9 C 54/2023-21 — Okresní soud v Lounech

1. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 2. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 386,28 Kč s příslušenstvím. Uvedený nárok vychází ze smlouvy o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným ze dne [datum], na základě které měl žalovaný možnost opakovaně čerpat finanční prostředky do smluveného limitu ve výši 22 000 Kč a takto půjčené finanční prostředky následně řádně a včas vrátit společně s příslušnými úroky a poplatky způsobem stanoveným v úvěrové smlouvě a obchodních podmínkách. Jelikož se žalovaný v průběhu smluvního vztahu dostal do prodlení s řádným plněním svých závazků, právní předchůdce žalobkyně úvěrovou smlouvu ke dni [datum] vypověděla a požadovala po žalovaném okamžitou úhradu dlužných částek, které ve svém souhrnu představovaly částku 16 747,76 Kč. Pohledávka byla následně postoupena ze společnosti [právnická osoba] na současnou žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému řádně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky tato činila celkem výši 17 662,01 Kč, což představuje dlužnou jistinu ve výši 13 951,12 Kč, dlužné poplatky ve výši 1 435,16 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 361,48 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 914,25 Kč. Dále pak je požadován obchodní úrok ve výši 22,99 % z jistiny od 24. 1. 2021 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ze součtu jistiny a dlužných poplatků od 25. 11. 2021 do zaplacení. Žalovaný pak tento svůj závazek neuhradil ani zčásti, ani po zaslané předžalobní výzvě ze dne [datum]. 3. Ve věci byl vydán platební rozkaz, který byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Žalovaný se k žalobě po dobu řízení žádným způsobem nevyjádřil a proti žalovaným nárokům nevznesl žádné námitky. 4. Na základě skutkových tvrzení obsažených v žalobě a připojených důkazů má soud po právní stránce za prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní vztah v režimu obchodního zákoníku podle § 497 a následující. Dále že předmětem tohoto smluvního vztahu ze dne [datum] byla možnost žalovaného využít opakované čerpání finančních prostředků formou kontokorentního úvěru v rámci stanoveného limitu a současně jeho povinnost půjčené částky řádně a včas vrátit. Z předložených skutkových tvrzení a souvisejících důkazů má soud za prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení s řádným hrazením svých závazků, což mělo za následek ukončení poskytování smlouvy ze strany společnosti [právnická osoba] ke dni [datum] s požadavkem na okamžité doplacení zbytku všech dlužných částek, které byly již specifikovány výše. Dále pak má soud za prokázáno, že pohledávka byla platně a účinně převedena na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností ke dni [datum] na současnou žalobkyni s tím, že jednotlivé dlužné částky odpovídají specifikaci uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a jsou dostatečně důkazně podloženy. S ohledem na výše uvedené za absence jakéhokoliv vyjádření ze strany žalovaného, považuje soud tedy nárok žalobkyně za dostatečně skutkově zdůvodněný a důkazně podložený, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. 5. Výrok o nákladech řízení je důsledkem ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni celkem částku 2 252 Kč, což je odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, 3x režijní paušál po 100 Kč, 21 % DPH 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč. Při stanovení výše odměny soud vycházel z ust. § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť žalobce činí opakované návrhy ve skutkově shodných věcech, a proto jsou naplněny požadavky výše uvedeného ustanovení.