9 C 39/2023-20 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 960 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou ze dne [datum], na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč za poplatek ve výši 9 960 Kč, kterou se žalovaná zavázala řádně a včas zaplatit v 52 týdenních splátkách po 480 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná řádně a včas neplnila svoje závazky, právní předchůdce žalobkyně od smlouvy odstoupil. Žalobkyně pak se svým právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek, kde mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou. Tato skutečnost byla žalované písemně oznámena. Vzhledem k tomu, že žalovaná do dnešního dne svůj závazek vůči žalobkyni zcela neuhradila, nezbylo žalobkyni než se svého nároku domáhat soudní cestou. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou vznikly smluvní vztahy v režimu obchodního zákoníku podle § 497 a následující. Dále že v průběhu tohoto smluvního vztahu žalovaná uhradila na úvěr [číslo] částku 6 000 Kč, následně se dostala do prodlení s úhradou dlužných částek, proto právní předchůdce žalobkyně využil svého práva a nesplacené pohledávky zesplatnil, a že žalovaná ani po opakovaných výzvách svůj závazek neuhradila. Dále má soud za prokázáno, že mezi žalobkyní a jejím právním předchůdcem společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum], kdy mezi jinými byla postoupena i pohledávka za žalovanou a tato skutečnost pak byla žalované oznámena. Na základě všech výše uvedených skutečností považuje soud nárok žalobkyně za oprávněný a dostatečně odůvodněný tak, že žalovaná dluží žalobkyni na jistině částku 11 394,23 Kč a na dlužném poplatku částku 7 565,77Kč a dále pak dlužné příslušenství, které je specifikováno ve výroku. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem a k tomu, že žalovaná se v průběhu řízení k celé věci nevyjádřila, považuje soud nárok žalobkyně za prokázaný a odůvodněný a z tohoto důvodu žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalované zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč.