11 C 164/2021-69 — Okresní soud v Lounech

1. Zástavní věřitel se žalobou podanou u Okresního soudu v Lounech domáhal nařízení soudního prodeje zástavy, a to nemovitých věcí uvedených ve výroku tohoto usnesení s odůvodněním, že zástavní věřitel jako úvěrující uzavřel s [jméno] [příjmení] dne 9. 4. 2019 jako úvěrovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl úvěrovanému dne 10. 4. 2019 poskytnut úvěr ve výši 1 000 000 Kč. Úvěrovaný se zavázal vrátit žalobci poskytnutý úvěr do 31. 7. 2019. Úvěrovaný nevrátil zástavnímu věřiteli do 31. 7. 2019 a ani později poskytnutou částku 1 000 000 Kč a neuhradil ani příslušenství této pohledávky, přestože byl předžalobní upomínkou ze dne 27. 4. 2020 vyzván, aby poskytnutou částku s příslušenstvím zástavnímu věřiteli na jeho účet vrátil. Pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy byla zajištěna zástavním právem vzniklým na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 23. 4. 2019 uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem. 2. Zástavní dlužník nesouhlasil s rozhodnutím bez nařízení jednání. Uvedl, že smlouva, která byla uzavřena, a částky, které jsou požadovány, jsou v rozporu s dobrými mravy. Soud věc projednal bez přítomnosti zástavního dlužníka, když omluvu jeho právního zástupce soud neshledal za řádnou a včasnou. Předvolání k jednání zástupce zástavního dlužníka obdržel dne 31. 3. 2022 a omluva a žádost o odročení jednání z důvodu kolize s dříve nařízeným jednáním byla soudu doručena až 23. 5. 2022. Dříve nařízené jednání nebylo doloženo. 3. Soud zjistil ze smlouvy o úvěru ze dne 9. 4. 2019 podepsané zástavním věřitelem jako úvěrujícím a [jméno] [příjmení] jako úvěrovaným, z výpisu z účtu zástavního věřitele vedeného u [právnická osoba], že se zástavní věřitel zavázal poskytnut [jméno] [příjmení] úvěr ve výši 1 000 000 Kč, když částku zaslal dne 10.4.2019 na účet uvedený ve smlouvě o úvěru. Úvěrovaný se zavázal tento úvěr uhradit do 31.7.2019. Úvěrovaný se zavázal uhradit úrok v pevné výši 210 000 Kč do 31. 7. 2019 Smluvní strany shodně prohlásily, že výše úroku je adekvátní zejména s ohledem na rychlost poskytnutí úvěru, přičemž úvěrovaný dále prohlásil, že k uzavření této smlouvy přistoupil po zralé úvaze ohledně svých možností a schopností splatit úvěr spolu se sjednaným úrokem. Smluvní strany dále sjednaly pro případ prodlení úvěrovaného povinnost zaplatit zákonný úrok z prodlení z dlužné částky a jednorázovou smluvní pokutu ve výši 100 000 Kč. Jak úvěrující, tak úvěrovaný jsou ve smlouvě identifikováni jménem a příjmením, rodným číslem a bydlištěm. 4. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva ze dne 23. 4.2019 uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavním dlužníkem jako zástavcem a výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že zástavní dlužník dal do zástavy nemovitosti uvedené ve výroku tohoto usnesení k zajištění pohledávek zástavního věřitele na vrácení úvěru ve výši 1 000 000 Kč včetně příslušenství, na základě výše uvedené smlouvy o úvěru (právní účinky zápisu ke dni 23. 4. 2019). Dle výpisu z katastru nemovitostí je jako vlastník předmětných nemovitostí zapsán zástavní dlužník. 5. Dopisem ze dne 16. 4. 2020 podaným dle podacího archu téhož dne k poštovní přepravě zástupce zástavního věřitele upozornil zástavního dlužníka na možnost podání této žaloby v případě neuhrazení dluhu. Dopisem ze dne 27. 4. 2020 podaným dle podacího archu následujícího dne k poštovní přepravě zástupce zástavního věřitele vyzval úvěrovaného k úhradě dlužné částky. 6. Shora zjištěný stav soud posoudil podle práva. 7. Podle ustanovení § 1309 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní-li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. 8. Podle ustanovení § 1311 odst. 1 občanského zákoníku zástavním právem lze zajistit dluh o určité výši nebo dluh, jehož výši lze určit kdykoli v době trvání zástavního práva. Zástavním právem lze zajistit dluh peněžitý i nepeněžitý, podmíněný nebo i takový, který má vzniknout teprve v budoucnu. Podle ustanovení § 1311 odst. 2 občanského zákoníku zástavním právem lze zajistit i dluhy určitého druhu vznikající dlužníkovi vůči zástavnímu věřiteli v určité době nebo i různé dluhy vznikající vůči zástavnímu věřiteli z téhož právního důvodu. 