11 C 82/2022-64 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala u Okresního soudu v Lounech žalobu, ve které se domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 525 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že původní věřitel [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“) uzavřel se žalovaným dne 22. 12. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne 22. 12. 2019, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 30 750 Kč spolu s příslušenstvím do 22. 1. 2020. Vzhledem k tomu, že smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svoji vůli smlouvu uzavřít projevil tzv. verifikační platbou, kdy převedl částku v rozmezí od 0,01 Kč do 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas a vznikla mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení a paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním. Předmětem žaloby je jistina ve výši 25 000 Kč, smluvní pokuta ve výši 12 375 Kč (z dlužné jistiny 25 000 Kč od 23. 1. 2020 do 1. 6. 2021), paušální náhrada nákladů za upomínání ve výši 150 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 3 390,41 Kč (z částky 25 000 Kč od 23. 1. 2020 do 1. 6. 2021), kapitalizovaný úrok ve výši 5 750 Kč. Žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek. 2. Soud věc projednal podle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků. 3. Žalobkyně předložila listiny nazvané smlouva o úvěru [číslo] ze dne 22. 12. 2019, obchodní podmínky, výpisy z účtu původního věřitele, upomínky ze dne 5. 2. 2020, 22. 2. 2020, 4. 3. 2020, smlouvu o postoupení pohledávek, potvrzení o přijetí úplaty, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 včetně podacího archu, předžalobní upomínku zástupce žalobkyně ze dne 9. 11. 2021 včetně podacího archu. Smlouva o úvěru není vlastnoručně podepsána, neobsahuje ani elektronický podpis žalovaného ani původního věřitele. Z obsahu listiny ze dne 22. 12. 2019 vyplývá, že věřitel poskytne úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu 30 dnů s tím, že žalovaný zaplatí částku 30 750 Kč. Dle potvrzení o provedené platbě žalovaný zaslal ze svého účtu částku 0,1 Kč dne 3. 12. 2019. Dle výpisu z účtu a sdělení [právnická osoba], které soud vyžádal, byla původním věřitelem na účet žalovaného zaslána dne 23. 12. 2019 částka 25 000 Kč. Dle upomínek byl žalovaný upomínán o zaplacení původním věřitelem. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího listu vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a postoupení oznámil žalovanému dopisem ze dne 25. 6. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 29. 6. 2021, v oznámení byl žalovaný též vyzván k zaplacení do 10 dnů od doručení tohoto oznámení. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván zástupcem žalobkyně dopisem ze dne 9. 11. 2021 podaným dle poštovního podacího listu k přepravě dne 11. 11. 2021. 4. V daném případě je řízení ovládáno zásadou projednací, která spočívá v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Dokazování provádí soud při jednání. Následky spojené s nesplněním povinnosti tvrzení a důkazní v podobě věcně nepříznivého rozhodnutí nese účastník, který ač poučen soudem, tyto povinnosti v potřebném rozsahu nesplnil. V souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. poskytuje poučení soud zásadně při jednání. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl soud poskytnout nepřítomné žalobkyni poučení, aby označila důkazy k prokázání tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru mezi původním věřitelem a žalovaným, tedy že žalovaný odsouhlasil znění smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě a dalších nákladech. Soud v té souvislosti upozorňuje na skutečnost, že verifikační platba byla zaslána před tvrzeným uzavřením úvěrové smlouvy. V řízení bylo prokázáno pouze poskytnutí částky v celkové výši 25 000 Kč původním věřitelem na účet žalovaného. Žalovaný, který se také k jednání nedostavil, netvrdil jiný důvod poskytnutí této částky. Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. Při aplikaci ustanovení o bezdůvodném obohacení pak důkazní břemeno ohledně titulu pro převzetí sporné částky tíží žalovaného. Bylo-li tedy doloženo provedení platby na jeho účet, aniž byl prokázán právní důvod, o nějž by se tato platba mohla opírat, je možné přiznání požadované částky žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“). Na platnost postoupení pohledávky nemá vliv jiná právní kvalifikace postoupeného nároku soudem. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně prokázala, že výzva k plnění byla odeslána dne 29. 6. 2021, dle fikce doručení podle občanského zákoníku byla doručena v třídenní lhůtě od odeslání, žalovaný měl plnit v desetidenní lhůtě do 12. 7. 2021 a od 13. 7. 2021 je v prodlení. Nárok na požadovaný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši žalobu zamítl. Nad rámec výše uvedeného pak soud uvádí, že i v případě prokázání uzavření smlouvy nebylo prokázáno, že by původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. 5. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dle nálezu Ústavního soudu ČR I ÚS 2717/08 při absenci výslovného pravidla soud vezme v úvahu výši úroku z prodlení požadovaného účastníkem„ do zaplacení“ ve výši stanovené ke dni vyhlášení svého rozhodnutí. Při určení úspěchu a neúspěchu soud vycházel z toho, že celkově byla požadována částka zahrnující příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 49 581 Kč a žalobkyně byla úspěšná pro částku 27 282 Kč zahrnující i příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 55 %, žalovaný v rozsahu 45 %, soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení pro malý rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem. 6. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.