14 C 124/2022-24 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku uvedenou s tím, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě čerpala žalovaná úvěr ve výši 20 000, který měl být splacen nejpozději do 13.12.2021. Předmětná částka byla vyplacena na bankovní účet žalované, avšak k úhradě ze strany žalované nedošlo. Žalobkyně v žalobě specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu žalované částky a prokázala svou aktivní legitimaci ve věci. 2. Okresní soud v Lounech ve věci vydal platební rozkaz, který musel být zrušen pro nemožnost jeho doručení žalované a následně soud postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř, když žalobkyně s tímto postupem vyslovila souhlas už v žalobě a žalované bylo doručeno příslušné usnesení zdejšího soudu dne 11.8.2022 uložením na adresu uvedenou v centrální evidenci obyvatel, avšak žalovaná následně zůstala ve věci zcela pasivní. 3. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouvu o úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr, přičemž z historii dluhu standardních informací o spotřebitelském úvěru, jakožto z potvrzení žalobkyně o provedené platbě má soud za prokázané, že skutečnosti tvrzené žalobkyní v žalobě jsou v souladu s těmito listinami. Ze sdělení [právnická osoba], ze dne 13.6.2022 má soud za prokázané, že v době, kdy byl úvěr žalované poskytován, byl příslušný účet u této banky skutečně účtem žalované a současně má soud za prokázané, že tato částka byla na příslušný účet skutečně zaslána a doručena. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku jsou smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok. V tomto případě bylo prokázáno, že příslušná žalobkyní tvrzená částka byla žalovanému skutečně poskytnuta, avšak nebylo prokázáno, že by žalovaná uhradila jakoukoliv dlužnou částku nad rámec částky tvrzené žalobkyní. Soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně v plném rozsahu vyhovět. 5. Žalobce měl ve věci plný úspěch, soud proto žalované uložil zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. v částce 2 252 Kč, sestávající se zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a odměny za zastoupení advokátem v částce 900 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 písm. b) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (tři úkony právní služby po 300 Kč), tří režijních paušálů po 100 Kč a 21% DPH, když právní zástupce žalobkyně prokázal, že je plátcem DPH. Soud nemohl vyhovět návrhu žalobkyně na uhrazení náhrady nákladů řízení ve výši 8 060 Kč, neboť žaloba byla formulářového charakteru a soud by se při přiznání takovýchto nákladů řízení dostal do rozporu s příslušnou judikaturou.