9 C 149/2021-64 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 871,21 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze skutečnosti, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy ze dne [datum] o sdružených službách o dodávkách elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii na dané odběrné místo a žalovaná se zavázala za takto spotřebovanou elektrickou energii dle provedeného odpočtu řádně zaplatit. Na základě odběru elektrické energie pak žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum] za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum] ve výši 4 972 Kč. Dále pak na základě odběru elektrické energie pak žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] se splatností do [datum] za spotřebu elektřiny v období od [datum] do [datum] ve výši 12 388,68 Kč. Žalobkyně dále žalované vystavila fakturu [číslo] ze dne [datum] s datem splatnosti [datum] za náklady za dopravu elektřiny do odběrného místa za období od [datum] do [datum] ve výši 30,53 Kč. Následně pak žalované zaslala dvě upomínky, za které si žalobkyně vyúčtovala 2 x 240 Kč. Žalovaná na všechny výše uvedené závazky nic nezaplatila a žalobkyni tak nezbylo, než se svých nároků domáhat soudní cestou. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná byla v průběhu řízení nečinná, nekontaktní a proti uplatněným nárokům nevznesla žádné námitky. 5. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku k uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do sjednaného odběrného místa [ulice a číslo], [obec] a žalovaná se zavázala za dodanou energii řádně a včas platit sjednanou cenu. Dále má soud za prokázáno, že žalobkyně vystavila fakturu za dodanou elektřinu [číslo] splatnou dne [datum] na částku 4 972 Kč, fakturu [číslo] splatnou dne [datum] na částku 12 388,68 Kč a fakturu [číslo] za dopravu elektřiny splatnou dne [datum] na částku 30,53 Kč a 2x poplatek za zaslanou upomínku po 240 Kč. 6. Na dlužné spotřebované energii včetně nákladů za dopravu a poplatků za upomínání tak žalovaná dluží celkem částku 17 871,21 Kč, kterou ani po výzvách ze strany žalobkyně neuhradila. Na základě těchto skutečností byl nárok žalobkyně shledán opodstatněným a dostatečně důkazně podložený, a proto soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit celkem částku 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 871,21 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Výrok III. vychází z té skutečnosti, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť žalovaná je občanem Slovenské republiky bez povolení pobytu na území České republiky a soud byl proto nucen dovybrat soudní poplatek ve výši 200 Kč v souladu se sazebníkem poplatků u zákona č. 549/1991 Sb., položka 2, odst. 2 tak, že soudní poplatek má činit 1 000 Kč dle položky č. 1 odst. 1 písm. a).