9 C 180/2021-32 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 4 500 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaný pomocí prostředků umožňujících dálkovou komunikaci požádal o spotřebitelský úvěr právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] prostřednictvím internetového formuláře na stránkách www.pujckomat.cz, přičemž k akceptaci došlo následně elektronickou zprávou, kterou žalovaný obdržel unikátní kód a kterým následně smlouvu potvrdil. Smlouva o úvěru tak byla uzavřena dne [datum] a žalovanému bylo zasláno potvrzení o schválení spotřebitelského úvěru [číslo]. Téhož dne mu na jeho bankovní účet byla zaslána částka ve výši 4 500 Kč. Spotřebitelský úvěr ve výši 4 500 s poplatkem ve výši 1 193 Kč se žalovaný zavázal řádně a včas vrátit nejpozději do 6. 12. 2016. Žalovaný však následně ani zčásti závazek vůči žalobkyni nesplnil, a to jak ve lhůtě splatnosti, tak ani později, po opakovaných výzvách k zaplacení, za což byl následně žalovanému naúčtován poplatek ve výši 2 085 Kč. Dále byl původně požadován kapitalizovaný úrok ve výši 1 193 Kč, který pak žalobkyně vzala částečně zpět o částku 485 Kč. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Tato skutečnost byla oznámena žalovanému dopisem ze dne [datum]. Žalovaný ani poté však svůj závazek nesplnil. Žalobkyni tedy nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 145/2010 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaný neuhradil na uvedený úvěr žádnou částku, a to ve lhůtě splatnosti ani následně po opakovaných výzvách ze strany poskytovatele úvěru. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovaným a tato skutečnost pak byla žalovanému oznámena dopisem ze dne [datum]. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný tak, že žalovaný dluží žalobkyni na jistině částku 4 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 500 Kč od 7. 9. 2018 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 595,48 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 793 Kč. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaný se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřil, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobci celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.