11 C 233/2021-49 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalované zaplacení částky 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel se žalovanou dne 17. 8. 2017 prostřednictvím sítě internet smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 2 000 Kč bankovním převodem na účet žalované č. [bankovní účet], který měl být splacen nejpozději do 16. 9. 2017. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla, emailové adresy. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření úvěruschopnosti žalované byl původním věřitelem zaslán žalované návrh úvěrové smlouvy. Po odeslání smluvní dokumentace byly žalované zaslány peněžní prostředky na její účet. Předmětem žaloby je nesplacená jistina ve výši 2 000 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila listinu nazvanou smlouva o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě, smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, oznámení o postoupení pohledávky, výzvu k úhradě ze dne 2. 2. 2021. Listina nazvaná smlouva o úvěru je záznamem, podle kterého se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 2 000 Kč s datem poskytnutí 17. 8. 2017 na dobu do 16. 9. 2017 Smlouva neobsahuje podpis žalované v listinné podobě, ani neobsahuje doklad o elektronickém podpisu. Dle potvrzení o platbě a sdělení [právnická osoba], které soud vyžádal, byla dne 17. 8. 2017 zaslána původním věřitelem na účet žalované č. [bankovní účet] částka 2 000 Kč. Dopisem ze dne 2. 2. 2021 podaným téhož dne k přepravě původní věřitel vyrozuměl žalovanou o postoupení pohledávky žalobkyni a dopisem ze stejného dne byla žalovaná vyzvána zástupcem žalobkyně k vrácení žalované částky do tří dnů. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou, tedy že žalovaná odsouhlasila znění smlouvy o úvěru. V řízení nebylo prokázáno ani zaslání žádosti o úvěr ze strany žalované. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky 2 000 Kč právním předchůdcem žalobkyně na účet žalované. Žalovaná, která se také k jednání nedostavila, netvrdila jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovanou. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na její účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění dle výzvy ze dne 2. 2. 2021, podané téhož dne k poštovní přepravě, tj. od 9. 2. 2021 do zaplacení, když dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, tj. 5. 2. 2021, třídenní lhůta k plnění uplynula dne 8. 2. 2021, do prodlení se žalovaná dostala následujícího dne. V řízení pak nebylo prokázáno jiné datum, kdy výzva došla žalované. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím měla žalobkyně úspěch pouze v rozsahu 80 %, když dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně požadovala celkem 2 721 Kč včetně příslušenství a měla úspěch pro částku 2 178 Kč včetně příslušenství. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení 60 % (80 % - 20 %) svých nákladů. Žalobkyni tak soud přiznal náklady řízení v celkové výši 676 Kč, tj. 60 % z celkových nákladů ve výši 1 126 Kč, které tvoří náklady za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastupování účastníka advokátem za dva úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby), dva režijní paušály po 100 Kč podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 126 Kč. Žalovaná je povinna zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. Předžalobní upomínku soud posoudil jako hmotněprávní výzvu k plnění. Soud přiznal náhradu nákladů řízení, i když žalobkyně nezaslala žalované po hmotněprávní výzvě ještě další předžalobní upomínku. Jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 29 Cdo 506/2015, není-li dlužník ochoten (nebo schopen) existující dluh ve lhůtě odpovídající ustanovení § 142a o. s. ř. zaplatit (respektive jinak zajistit, aby věřitel dosáhl účelu, pro který podal žalobu o zaplacení), není dán důvod sankcionovat„ pochybení“ věřitele, jde-li o absenci předžalobní výzvy. Je zřejmé, že žalovaná svůj dluh ani po doručení žaloby ve lhůtě 7 dnů nesplnila.