9 C 127/2022-19 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 900 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z toho, že žalobkyně dne [datum] poskytla žalovanému zdravotní péči spočívající v záchytné službě podle zákona č. 373/2011 Sb. v [nemocnice] o.z., přičemž poskytnutí této péče nespadá do kategorie hrazené z veřejného zdravotního pojištění, a proto byl žalovanému vystaven daňový doklad [číslo] ze dne [datum] na částku 3 000 Kč se splatností do 5. 6. 2020. Dále pak za období od 8. 10. 2013 do 21. 9. 2020 byly žalovanému vyúčtovány regulační poplatky podle zákona č. 48/1997 Sb. ve výši 90 Kč v celkovém počtu 10 poplatků, tj. v souhrnném poplatku ve výši 900 Kč. Vyúčtování těchto poplatků se stalo splatným na základě předžalobní výzvy ze dne 8. 3. 2021, tj. dne 18. 3. 2021. Žalovaný pak celkovou částku ve výši 3 900 Kč ani zčásti neuhradil. Žalobkyni tak nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se v průběhu řízení k žalobě samé žádným způsobem nevyjádřil. 5. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému specifickou zdravotní službu ve smyslu zákona č. 373/2011 Sb. spočívající v poskytnutí služeb záchytné protialkoholní stanice, přičemž dle uvedeného zákona tyto výkony nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení nákladů, které byly s výkonem této zdravotní služby spojeny. Soud má rovněž za prokázáno, že žalovaný při svém propuštění obdržel vystavený daňový doklad, jehož jednotlivé položky jsou specifikovány výše a dle tvrzení žalobkyně za absence vyjádření žalovaného, má soud za prokázáno, že žalovaný fakturovanou částku neuhradil ani zčásti. Dále pak má soud za prokázáno, že v období od 8. 10. 2013 do 21. 9. 2020 vznikla žalovanému povinnost v 10 případech zaplatit žalobkyni regulační poplatek po 90 Kč, tedy v celkové výši 900 Kč, které ani po následných urgencích ani částečně neuhradil. Na základě těchto skutečností byl nárok žalobkyně shledán opodstatněným a dostatečně důkazně podložený, a proto soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 1 000 Kč, což představuje 2krát paušální náhradu po 300 Kč pro nezastoupeného účastníka a soudní poplatek ve výši 400 Kč.