9 C 39/2022-23 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 948,31 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy bankovních produktech a službách uzavřené dne [datum] mezi žalovanou a společností [právnická osoba] (dále jen banka), na základě které se banka zavázala žalované zřídit a vést běžný účet v české měně č. [bankovní účet] a současně s žalovanou uzavřela úvěrovou smlouvu o zřízení kontokorentu, na základě které mohla žalovaná čerpat finanční prostředky na svém běžném účtu do záporného zůstatku v rámci smluveného limitu 20 000 Kč při smluvené úrokové sazbě 21,99 % a takto vyčerpané částky se žalovaná zavázala následně řádně a včas vrátit způsobem uvedeným v úvěrové smlouvě a podmínkách banky. Současně se zavázala k tomu, že bude dodržovat stanovený úvěrový limit. Žalovaná následně porušila své povinnosti při splácení vyčerpaných částek a tím, že daný úvěrový limit přečerpala. Uvedené vedlo poté k tomu, že banka dlužný zůstatek z kontokorentu dne [datum] v celkové výši 24 148,31 Kč převedla na úvěrový účet a žalovanou vyzvala k okamžitému doplacení celkové dlužné částky a současně ke dni 7. 5. 2020 poskytnutý úvěr zesplatnila. Žalovaná však ani přes výzvy ze strany banky svůj závazek nesplnila ani zčásti a celková dlužná částka tak představuje jistinu ve výši 24 148,31 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 800 Kč a příslušenství spočívající v obchodním úroku a úroku z prodlení. Pohledávka byla poté postoupena z banky na současnou žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalovaná se k žalobě po dobu řízení žádným způsobem nevyjádřila a proti žalovaným nárokům nevznesla žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikl smluvní vztah v režimu občanského zákoníku podle § 2395. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu byl žalovanou opakovaně čerpán úvěr formou kontokorentu tak, že žalovaná překročila daný úvěrový limit ve výši 20 000 Kč a současně se dostala do prodlení s řádným splácením vyčerpaných částek a že ke dni splatnosti celého zbytku nesplaceného úvěru činila jistina 24 148,31 Kč, dlužné poplatky 1 800 Kč. Dále má soud za prokázáno, že úroková sazba byla mezi bankou a žalovanou smluvena ve výši 21,99 % a dále že z důvodu porušení smluvních podmínek banka převedla nesplacený úvěr dne [datum] na samostatný úvěrový účet a následně žalovanou vyzývala k jeho doplacení. Dále má soud za prokázáno, že pohledávka byla platně a účinně převedena na současnou žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], čímž je dála aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení. Rovněž má soud za prokázáno, že po zesplatnění úvěru a jeho převedení na úvěrový účet do podání žaloby žalovaná na svůj splatný závazek již dále nic neuhradila. Dále má soud za prokázáno, že žalovaná žalobkyni dluží na jistině částku 24 148,31 Kč, na dlužných poplatcích částku 1 800 Kč, na kapitalizovaném úroku z prodlení částku ve výši 1 343,86 Kč, a dále má žalobkyně nárok na úrok ve výši 21,99 % ročně z částky 24 148,31 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrokem z prodlení ve výši 10,00 % ročně z částky 24 148,31 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení. Uvedené skutečnosti má soud za prokázány zejména ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě, připojených důkazů a té skutečnosti, že žalovaná byla v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinná a proti jednotlivým nárokům žalobkyně nevznesla žádné námitky, kterými by se následně soud musel zabývat. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 2 490 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 1 038 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.