9 C 41/2022-20 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 3. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 498,20 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] a na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne [datum] byla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva [číslo] ze dne [datum], na základě které žalobkyně prodala žalovanému mobilní telefon Huawei P smart za kupní cenu 3 001,01 Kč, z čehož při převzetí zařízení bylo uhrazeno 601,01 Kč a zbytek kupní ceny měl být uhrazen pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 100 Kč v počtu 24. Žalovaný se pak následně dostal do prodlení s řádným splácením uvedených splátek, což následně vedlo k zesplatnění zbytku kupní ceny, přičemž neuhrazená cena zůstala ve výši 1 498,20 Kč. Žalovaný pak na následné ani předchozí výzvy k úhradě žádným způsobem nereagoval, a to a ni po předžalobní výzvě ze dne [datum]. 4. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který musel být následně zrušen z toho důvodu, že se jej nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou. Žalovaný byl dále v průběhu celého řízení nekontaktní, nečinný a k žalobě samé se žádným způsobem nevyjádřil. 5. Pokud se týká pravomoci soudu rozhodnout v této věci, tuto soud opírá o názor, že plnění z titulu kupní smlouvy ke koncovému zařízení není cenou za poskytnuté služby elektronických komunikací podle § 64 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. V tomto směru soud odkazuje na rozhodnutí zvláštního senátu Nejvyššího správního soudu č. j. KONF 100/2011-24 ze dne 6. 3. 2012, který v obdobné věci rozhodl o pravomoci soudu. 6. Při hodnocení této věci soud vycházel ze skutkových tvrzení obsažených v žalobě a z připojených důkazů, ze kterých má soud za prokázáno, že žalovaný s žalobkyní uzavřeli účastnickou smlouvu dne [datum] a současně i smlouvu kupní na mobilní telefon Huawei P smart za celkovou cenu 3 001,01 Kč, na kterou žalovaný uhradil při převzetí částku 601,01 Kč a zbytek měl uhradit v pravidelných měsíčních splátkách. Soud má rovněž za prokázáno, že žalovaný svůj závazek z účastnické smlouvy nedodržel, když řádným způsobem nehradil příslušná měsíční vyúčtování, což vedlo na straně žalobkyně k zesplatnění zbytku dosud nesplacené kupní ceny a na základě této skutečnosti pak žalobkyně oprávněně požadovala doplacení zbylé kupní ceny mobilního telefonu. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě včetně připojených důkazů a té skutečnosti, že žalovaný se v průběhu řízení k žalobě samé nijak nevyjádřil a neprokázal, že nebyly splněny podmínky pro úhradu kupní ceny nebo že tuto již uhradil, má soud tedy za to, že nárok žalobkyně uplatněný v tomto řízení je důvodný. Požadované zákonné úroky z prodlení správně počínají dnem následujícím po splatnosti vyúčtování. 7. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit celkem částku 1 489 Kč což je odměna za 3 úkony právní služby po 200 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobkyně činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.