specifikované v těchto rozhodnutích z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. Účastníci rovněž učinili nesporným, že pozemky, které jsou předmětem žaloby mají hodnotu celkem 404.084,65 Kč, kdy žalobce souhlasil s oceněním provedeným žalovaným na základě znaleckých posudků Ing. Lébové. Pouze u pozemku [číslo] v KÚ [obec] žalovaný znalecký posudek neměl vyhotovený, a proto jen u tohoto jednoho pozemku soud vyšel z ceny stanovené dle cenových předpisů a to 6.060 Kč, znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], dle zadání žalobcem. Účastníci dále učinili nesporným, že ke dni rozhodování soudu v byly uspokojeny restituční nároky žalobce v celkové hodnotě 3.904.274 Kč. Další řízení nebyla skončena. Ze shodných tvrzení účastníků soud dále zjistil, že stát odňal řád právním předchůdcům žalobce, včetně [jméno] [celé jméno žalobce] pozemky v KÚ [část obce] o nichž není sporu. To bylo potvrzeno listinným důkazem – výměr Ústředního národního výboru v ze dne [datum] a s výměr Ústředního národního výboru města Prahy ze dne [datum]. Z těchto rozhodnutí je patrné že, že předmětné pozemky byly označeny jako role. Za tyto pozemky nebyla poskytnuta žádná náhrada, jak vyplývá z jednotlivých rozhodnutí žalovaného v letech 1999 až 2016. 4.Pro předmět sporu bylo zásadní zaujmout stanovisko ohledně výše restitučního nároku, když žalobce tvrdil, že zabrané pozemky byly pozemky stavebními, žalovaný tvrdil, že se jednalo pouze o role z toho vycházel rozdílný pohled účastníků na hodnotu zabraných pozemků. 5.V této věci soud považuje za zásadní dopis prezidiu hlavního města Prahy ze dne [datum], ze kterého soud zjistil a že je sdělováno, že pro území [část obce] platil v té době pro stavby regulační plán z roku 1938, resp. hlavní město Praha se podrobuje zásadám, jak jsou obsaženy v regulačním plánu z roku 1938. Podstatný je i zápis sepsaný stavební komisí ze dne [datum], z kterého jednoznačně vyplývá, že byla schválena stavba domu [část obce], přičemž území bylo regulováno potvrzeným přehledným plánem a zastavovacími podmínkami (zde odkaz na regulační plán z roku 1938). Závěry těchto dvou listinných důkazů o charakteru pozemků jako pozemků stavebních potvrzuje současně návrh rady Ústředního národního výboru na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán malešického města z [datum], ze kterého vyplývá, že rada Ústředního národního výboru schválila předložení programu výstavby pro podrobný územní plán malešického města. Z tohoto návrhu plyne, že oblast [část obce] a [část obce] byla rozestavěná podle plánů státní regulační komise z roku 1938, který byl platným regulačním plánem. Z usnesení o povolení zápisu pozemků z [datum] vyplývá, že odebírané pozemky byly označeny jako role a vlastnické právo bylo převedeno na československý stát státní plemenářský statek v [obec] neposledně důkaz – přípis rady obvodního národního výboru v [obec a číslo] ze dne [datum], (všechny důkazy jsou přílohou znaleckého posudku [číslo]) vyplývá, že hospodářský odbor rady ONV vyčlenil pozemky [číslo] [číslo] [číslo] KÚ [část obce] ze zemědělské výroby za účelem výstavby autoopravárenské provozovny s platností od října 1960, což schválila rada UNV hlavního města Prahy [datum]. K tomu současně územní rozhodnutí odboru územního plánování a Architektury MVP Ze dne 14. 5. 1968, č. j. OUPA 19 92-47 50 68 je zřejmé, že československé automobilové opravny národní podnik požádali o umístění stavby mimo jiné na pozemku [parcelní číslo] v KÚ [část obce] s tím, že v dané době se zde nacházelo staveniště rozhodnutí z [datum]. Z kopie dopisu stavební závody [obec] inženýring ze dne [datum] soud zjistil, že tyto závody připravovali výstavbu mimo jiné na pozemku p. [číslo] v KÚ [část obce]. Další z důležitých listinných důkazů pro posouzení charakteru jako pozemků jako stavebních je rozhodnutí ONV v [obec a číslo] o vyvlastnění parcely PK [anonymizováno]