9 C 186/2022-19 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 999 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy, na základě které si žalovaný objednal u žalobkyně umožnění služby tzv. O2 TV, k jehož příjmu bylo zapotřebí koncové zařízení STB, které bylo pro tyto účely žalobkyní žalovanému poskytnuto, a sice za měsíční splátky v počtu 24 měsíců ve výši 166,63 Kč, které se žalovaný zavázal řádně a včas hradit. Žalovaný si poté koncové zařízení převzal a využíval služeb poskytovaných žalobkyní. Toto zařízení označené jako O2 [příjmení] [příjmení] [jméno] bylo v částce 3 999 Kč a mělo být uhrazeno právě sjednanými měsíčními splátkami. Žalovaný pak následně v průběhu následujících 24 měsíců však neuhradil ani jednou splátku a dále porušoval své závazky z účastnické smlouvy, z tohoto důvodu mi žalobkyní byly k 7. 3. 2019 ukončeny a zrušeny veškeré dosud poskytované služby. Žalovaný tedy za období od 1. 8. 2018 do 24. 8. 2020 dluží žalobkyni celkem částku 3 999 Kč. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který musel být následně zrušen z toho důvodu, že se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Žalovaný byl dále v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinný a k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřil. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. Při hodnocení této věci soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z připojených důkazů, ze kterých má soud za prokázáno, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli účastnickou smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytována služba O2 TV a bylo mu poskytnuto koncové zařízení pro využívání této služby, jehož cenu ve výši 3 999 Kč měl žalovaný uhradit formou 24 pravidelných měsíčních splátek. Ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a předložených důkazů za absence vyjádření žalovaného má pak soud za prokázáno, že žalovaný tento svůj závazek neuhradil ani zčásti, přičemž sjednaných služeb žalobkyně využíval. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě včetně připojených důkazů a té skutečnosti, že žalovaný se v průběhu řízení k žalobě samé nijak nevyjádřil a neprokázal, že nebyly splněny podmínky pro úhradu kupní ceny nebo že tuto již uhradil, má soud tedy za to, že nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení je důvodný. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit celkem částku 400 za zaplacený soudní poplatek.