7 C 175/2021-34 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 15 340 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 17. 12. 2014 smlouvu o půjčce ve výši 26 040 Kč sestávající z jistiny 15 000 Kč a souhrnného poplatku 11 040 Kč, podle které měl splácet týdně 465 Kč, první splátka měla být uhrazena 23. 12. 2014 a další splátka vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o půjčce (čl. 10) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Žalovaný splácel nepravidelně, žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovaným ve výši 10 700Kč, vydělil týdenní splátkou 465 Kč a vypočetl, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 10. 6. 2015 a datum prodlení ke dni 11. 6. 2015. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k plnění. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. 3. Soud věc projednal dle ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. bez přítomnosti účastníků, když se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním věci bez jeho přítomnosti a žalovaný se k jednání nedostavil. 4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 17. 12. 2014 [číslo] čestného prohlášení o výši závazku ze dne 17. 12. 2014, informace o smlouvě soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku a souhrnný poplatek ve výši 11 040 Kč. Celkovou částku ve výši 26 040 Kč se zavázal hradit v 56 týdenních splátkách po 465 Kč vždy do rukou osoby určené společností. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil převzetí částky 15 000 Kč v hotovosti. V čestném prohlášení o výši závazků nejsou uvedeny žádné závazky žalovaného ke dni podpisu uvedeného prohlášení. Dle platební historie žalovaný uhradil 10 700 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k zaplacení žalované částky předžalobní výzvou ze dne 6. 11. 2020 a dle podacího lístku byla zásilka předána k poštovní přepravě dne 6. 11. 2020. 5. Mezi účastníky byla v souladu s ustanovením § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) uzavřena smlouvy o úvěru, jejíž náležitosti jsou upraveny též v zákoně č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění zákona č. 43/2013 Sb. (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Z provedeného dokazování vyplynulo, že věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného na základě čestného prohlášení žalovaného, který v dotazníku o prověření úvěruschopnosti neuvedl žádné závazky, řádky pro uvedení těchto údajů zůstaly prázdně a byly proškrtnuté. Je zřejmé, že žalobkyně neprověřovala příjmy a výdaje žalovaného, neměla k dispozici doklady potvrzující jeho příjmy a výdaje, pouze bylo předloženo uvedené čestné prohlášení. Nebylo doloženo, že byly prověřovány majetkové poměry též nahlédnutím do databází dlužníků (např. SOLUS, centrální evidence dlužníků apod.), i když žalovaný uváděl, že nemá závazky. Dle ustanovení § 9 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 5, 7 a 9 nesplnil. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud původní věřitel nedostál odborné péče náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet, je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku). Soud není vázán právní kvalifikací vzneseného nároku účastníky řízení a je povinen provést podřazení skutkových zjištění příslušné hmotněprávní normě bez ohledu na právní názory vyjádřené stranami. Jestliže prokázaný skutkový stav umožňuje přiznat žalobkyni plnění, kterého se petitem své žaloby domáhá, nesmí soud žalobu zamítnout, i kdyby se žalobkyně tohoto plnění dožadovala z jiného právního důvodu, než ze kterého jí skutečně náleží. V řízení bylo dále prokázáno, že žalovaný ve smlouvě uvedenou finanční hotovost čerpal. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 6. Žalobkyně se k jednání nedostavila, soud jí nemohl poskytnout poučení podle § 118a o. s. ř. o nutnosti prokázat posouzení úvěruschopnosti žalovaného, o ověření žalovaným uvedených údajů, z nichž bylo možné učinit závěr, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, o jiném právním posouzení žalovaného nároku. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč, zaplatil celkem částku 10 700 Kč, soud určil výši bezdůvodného obohacení ve výši 4 300 Kč. Soud při zkoumání výše bezdůvodného obohacení vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 23 Cdo 3008/2007, které je aplikovatelné i v poměrech nového občanského zákoníku, který konstatoval, že byla-li obě plnění, která si účastníci neplatné smlouvy navzájem poskytli, peněžitá, provede soud vzájemné zúčtování obou neoprávněných majetkových prospěchů (v dnešní terminologii bezdůvodného obohacení) a k takovému postupu není třeba ani vzájemné žaloby ani projevu směřujícího k započtení. Takto postupuje při vyčíslení bezdůvodného obohacení ve svých rozhodnutích finanční arbitr a Nejvyšší soud. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 6. 11. 2020, podané k přepravě dne 6. 11. 2020. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka došla třetí pracovní den po odeslání, do prodlení se žalovaný dostal dne 12. 11. 2020. Nárok na zákonný úrok z prodlení má oporu v ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbývající výši soud žalobu zamítl. 7. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř.. V řízení tak byl převážně úspěšný žalovaný, kterému však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 8. Lhůtu k plnění soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. určil do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.