7 C 205/2021-40 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně podala žalobu, kterou se po žalovaném domáhala uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 125 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 15. 11. 2017, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli poplatek ve výši 13 125 Kč zahrnující úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 2 683 Kč za dobu řádného trvání smlouvy (úrok ve výši 29 % ročně), odměnu za zpracování a doručení ve výši 4 130 Kč a za administrativní činnost a komfortní splácení v hotovosti ve výši 6 312 Kč. Celkovou částku se zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 469 Kč, poslední splátka byla stanovena na 9. 1. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Uhradil celkem částku 13 000 Kč. Pohledávka byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 žalobkyni. Žalobkyně požaduje jistinu ve výši 8 741,82 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 6 383,18 Kč, kapitalizované úroky ve výši 5 673,58 Kč (úrok ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 10. 1. 2019 do 18. 12. 2020), dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení ve výši 1 884,88 Kč (z dlužné jistiny od 17. 1. 2019 do 18. 12. 2020), úrok ve výši 29% ročně z jistiny ve výši 8 741,82 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného, a to i na základě informací získaných od žalovaného, které jsou obsahem karty zákazníka a ověřeny doklady uvedenými v této kartě. 2. Ve věci byl vydán zdejším soudem elektronický platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Soud věc projednal bez přítomnosti žalobkyně, když zástupce žalobkyně se omluvil z jednání a souhlasil s projednáním věci bez jeho přítomnosti. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 1. 11. 2021 nedostavil, svoji neúčast neomluvil. 4. Ze smlouvy o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] ze dne 15. 11. 2017 soud zjistil, že se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit celkovou dlužnou částku ve výši 28 125 Kč, která zahrnuje částku 15 000 Kč, úrok ve výši 2 683 Kč, částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 4 130 Kč, za administrativní činnost účtu a komfortní splácení ve výši 6 312 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou dlužnou částku v 60 týdenních splátkách po 469 Kč splatných vždy ke konci splátkového období s tím, že první splátkové období začíná běžet dnem uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal celou půjčenou částku v hotovosti při podpisu smlouvy. Výše výpůjční úrokové sazby činí 29 % a je pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný uhradil 13 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznamu pohledávek vzal soud za prokázané, že původní věřitel postoupil pohledávku žalobkyni a oznámil postoupení pohledávky žalovanému. Dopisem ze dne 28. 6. 2021 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky a upomenut o zaplacení zástupcem žalobkyně, dle podacího lístku byla zásilka předána k přepravě dne 28. 6. 2021. Z karty zákazníka podepsané žalovaným soud zjistil, že původní věřitel prověřoval majetkové poměry žalovaného z výplatních pásek, kdy žalovaný potvrdil pracovní poměr, příjem ve výši 14 220 Kč, další příjem 14 000Kč a odhadované měsíční výdaje ve výši 8 000Kč. Žalovaný potvrdil druh bydlení jako spolubydlící. 5. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému zápůjčku 15 000 Kč. Žalovaný částku převzal a zavázal se ji uhradit spolu s úrokem, částkou za zpracování a za administrativní činnost a komplexní splácení v celkové výši 28 125 Kč v 60 týdenních splátkách po 469 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávky. 7. Z provedeného dokazování vyplývá, že původní věřitel prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Toto prověření dle názoru soudu nebylo provedeno dostatečně, když úvěruschopnost nebyla prověřována předložením dokladů ze strany žalované ohledně jeho výdajů, tyto byly v kartě zákazníka uvedeny jako odhadované výdaje, rovněž údaj o dalším příjmu žalovaného ve výši 14 000 Kč nebyl nijak doložen. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 věta první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Soud v této souvislosti odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 a nálezu Ústavního soudu III ÚS 4129/18, dle kterých neprověří-li věřitel dostatečně schopnost dlužníka – věřitele splácet, je úvěrová smlouva neplatná. Nejvyšší soud uvedl, že odborná péče předpokládá, že údaje, které dlužník věřiteli uvedl, věřitel ověřil. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost původního žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 občanského zákoníku) Soud posoudil tuto neplatnost jako absolutní a přihlédl k ní z úřední povinnosti. Vycházel z rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C -679/18, podle kterého články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. 8. Žalobkyně se v žalobě při posouzení úvěruschopnosti žalovaného omezila na sdělení, že právní předchůdce majetkovou situaci žalovaného prověřil na základě informací získaných od žalovaného, z výplatních pásek, žádné jiné doklady potvrzující výdaje žalovaného a jeho další tvrzený příjem ve výši 14 000 Kč nebyla předloženy. Prověření úvěruschopnosti dle názoru soudu n