12 C 97/2022-15 — Okresní soud v Lounech

1. Manželé podali společný návrh na rozvod manželství, nepředložili však platnou dohodu o vypořádání vzájemných majetkových vztahů, navrhli, aby soud rozhodl o rozvodu manželství ve smyslu § 757 o.z. 2. Z oddacího listu účastníků bylo zjištěno, že manželství uzavřeli dne [datum] před [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [obec]. Z rozsudku [název soudu], čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], který nabyl právní moci [datum], bylo zjištěno, že rodiče uzavřeli dohodu, podle které byl nezletilý [jméno] svěřen pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče matky a otec se zavázal platit výživné ve výši 800 Kč měsíčně. 3. Účastníci shodně uvedli, že nevedou společnou domácnost po dobu pěti let, nejsou mezi nimi citové vazby. Shodně vylučují možnost obnovení manželského soužití. Důvodem rozpadu vztahu bylo navázání známosti na straně manželky. 4. Podle § 755 odst. 1, 3 zák. č. 89/2012 Sb. obč. zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. 5. Podle § 906 zák. č. 89/2012 Sb. obč. zákoník, má-li být rozhodnuto o rozvodu manželství rodičů dítěte, soud nejprve určí, jak bude každý z rodičů napříště o dítě pečovat. 6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k závěru, že jsou splněny předpoklady ustanovení § 755 zák. č. 89/2012 Sb., když účastníci spolu nežijí ve společné domácnosti po dobu pěti let, nejsou mezi nimi citové vazby, oba vylučují možnost obnovení manželského soužití. Pokud se týká příčiny rozvratu manželství, tuto soud shledal ve smyslu § 756 o.z. v navázání známosti na straně manželky, v důsledku čehož došlo k rozpadu vztahu. Je splněn i nezbytný předpoklad vyhovění návrhu na rozvod manželství, a to úprava výchovy a výživy nezletilého [jméno] pro dobu po rozvodu manželství rodičů. Soud tedy manželství účastníků rozvedl. 7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb. (zákon o zvláštních řízeních soudních) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.