7 C 159/2021-77 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou a jejím doplněním domáhala vydání rozhodnutí, jímž by jí soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 30 899,31 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [IČO] poskytl žalovanému revolvingový úvěr [číslo] ve výši 30 000 Kč. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr formou umožnění úvěrového rámce naposledy ve výši 57 047,22 Kč čerpaný prostřednictvím kreditní karty, dne 4. 8. 2020 došlo k poslednímu čerpání úvěru. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně pak vždy 500 Kč, vždy k 17. kalendářnímu dni v měsíci. Žalovaný čerpal a zavázal se hradit úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 22,68 % ročně. V případě nesplácení úvěru se žalovaný dle smlouvy a příslušného sazebníku zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši. Žalovaný porušil své závazky, když se dostal do prodlení s více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce a právní předchůdce od smlouvy odstoupil a dlužnou částku zesplatnil. Odstoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 23. 12. 2020, když odstoupení nabylo účinnosti dne 31. 1. 2021, tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2021 s účinností ke dni 12. 2. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem odeslaným doporučeně dne 26. 2. 2021. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení jistiny ve výši 30 009,31 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 290 Kč, kapitalizovaného neuhrazeného smluvního úroku ve výši 2 485,09 Kč splatného ke dni 31. 1. 2021, smluvních úroků ve výši 22,68% ročně z jistiny ve výši 30 009,31 Kč od 1. 2. 2021 do zaplacení, zákonných úroků z prodlení v zákonné výši 8,25% ročně z celkové částky ve výši 30 899,31 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 30 009,31 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 290 Kč, od 1. 2. 2021 do zaplacení. Žalovaný v průběhu úvěrového vztahu čerpala celkem 50 788 Kč (v roce 2018 dne 4. 6. částku 6 088 Kč, 9. 7. částku 10 000Kč, 25. 7. částku 5 000Kč, v roce 2020 dne 21. 7. částku 29 000 Kč, 4. 87. částku 7400 Kč) a uhradil částku 21 146 Kč (dne 16. 7. 2018 částku 1 381,19 Kč, 13. 8. 2018 částku 19 765,50 Kč). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel právní předchůdce z údajů poskytnutých žalovaným, kontroloval informace externích databázích, byl lustrován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí, katastru nemovitostí, registru ARES. Z žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno zaměstnání žalovaného [příjmení] [právnická osoba], [IČO], výše jeho měsíčních příjmů činila 18 000 Kč, žalovaný byl svobodný, neměl vyživovací povinnost k žádné další osobě, žil u rodičů. Celkové náklady žalovaného byly oceněny na částku 6 000Kč měsíčně. Výzvou k plnění odeslanou dne 15. 3. 2021 byl žalovaný vyzván ke splnění dluhu. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud věc projednal bez přítomnosti žalovaného, který se k jednání nařízenému na den 21. 2. 2022 nedostavil a svoji neúčast neomluvil. 3. Z žádosti - smlouvy o revolvingovém úvěru z 4. 6. 2018 [číslo] formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb ze dne 4. 6. 2018, produktových podmínek pro revolvingové úvěry ze dne 4. 6. 2018, informace o zprostředkovateli spotřebitelského úvěru, všeobecných obchodních podmínek pro poskytování bankovních produktů a služeb účinné od 30. 5. 2018, sazebníku pro úvěry platný od 12. 6. 2017, přehled čerpání a splátek, účtu UniCredit bank – obraty z účtu, výběru transakcí, finančního deníku soud zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému jako klientovi revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce do 30 000 Kč s výší úroku 22,68 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit v minimálních měsíčních splátkách ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně 500Kč vždy k 17. dni v měsíci. Celková částka poskytnutá ve prospěch žalovaného byla ve výši 51 156 Kč tj. poskytnutí financí ve prospěch v celkové výši 50 788 Kč a poplatky za rezervaci po 50,00 Kč a po 59,00 Kč v celkové výši dle následujícího výpisu 368 Kč. Žalovaný uhradil celkem 21 146,69 Kč. Pohledávka byla zesplatnila z důvodu prodlení se splácením úvěru, dopisem ze dne 23. 12. 2020 byl žalovaný informován o odstoupení právního předchůdce od úvěrové smlouvy a vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 33 385 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 2. 2021, potvrzení z 26. 2. 2021, seznamu postoupených pohledávek postoupila [anonymizována čtyři slova] pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle oznámení o postoupení pohledávky z 26. 2. 2021, podací lístek z 26. 2. 2021 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru žalovaný uvedl průměrný čistý měsíční příjem ve výši 18 000 Kč, náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč, zaměstnavatele, stav svobodný, žádnou vyživovací povinnost, bydlí u rodičů. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. V posuzovaném případě se nárok opírá o tvrzení, že byla mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž náležitosti jsou upraveny v zákoně č. 89/2012 Sb. občanském zákoníku. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když ze skutkových tvrzení žalobkyně vyplývá, že při ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo vycházeno z údajů uvedených žalovaným v jeho žádosti o poskytnutí úvěru, úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalovaného ohledně výše příjmu, výdajů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil (např. potvrzením zaměstnavatele dlužníka, daňovým přiznáním apod.). Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat nejen příjmy, ale i výdaje zájemce o úvěr. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v dob