9. Podle ustanovení § 358 odst. 1 věta první zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen„ z.ř.s.“) soud nařídí prodej zástavy, doloží-li zástavní věřitel zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě a kdo je zástavním dlužníkem. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že zákonné předpoklady k nařízení prodeje zastavených nemovitostí uvedených ve výroku rozhodnutí jsou splněny, když zástavní věřitel doložil zajištěnou pohledávku, zástavní právo k zástavě i kdo je zástavním dlužníkem. Zástavním věřitelem se rozumí ten, kdo o sobě tvrdí, že má pohledávku zajištěnou zástavním právem a zástavním dlužníkem je ten, kdo je vlastníkem (majitelem) zástavy. Z ustálené judikatury soudů (např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2829/2005 ze dne 24. 8. 2006 či usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3161/2006 ze dne 30. 10. 2007) vyplývá, že uvedené skutečnosti nemusí být postaveny najisto, ale stačí, že jsou podloženy listinami, které tyto rozhodné skutečnosti osvědčují. To samozřejmě neznamená, že by při soudním prodeji zástavy nemohly být uplatněny jiné (další) skutečnosti nebo že by jejich osvědčení nemohlo být zpochybněno. Nemůže k tomu ovšem důvodně dojít v řízení o soudním prodeji zástavy, ale až ve druhé fázi soudního prodeje zástavy, tedy v rámci řízení o výkon rozhodnutí prodejem zástavy (bude-li návrh na nařízení tohoto výkonu rozhodnutí zástavním věřitelem podán), a to zejména prostřednictvím návrhu na zastavení výkonu rozhodnut. Nad rámce výše uvedeného soud uvádí, že předmětná smlouva byla uzavřena mezi fyzickými osobami nepodnikateli, úvěrovaný nebyl v postavení spotřebitele. Smlouva je čitelná, jednoduchá, úrok je vyjádřen jednoznačnou částkou, úvěrovaný prohlásil, z jakého důvodu souhlasil se sjednanou výši úroku. Soud neshledal úvěrovou smlouvu za neplatnou. Základním principem výkladu smluv je zásada vyjádřená v ustanovení § 574 občanského zákoníku, podle kterého na právní jednání je třeba hledět jako na platné než jako na neplatné. I v případě nepřiměřeně vysokého úroku, je možné postupovat dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku a určit nepřiměřený úrok ve výši obvyklých úroků požadovaných za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Soud neshledal, že by smlouva o úvěru obsahovala i další ujednání, která by zakládala celkovou neplatnost úvěrové smlouvy. Současné ujednání smluvních úroků z prodlení a smluvní pokuty samo o sobě není v rozporu s dobrými mravy. Výši smluvní pokuty, která byla sjednána jako jednorázová, nepovažuje soud vzhledem k poskytnuté částce 1 milion korun za nepřiměřenou. Zástavní věřitel pak v tomto řízení požaduje pouze jistinu a zákonný úrok z prodlení. Soud proto nařídil prodej zastavených nemovitých věcí ve vlastnictví zástavního dlužníka. Jiné okolnosti uzavření smlouvy nebyly tvrzeny ani nevyšly najevo. 11. O nákladech řízení soud nerozhodl. V nálezu Ústavního soudu II ÚS 114/06 a znovu v nálezu Ústavního soudu III ÚS 68/2016, které jsou pro soud závazné, Ústavní soud uzavřel, že o nákladech řízení v tomto typu řízení nelze rozhodnout. Tento závěr odůvodnil tím, že zástavní dlužník nemá v podstatě žádnou možnost obrany. Proto nelze v této fázi řízení, přestože je žalobě vyhověno a soudní prodej zástavy nařízen, uvažovat o tom, že žalobce byl v řízení plně úspěšný a neúspěšný žalovaný má povinnost k náhradě nákladů. Řízení o soudním prodeji zástavy není totiž řízením zcela samostatným. Zatímco v této první fázi jde pouze o opatření exekučního titulu pro zástavního věřitele, až teprve ve druhé fázi - v navazujícím vykonávacím řízení - se soud může zabývat námitkami zástavního dlužníka vůči pohledávce zajištěné zástavním právem, takže teprve po skončení vykonávacího řízení lze rozhodnout podle pravidel úspěchu či neúspěchu ve věci o celkových nákladech řízení, včetně nákladů řízení o soudním prodeji zástavy. Je-li výkon rozhodnutí, na základě vykonatelného usnesení o soudním prodeji zástavy, nařízen a proveden, přizná soud úspěšnému oprávněnému jak náklady vykonávacího řízení, tak i náklady předchozího řízení o soudním prodeji zástavy. Vzhledem k tomu, že současná právní úprava odpovídá svým obsahem předchozí právní úpravě, soud vycházel ze závěrů nálezů Ústavního soudu a o náhradě nákladů tohoto řízení nerozhodl.