9 C 40/2021-51 — Okresní soud v Lounech

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 524 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze skutečnosti, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy ze dne [datum] o sdružených službách o dodávkách elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec], na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii na dané odběrné místo a žalovaná se zavázala za takto spotřebovanou elektrickou energii dle provedeného odpočtu řádně zaplatit. Na základě odběru elektrické energie pak žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] ze dne 17. 4. 2019 se splatností do 2. 5. 2019 za spotřebu elektřiny v období od 16. 5. 2018 do 13. 4. 2019 ve výši 47 914 Kč, kterou žalovaná uhradila pouze zčásti postupnými úhradami částkou 40 000 Kč a ve zbytku tj. 7 914 Kč zůstala v prodlení. Žalobkyně dále vystavila žalované fakturu [číslo] ze dne 23. 6. 2019 se splatností dne 8. 7. 2019 za náklady za dopravu elektřiny do odběrného místa za období od 14. 4. 2019 do 11. 6. 2019 v celkové výši 6 610 Kč, kterou žalovaná neuhradila ani zčásti. Žalobkyni tak nezbylo, než se svých nároků v celkové výši 14 524 Kč domáhat soudní cestou. 4. Ve věci nemohl být vydán platební rozkaz, neboť žalovaná je občanem Slovenské republiky a na území České republiky nemá povolen žádný druh pobytu. I přes snahu žalovanou kontaktovat, tato zůstala v průběhu řízení nečinná, k žalobě samé se nijak nevyjádřila a proti nárokům žalobkyně nevznesla žádné námitky. 5. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona ve spojení s § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku k uzavření smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat elektrickou energii do sjednaného odběrného místa [ulice a číslo], [obec], a žalovaná se zavázala za dodanou energii řádně a včas platit sjednanou cenu. Dále má soud za prokázáno, že žalobkyně vystavila fakturu [číslo] splatnou dne 2. 5. 2019 na částku 47 914 Kč, na kterou žalovaná uhradila částku 40 000 Kč a tedy na této faktuře zbývá 7 914 Kč neuhrazeno a dále že v souvislosti s dodávkou elektřiny žalobkyně vystavila fakturu na tyto náklady [číslo] se splatností 8. 7. 2019 na částku 6 610 Kč, kterou žalovaná ani zčásti neuhradila. 6. Na dlužné spotřebované energii včetně nákladů na dopravu elektřiny tak žalovaná dluží celkem částku 14 524 Kč, kterou ani po výzvách ze strany žalobkyně neuhradila. Na základě těchto skutečností byl nárok žalobkyně shledán opodstatněným a dostatečně důkazně podložený, a proto soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit celkem částku 2 452 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 524 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Jejich zaplacení uložil soud žalované ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (§ 160 odst. 1 o. s. ř., § 149 odst. 1 o. s. ř.). 8. Výrok III. vychází z té skutečnosti, že ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, neboť žalovaná je občanem Slovenské republiky bez povolení pobytu na území České republiky a soud byl proto nucen dovybrat soudní poplatek ve výši 200 Kč v souladu se sazebníkem poplatků u zákona č. 549/1991 Sb., položka 2, odst. 2 tak, že soudní poplatek má činit 1 000 Kč dle položky č. 1 odst. 1 písm. a).