13 C 8/2023-53 — Okresní soud v Lounech

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit částku výše uvedenou s tím, že původní věřitel se žalovanou uzavřel dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které původní věřitel žalované poskytl úvěr ve výši 10 000 Kč, přičemž žalovaná byla zavázána původnímu věřiteli uhradit úvěr ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328,57 Kč. Žalobkyně specifikovala, jakým způsobem dospěla k výpočtu dlužné částky. 2. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 3. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřila k výzvě dle § 115a o. s. ř. a tímto souhlasily s projednáním bez nařízení jednání. 4. Z listin založených ve spisu má soud za prokázané, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena dne [datum] nepochybně řádně a platně smlouva o úvěru, na základě které se původní věřitel zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala dluh hradit ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328,57 Kč. Soud má za prokázané, že žalovaná byla seznámena se smluvními podmínkami z této smlouvy. Skutečnosti tvrzené žalobkyní jsou v souladu s historií dluhu předloženého žalobkyní. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalobkyně se pokoušela celou věc řešit smírnou cestou. 5. Takto prokázané dílčí skutečnosti soud shrnul v celkovém skutkovém stavu věci, který zároveň posoudil podle práva. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.”) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. V tomto případě bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které jí byla poskytnuta částka ve výši 10 000 Kč, když žalovaná se zavázala hradit tento dluh ve 14 pravidelných měsíčních splátkách po 1 328,57 Kč. Nebylo však prokázáno, že žalovaná by svůj dluh ve výši 10 899,60 Kč uhradila, a soudu proto nezbylo, než návrhu žalobkyně vyhovět a uložit žalované zaplatit shora uvedenou částku se zákonným úrokem z prodlení. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 11 372,60 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.