9 C 301/2021-29 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází z té skutečnosti, že žalovaná pomocí prostředků umožňujících dálkovou komunikaci požádala o spotřebitelský úvěr právního předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba], [IČO] prostřednictvím internetového formuláře na stránkách [webová adresa], přičemž k akceptaci došlo následně zasláním verifikační platby z účtu žalované ve výši 1 Kč Smlouva o úvěru tak byla uzavřena dne [datum] pod [číslo] na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 6 000 Kč, která se žalovaná zavázala vrátit do 22. 2. 2019. Žalovaná se však dostala do prodlení s řádným vrácením poskytnutého úvěru, když tuto částku ani zčásti právnímu předchůdci žalobkyně nevrátila ve lhůtě splatnosti ani následně. Ze strany poskytovatele poté došlo k uplatnění smluvně zakotveného práva na smluvní pokutu, která byla vyčíslena částkou 3 000 Kč Celkem tedy dlužná částka představuje výši 9 000 Kč. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na současnou žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne [datum]. Předžalobní výzva pak byla žalované zaslána [datum], avšak žalovaná ani po této výzvě svůj závazek vůči žalobkyni ani částečně nesplnila. Žalobkyni tedy nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou. 2. V průběhu řízení se žalovaná k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila a proti nárokům žalobkyně nevznesla žádné námitky. 3. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů, má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395 a následující a současně v režimu zákona o spotřebitelském úvěru podle § 145/2010 Sb. o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaná neuhradila na uvedený úvěr žádnou částku, a to ve lhůtě splatnosti ani následně po opakovaných výzvách ze strany poskytovatele úvěru. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO] byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost pak byla žalované oznámena dopisem ze dne [datum]. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný tak, že žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 6 000 Kč, na smluvní pokutě částku 3 000 Kč, a na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení částku 855,86 Kč. Dále pak má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 6 000 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaná se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřila, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 4. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobce měl ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 1 489 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.